skip to main content
Jak být lepší

Nechtěli jsme se nudit. A tak bedňáci digitalizují české dobrovolnictví

Reklama

Jestliže v novém roce plánujete víc pomáhat, může tento text posloužit jako inspirace. Dokonce dvojitá, protože nejde pouze o praxi, ale i o jiné nastavení. „Mohli jsme si za covidu vzít půl roku dovolenou a nešťastně se koukat na to, co se tady děje. Místo toho jsme si vymysleli jinou zábavu a máme z ní minimálně dobrý pocit,“ říká David Suslik, spoluzakladatel startupu OnSinch.

A Česko díky nim vstoupilo do věku digitalizovaného dobrovolnictví. Oč jde?

OnSinch vyvíjí a spravuje systémy na řízení nárazové práce – začali u zajišťování bedňáků pro hudební akce, ale postupně se oddělila společnost Shameless, která nyní zajišťuje technický personál pro eventy a festivaly v celé střední Evropě. Před koronou se blížili obratu sedmdesát milionů korun.

„Když jsme před patnácti lety začali, neexistoval DropBox ani Google Drive, tak jsme si vyvinuli vlastní systém – OnSinch,“ vzpomíná Suslik. Od ledna jim čtyřikrát vzrostl obrat, aktuálně jsou na jednotkách milionů korun ročně. Působí v deseti zemích, ročně se přes OnSinch odbaví přes milion pracovních hodin.

„Letos je v plánu obrat ztrojnásobit. Už působíme v Dubaji či v Kataru, chystáme se do dalších zemí, otevírají se nám možnosti ve Spojených státech, Kanadě, Austrálii,“ popisuje. První investiční kolo přiřklo OnSinchi valuaci padesát milionů korun. „Ale pořád jsme malý startupový tým.“

Rostli i přes dějinnou nepřízeň, neboť pandemie právě festivaly a podobné kratochvíle nemilosrdně přiškrtila. Jenže jak Suslik říká, oni se neumějí nudit. „Jsme taková zvláštní firma postavená na lidech, kteří pořád něco vymýšlejí,“ usmívá se.

Ještě před covidem je tak napadlo, že se systém organizování nárazové práce může hodit i jinde, když se z něj vyjme finanční a mzdový modul. Mezi první pokusy patřilo třeba hnutí Milion chvilek pro demokracii, jež následně naplnilo pražskou Letnou.

David Suslik z OnSinche.
Reklama

„No a v březnu 2020 veškeré aktivity velmi rychle zhasly, jako když člověk sfoukne svíčku,“ líčí Suslik. „Takže jsme řešili, co dělat dál. Jak pomoci softwarově i nesoftwarově? Řekli jsme si, že bychom mohli zkusit zprostředkovat organizaci dobrovolníků do nemocnic.“

Jejich dlouhodobou vizí je neomezovat se na lidi spojené s festivaly, ale stvořit jednotný portál nárazové práce. „Abyste tak jako u hotelů na Bookingu viděli nabídky od všech organizací, co se do systému zapojí. Pro hostesky, sekuriťáky, lidi od filmu, komparz,“ plánuje. „No a pak kolega Matěj Štěpán přišel s tím, že když už to máme vymyšlené pro komerční sektor, mohli bychom to přece udělat i pro dobrovolníky.“

Dobrovolnická aktivita se tak potkala s dobou, kdy jejich obvyklé práce kvůli pandemii nebylo tolik. Výsledkem je web Vlna pomoci, který využívá především Český červený kříž, ale i další menší organizace jako Armáda spásy, Asistence, Letokruh či Dobrovolnické centrum Ústí nad Labem.

Výhledově by rádi zapojili také Lékaře bez hranic, Adru, Greenpeace nebo Amnesty International. „Pro ještě lepší a efektivnější řízení nás zajímá Diakonie, která je aktivní ve chvílích, jako jsou třeba povodně nebo loni tornádo. Je důležité, aby měli systém i pro nárazové zažehnutí aktivity.“

Jak Suslik dodává, chtějí dobročinnost převádět do digitálního věku. Zvlášť za covidu praktická věc – kdo by chtěl třeba pomoci nemocnicím od zátěže, rychle zjistí poptávku. Ideální je, když taková pomoc zamíří tam, kde je jí potřeba. Pro zapojené je zase v roce 2022 celkem automatické chtít, aby nemuseli hledáním takového místa trávit hodiny, ale aby jim postačila jedna aplikace a pár minut.

„Šetříme čas i peníze a to vše přes jednu transparentní stránku,“ těší Suslika, který s Forbesem před Vánoci hovořil jen chvíli poté, co měl jednání s jednou velkou českou bankou. „Tisíce jejich zaměstnanců mají v roce povinné dva dny dobrovolnické činnosti. To jsou dohromady desítky tisíc dobrovolnických hodin, to už se může projevit.“

A tím se vracíme do úvodu textu. Je skvělé, když si vzájemně pomáháme. Ještě lepší pak je, když se z toho celkově vytěží maximum.

„I my jsme za covidu chtěli pomáhat, ale uvědomili jsme si, že když někam sami vyrazíme jako dobrovolníci, nebude to v důsledku ani zdaleka tak efektivní, jako když neziskovému sektoru nabídneme naše dlouhodobé know how v řízení nárazového nabírání lidí a náš systém k tomu,“ říká Suslik.

Rok, který právě startuje, snad bude posledním covidovým. Vlna pomoci se ale může vesele rozlévat dál i bez pandemie.

Reklama
Reklama