Dva poslední covidové roky byly těžkou zkouškou pro mnoho firem, obzvláště v segmentu módy. Kvůli lockdownům se uzavřely prodejny, rušily se kulturní a společenské akce, lidé zůstávali v bezpečí domova na home officu a nepotřebovali si kupovat společenské oblečení.

Do existenčních problémů se dostal například český výrobce pánské módy Blažek nebo Le Premier, do kterého investoval i Tomáš Čupr, a ani nové dravé projekty typu Genster.cz letošek nepřežily. Kdo neskončil zcela, prochází reorganizací.

Zároveň se na trhu hodně krejčích a krejčových nadále pere s nepřízní osudu, která změnila jejich zavedené pořádky. „Koronavirus nás sejmul stejně jako každého. Je logické, že lidé nepotřebují obleky, protože doma chodí v teplákách. Poptávka rapidně klesla,“ říká Forbesu krejčí Leo Macenauer, který šije košile i obleky na míru špičkám českého byznysu.

„Zakázková výroba je sice jiná než massmarketová, protože nepotřebuje prodejny, ale klienti přestali mít potřebu se se mnou setkávat a u některých se projevila možná i hrůza z toho, kohokoli v době covidu potkávat,“ říká člen žebříčku Forbes 30 pod 30 z roku 2016.

Poptávka po jeho službách se v době nástupu první vlny pandemie zničehonic propadla o více než šedesát procent. Nebýt záchranných programů od státu a přívětivosti dodavatelů, Macenauer by už své krejčovství v Soukenické ulici v samém centru Prahy neměl.

Pomohly také roušky – v době plného nástupu první vlny jich ušil pro firemní klienty desetitisíce. „Pokud by se nám nepovedlo uchytit se s rouškami u korporací, tak bychom vůbec nepřežili,“ dodává. Roušky odešly s povinností nosit respirátory stejně tak rychle, jako s covidem přišly, ale zajistily mu potřebný cash flow pro nejkritičtější měsíce.

Pokles zakázkového šití uvolnil Macenauerovi ruce pro projekty, na které by neměl čas.

„Pomalu začínám být za tím nejhorším,“ říká dnes Leo Macenauer, který cítí, že poptávka po oblecích se letos zvedá a trh podle něj dohání to, co v posledních dvou letech kvůli karanténám zaspal.

Pokles zakázkového šití Macenauerovi zároveň uvolnil ruce pro projekty, na které by jinak neměl čas. Krejčovství se tak může pochlubit například zcela novou spoluprací s podniky z gastrosegmentu.

Konkrétně se domluvil se sítí vináren Na břehu Rhôny, pro jejichž personál nyní šije uniformy i trička pod jejich společným logem. Zákazníci si je zároveň mohou koupit přímo v provozovnách. Třiatřicetiletý podnikatel si od toho slibuje vykrytí byznysově hluchých míst v zakázkové výrobě.

„Je to nové pro všechny. Pro mě je to vlastně konfekce, kterou jsem nikdy nedělal,“ říká a je na něm vidět, jak moc je z nové spolupráce nadšený a těší se na ni – obzvláště když ví, že tato noha začíná růst. Uniformy nově šije i pro personál baru Swim ve Štěpánské ulici a prostoru Lab Space na Náplavce.

Nové uniformy od Lea Macenauera pro podnik Swim

Leo Macenauer se zároveň snaží vdechnout život zcela novému projektu, na kterém pracuje už několik let: komplexnímu online systému, který by měl zautomatizovat celý výrobní proces od měření postavy až po zadávání zakázek jednotlivým dodavatelům. A také logistiku.

V nejfuturističtějších snech by se pak stačilo doma vyfotit zepředu a z boku, umělá inteligence by zákazníka sama změřila a ten by si za pár dnů vyzvedl na míru ušitý oblek. „Moje ideální vize je taková, že si s klientem o obleku popovídáme, jako si povídáme my dva teď spolu, pak jen zmáčknu pomyslné tlačítko a vše se začne dít just in time,“ zasní se Macenauer.

V nadsázce dodává, že jeho systém by mohl fungovat podobně jako dnes fungují blockchainové technologie. Everlastcut, jak nově vznikající platformu pojmenoval, by v sobě měl nést historii každého zákazníka, pokud jde o jeho míry a oblíbené střihy nebo vzory. Zároveň by na základě dat doporučoval další nákupy.

Krejčí Leo Macenauer

„Z vlastní zkušenosti vím, že nic takového na trhu neexistuje. A podle mě je to řešení pro širokou produkci nejen v krejčovství,“ domnívá se. Nejtěžší je nyní zautomatizovat a sladit procesy v dílnách jednotlivých dodavatelů, kteří nové technologii zatím nedůvěřují, protože její zavádění je zpočátku kostrbaté.

Složitý rozjezd systému Lea Macenauera trápí – obzvlášť když ví, že s jeho pomocí by všechny procesy byly v jeho segmentu daleko jednodušší, než jsou dnes a ve finále by uvolnily ruce každému článku zapojenému do výrobního procesu.

Na Everlastcutu, jehož základy začal Leo před lety ťukat ve svém krejčovství do Excelu, a který chce časem oddělit od své firmy a případně jej prodat, ale ještě musí zapracovat tým profesionálních programátorů. I proto Macenauer hledá investora, který by mu případně s celým projektem pomohl.

„Žiji v tom, jak si tu ťukám do tlačítek, skenuji lidi a pak už na mě jen padají hotové věci. Přitom tu zatím roztáčím Excel dřevěným kolem,“ říká Leo Macenauer nejen s úsměvem, ale i s viditelným odhodláním dotáhnout celou věc do praxe.