Praha má po Vltavské filharmonii další návrh od světoznámého architektonického studia. Porota soutěžního dialogu na novou podobu pražského hlavního nádraží a jeho okolí vybrala návrh mezinárodního studia Henning Larsen Architects.
To chce ve svém návrhu nazvaném Šťastný Hlavák přinést do Prahy dřevěnou střešní konstrukci, která propojí odbavovací halu hlavního nádraží s Vrchlického sady, plánovanou novou tramvajovou zastávkou i Fantovou budovou.
Zároveň architekti mění podobu Vrchlického sadů, které by konečně mohly přijít o přezdívku „Sherwood“.
Návrh pracuje i se zlepšením podmínek pro pěší i cyklisty a přináší řešení pro udržitelnou správu celého území, hospodaření s dešťovou vodou nebo nové přístupy k parku. A drží se toho, co je pro ateliér, který vychází z odkazu svého zakladatele a dánského architekta Henninga Larsena, typické – hry světla a přírody a vytváření podmínek pro interakci mezi lidmi.
Návrh si lidé mohou naživo prohlédnout v Centru architektury a městského plánování na pražském Karlově náměstí.
Ateliér získal například Cenu Evropské unie za současnou architekturu Mies van der Rohe za koncertní halu Harpa v islandském Reykjavíku. Kromě té navrhlo studio třeba také kodaňskou operu nebo návštěvnické a mediální centrum ve Stuttgartu.
O svém návrhu pražského hlavního nádraží, které by se mělo za zhruba dvě miliardy začít přestavovat v roce 2028, i o specifikách Prahy hovoří v rozhovoru pro Forbes hlavní architekt a ředitel pro globální trh Jacob Kurek a designová ředitelka Greta Tiedje.
Navrhovali jste po celém světě koncertní haly, budovy opery, univerzitní kampusy… Jaké je navrhovat hlavní nádraží, respektive jeho přestavbu? Je to velký rozdíl?
Jacob Kurek: Ano i ne. Jsou to rozdílné funkce, ale ve finále jde vždy o vytváření prostor pro lidi, pro jejich sociální interakce, a to v interiérech i exteriérech. V mnoha věcech je to stejná disciplína. Ale dají se samozřejmě najít i rozdíly. V případě vlakového nádraží jsou lidé přece jen více v pohybu. Nicméně doufáme, že jsme navrhli prostor, ve kterém budou chtít lidé i chvíli zůstat nebo do kterého cíleně přijdou relaxovat, i když zrovna nepotřebují na vlak.
Už jste na nějakých velkých nádražích dříve pracovali?
JK: V rámci naší práce na masterplánech a urbanistických studiích různých míst po světě jsme už v minulosti pracovali na dopravních hubech, ale je to poprvé, co navrhujeme nádraží tohoto stylu. Ale je třeba říct, že i když je to návrh nádraží, tak koleje a nástupiště už na místě jsou. My se je snažíme doplnit například novými tramvajovými kolejemi a okolím. Takže je to spíše o vytváření propojení. Snažíme se zlepšit navigaci skrz budovu a vytvořit příjemné místo k cestování.
Jacob Kurek
Greta Tiedje
Je pro vás těžší přinést něco nového na už existující strukturu, jako v případě hlavního nádraží, než navrhovat kompletně novou stavbu na volném pozemku?
JK: Je to opravdu složité. Ale zároveň je to vlastně i o mnoho zajímavější. Protože musíte pochopit a snažit se zachovat nějaký odkaz a historii toho místa, ale zároveň je nutné se na to místo podívat úplně novým pohledem, aby se mohlo vyvinout a přizpůsobit budoucnosti. To znamená, že musíte věnovat mnoho času porozumění existující stavbě a tomu, jak ji můžete přeměnit, aniž byste ji musel zničit. A jak docílit toho, aby obstála i v budoucnosti.
Jak přistupuje mezinárodní architektonické studio k návrhům v různých městech? Studovali jste si specifika a zvyklosti Prahy a okolí hlavního nádraží?
JK: Věnovali jsme opravdu hodně času studování kontextu, kultury, demografie a dalších aspektů Prahy a okolí hlavního nádraží. V počátečních fázích našich projektů je dokonce zakázáno cokoli kreslit, protože nejprve musíme co nejlépe pochopit specifika města a místa.
A co jste zjistili o Praze?
JK: Že je to velmi hrdé a autentické město. Takže jsme do něj chtěli vstoupit po špičkách a s velkým respektem a pochopením k tomu, co v Praze během staletí vzniklo. A doufáme, že můžeme přispět i naší zkušeností a znalostmi ze severu.
Greta Tiedje: Myslím ale, že v tomto konkrétním případě, kdy se bavíme o hlavním pražském nádraží, jsme našli i hodně podobností s ostatními městy. Hodně problémů, se kterými se potýká hlavní nádraží, řeší třeba i Paříž a další hustě obydlená evropská města.
Co je ale pro Prahu specifické, je fakt, že je hlavní nádraží hned vedle parku. V tom vidíme obrovský potenciál k tomu, abychom vytvořili spojení obou světů. Proto používáme pojem „mobility park“. Není to jen dopravní uzel, ale najdeme tu i prostory a zeleň, která poslouží k odpočinku. To je opravdu velký potenciál, který Praha má.
Můžete ve zkratce představit váš návrh? Co je jeho hlavním motivem?
GT: Hlavní myšlenkou bylo využít co nejlépe to, co už máme. A vytvořit „mobility park“ budoucnosti. Podívali jsme se celkově na celou oblast a pokusili se překonat bariéry mezi parkem, odbavovací halou a Fantovou budovou, které tam jsou dnes.
Jak limitující je pro váš návrh magistrála mezi Fantovou budovou a novou halou? Protože ta tam zůstává, ale zároveň oba prostory odděluje. A v Praze si s ní stále nevíme rady.
GT: Samotná magistrála nebyla součástí zadání, nemáme na ni žádný vliv. Ale náš návrh je součástí pražských plánů mobility a můžeme tak částečně ovlivnit její podobu a přechod na udržitelnější řešení. To je ostatně jeden z přínosů návrhu – umožnit snazší a příjemnější pohyb pěšky nebo na kole, a tím pádem snižovat automobilovou dopravu.
Praha se takové vizi věnuje už více let a spadá do ní i budoucí nová tramvajová linka i rychlodráha na hlavním nádraží. Takže to není něco, co bychom navrhovali sami, jen jsme reagovali na to, co už Praha plánuje.
JK: Doufáme, že naším projektem zlepšíme zážitek i řidičům nebo cyklistům na magistrále, která má teď na jedné straně Fantovu budovu a na druhé obrovské parkoviště na střeše odbavovací haly. Najednou to bude prostředí více pro lidi. A vytvoříme vizuální propojení s městem a parkem.
Fantova budova se tak skrz magistrálu více propojí se zbytkem města a vznikne takový dialog mezi oběma stavbami. A nebude to jen místo, které chcete co nejrychleji opustit.
Takže si hlavní nádraží užije i řidič na magistrále?
JK: V to doufáme.
Od slavnostního vyhlášení výsledků jsem zaznamenal ve veřejném prostoru poměrně dost kritických komentářů. Například na to, že nově navrhovaná dřevěná střecha se designem hodí spíš někam do Dubaje. V čem jste se při jejím návrhu inspirovali?
GT: Střechu považujeme za spojující prvek mezi parkem, odbavovací halou a Fantovou budovou. Svůj jazyk čerpá ze stromů, jejichž koruny vytváří střechu parku, ale zároveň i ze vzorů a detailů secesní Fantovy budovy. A v neposlední řadě se inspiruje i v budově pod ní a jejím brutalistním jazykem, kdy každý kousek designu je přísně funkční.
JK: Zároveň nevyužíváme ani o kilogram dřeva více, než je potřeba. Je to velmi optimalizovaná struktura, což znamená, že podoba té střechy vychází i ze snahy využít co nejméně materiálu.
Takže střecha bude celá ze dřeva?
GT: Ano, ale samozřejmě bude navrchu jakási membrána chránící před deštěm. Dřevo dává smysl i z toho důvodu, že stavíme na již existující budově, takže lehký materiál je vhodnější.
JK: Nebude tam jediný kus dřeva, který by byl vystaven dešti nebo sněhu.
Další kritika, i když možná méně častá, mířila na to, že se vybourá velká část brutalistní budovy nové odbavovací haly. Že ji váš návrh nerespektuje. Na druhou stranu mi přijde, že se v ní vlastně lidé teď necítí dobře. Jak jste k tomu přistupovali?
GT: Snažili jsme se k brutalistní budově přistupovat velmi citlivě. Ve skutečnosti jsme si z ní vzali mnoho inspirace a chceme ji zachovat co nejvíce. Odstraňujeme například parkoviště ze střechy, a tím pádem vlastně původní budovu očišťujeme a více ji ukazujeme světu. Lidé budou moci ten původní design ocenit ještě více.
Rozšiřujeme také design původních podlah a nejrůznější detaily více směrem do parku. Takže původní budova získá ve výsledku více prostoru k tomu, aby byla vidět. Bylo pro nás velmi důležité zachovat co nejvíce toho cenného a více tu budovu propojit s okolím.
JK: Také odstraňujeme část obchodů, které ale nebyly součástí původního designu budovy. Takže tu originální architekturu vlastně vracíme zpět.
Při představení návrhu jste hodně mluvili o průzračnosti, bezpečnosti a také třeba dostatku světla. Pomohou tyto faktory odstranit to, co je teď na hlavním nádraží negativní, tedy problémy kolem bezdomovectví, uživatelů drog a jistý pocit nebezpečí, který tam člověk může mít?
GT: Určitě ano. Součástí našich bezpečnostních strategií je aktivace jednotlivých prostor. Nejen odbavovací haly, ale třeba i vedlejšího parkovacího domu, který by se měl aktivovat. A v parku vytváříme funkce, které budou sloužit lidem, aby je mohli využívat. Myslíme si, že to přinese změnu v celkovém chování.
Váš návrh působí velmi otevřeným dojmem. Budou mezi předprostorem a odbavovací halou samotnou nějaké dveře? Protože z některých vizualizací se může zdát, že v zimě se člověk na hlavním nádraží prostě neohřeje.
GT: Vytvořili jsme takovou sekvenci. Nejprve přicházíte směrem z centra města na veřejné náměstí, pak pokračujete do prostranství pod střechou, které je sice venkovní, ale kryté střechou, a pak vstoupíte do uzavřené části samotné odbavovací haly, kde budete čekat na vlak. Takže uzavřená část tam bude, jen o něco dále, než je nyní.
Podle poroty váš návrh uspěl s jasnou převahou. Čím jste ji podle vás nejvíce zaujali?
GT: Řekla bych, že jsme zvládli se soustředit nejen na samotnou budovu, ale i na změnu celého okolí. To se stane místem, které může samotné sloužit jako cíl. A to bez toho, abychom to tlačili příliš na sílu. Místo toho jsme využili to, co už na hlavním nádraží je. Vždy se snažíme hledat pozitiva a ta vyzdvihnout. Také jsme se soustředili na to, aby se nádraží více otevřelo a stalo se přívětivé a velkorysé pro návštěvníky i obyvatele města.
JK: Místo toho, aby to byla budova jen s jednou funkcí, tedy nádraží, bude mít i další přidanou hodnotu. Bude sloužit nejen jako dopravní uzel, ale i jako brána do města a příjemné prostředí pro lidi.
Hlavní nádraží je v Praze aktuálně druhým významným místem, na kterém po architektonické soutěži pracuje světový a uznávaný ateliér. Tím prvním je Vltavská filharmonie od Bjarke Ingels Group (BIG). Vy jste se soutěže na filharmonii také zúčastnili, ale neumístili se. Jak na vás působí vítězný návrh?
JK: Neradi prohráváme, i když se dá vždy z porážky vyjít silnější. Rozhodně si ale myslím, že vítězný návrh má velmi silnou story, dobře pochopil, jak pracovat s nábřežím Vltavy i s příběhem Prahy. Doufejme, že se skutečně podaří filharmonii přimknout až k vodě, protože jinak by to byla velká škoda. Podporujeme, co BIG navrhli, a gratulujeme jim dodatečně k vítězství.
Nemáte obavu z českého prostředí a toho, že se realizace povleče? Pražané totiž už tak nějak vědí, že vizualizace a ideje sice mohou být krásné, ale výsledek je často někde daleko v nedohlednu…
JK: Věříme v to, co děláme. A také přinášíme globální zkušenosti z podobných situací po světě. Není to poprvé, kdy budeme v nové zemi a novém městě s novými aktéry. Jsme tu, abychom navrhovali, ale také proto, abychom usnadnili celý proces a aby měl každý pocit, že jeho hlas byl v procesu vyslyšen.
GT: Také bych ráda dodala, že klimatická změna nekončí a nečeká na byrokracii. Takže samozřejmě doufáme, že Praha bude chtít dostát svých klimatických závazků, které si dala. A myslíme si, že Praha může být právě tímto návrhem inspirací pro mnoho dalších měst v Evropě, co se týče udržitelnosti. Takže doufáme, že to nepotrvá věčně, protože změny je potřeba dělat už nyní. Ale samozřejmě budeme naslouchat a doufáme, že i Pražané budou součástí diskuse.
