skip to main content
Společnost

Nejdřív s Rusy válčil online. Teď s nimi bojuje v ulicích Kyjeva

Rozkazy, které dostává Maksym Skubenko a zbytek jeho jednotky, jsou prosté. Část dne tak strávili hloubením jam a navršenou hlínou plnili pytle. „Kdyby po nás někdo střílel, skončí to v těch pytlích,“ vysvětluje Skubenko.

Proti ozbrojenému nepříteli už několikrát stáli. Prohlédnou a vyčistí si zbraně a pustí se do výroby Molotovových koktejlů podle instruktážních plakátů úřadů. Naplnili už několik set lahví.

Když má Skubenko chvilku, zkontroluje pracovní korespondenci. Třicetiletý muž je totiž CEO společnosti VoxCheck, která je na Ukrajině největší organizací mapující dezinformace. Skubenko se v rámci boje proti Rusku přesunul z online fronty na tu skutečnou a VoxCheck zatím objasňuje záplavy falešných zpráv, které Rusko šíří po internetu.

Skubenko se na své nepřátele může podívat z unikátní perspektivy. Už roky se snaží mařit stále pokračující digitální antiukrajinskou kampaň. VoxCheck založil před osmi lety Timofej Mylovanov, ekonom a profesor na univerzitě v Pittsburghu. Inspirovaly ho občanské nepokoje, které vedly k sesazení tehdejšího prezidenta Viktora Janukovyče a v Ukrajincích zažehly jiskru reformního myšlení.

Už tehdy Rusko křivilo mediální scénu a skrze tisk, televizi a samozřejmě také internet – zvláště prostřednictvím sociálních sítí a na ruskou vládu napojených médií jako Sputnik a RT – šířilo proputinovskou propagandu. Ukázalo, že ve společnosti je potřeba nezávislé platformy, která by ověřovala fakta a poukázala na klamavé informace pocházející nejen z Ruska, ale i od ukrajinské vlády.

VoxCheck informoval o ruské trollí farmě působící na Twitteru, o kondici ukrajinského bankovnictví a zavedl index vyčíslující důvěryhodnost ukrajinských politiků. Dnes službu vede právě Skubenko. Stránky za rok navštíví kolem milionu lidí, což je na Ukrajinu slušné číslo.

Předplatné Forbesu
Tamara
Forbes 6/2022

Jedním z posledních projektů před válkou bylo prověření nepodložených zpráv o tom, jak energetická krize v Iráku údajně ohrožuje Ukrajinu. Zprávy měly „vyvolat pocit, že bez ruského plynu všichni zemřeme“, vysvětluje Skubenko.

Reklama

Ve čtvrtek 24. února se však probudil do úplně jiného světa. Už dva dny před invazí se registroval do dobrovolných milic, kde ho odmítli s tím, že se mu ozvou v případě potřeby. Ve čtvrtek se v Kyjevě pokoušel znovu nechat naverbovat, ale nebyla pro něj zbraň. Až další pokus byl úspěšný.

První noc spal Skubenko s vlasy na ježka a obličejem zarámovaným dlouhými vousy společně se zbytkem praporu na dřevěných paletách změkčených sešlapanými kartony. Další noc jim někdo přinesl i spacáky.

Před začátkem invaze držel šéf VoxChecku zbraň jen kdysi jako teenager na střelnici. Teď vyfasoval poloautomatickou pušku s municí. Přesný model své zbraně nezná. „Řekl bych, že je ukrajinská,“ krčí jen rameny. Se svou partou se prý dostali do křížku s proruskými Ukrajinci, kteří byli v Kyjevě již před válkou.

U stanoviště Skubenkovy jednotky prudce zabrzdil tmavý jeep a jeho posádka začala střílet na policii, která auto pronásledovala. „Pak začali střílet na nás, pak hned my na ně,“ vzpomíná Skubenko. Jednoho z útočníků se spolubojovníky zastřelili a tři další se policii vzdali.

Nikdo z jednotky si za poslední dny neodpočal více než tři hodiny – tedy kromě dne, kdy Skubenko spal sedm hodin a zasněně na tu výjimku vzpomíná. Se svou rodinou a přáteli je v kontaktu přes sociální sítě – hlavně WhatsApp a Facebook. Jeho děda se ukryl ve svém venkovském domě, kde je sice sám, ale podle Skubenka není bezbranný.

K armádě se dobrovolně přidal i jeho otec a Skubenko doufá, že brzy bude v Kyjevě. Matka zase pomáhá v nemocnici a pilně komentuje synův facebookový profil. Když Skubenko po začátku invaze komunikoval s kolegy z VoxChecku, bavili se třeba o videostrategii. Přednostní bylo vyřídit pár hovorů do Polska, kde se pro VoxCheck snaží zřídit nová bankovní konta.

„Pokud se stane něco s ukrajinským bankovnictvím, naše organizace nemůže zůstat bez peněz,“ vysvětluje Skubenko. Náhle svou pozornost přesměruje od byznysových problémů k aktuálním hrozbám. „Omlouvám se, měl bych jít,“ konstatuje kvůli varování, které právě dorazilo – v okolí se údajně objevili narušitelé.

Tihle už nejsou jen digitální.