skip to main content
Cover rozhovor

Mezi absolventy nemáme nezaměstnané, generujeme i majitele firem, říká děkan ČVUT FEL Petr Páta

Dalibor Dědek z Jablotronu nebo Zbyněk Frolík z Linetu. Dvě jména z miliardářského žebříčku Forbes, která jsou zároveň jmény absolventů Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení v Praze (ČVUT FEL). A našli bychom jich víc.

„Když si projdete český byznys v segmentu elektrotechnika a informatika a podíváte se na management takových firem, pak zjistíte, že v každé z nich jsou naši absolventi,“ říká v rozlehlé zasedačce, z jejíchž oken má dokonalý přehled o tom, co se děje před vchodem fakulty, děkan ČVUT FEL Petr Páta.

Vystudovaný fyzik z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy během své vědecké kariéry propadl zejména kosmickému výzkumu a s ním spojeným technologiím. Podílel se například na projektech Evropské vesmírné agentury a má tak svůj podíl na tom, co se odehrává a v budoucnu bude odehrávat tisíce kilometrů vysoko nad zemským povrchem. Ve funkci děkana je dva roky a s nadsázkou říká, že je covidovým děkanem.

„Místo, abych rozvíjel, tak jen zavádím opatření pro to, abychom vůbec přežili. A to trvá už celý rok,“ povzdechne si sedmačtyřicetiletý tmavovlasý muž, který chce na ČVUT FEL zejména přitáhnout kapacity z různých oborů, protože ti podle něj dělají univerzitu univerzitou a posouvají ji dál.

Teď má ale starosti s vývojem kolem covidové krize. Fakulta sice okamžitě přešla na vzdálenou výuku, praktická laboratorní cvičení se ale dnes de facto provádět nedají. I proto u studentů doma teď vznikají podomácku sestavené „do-it-yourself“ laboratorní přístroje.

„Konkrétně moji studenti si sami postavili dírkovou komoru a během toho objevovali základní optické principy, které jsou známé třeba 400 let z doby Johannese Keplera,“ popisuje aktuální doslova bojovou situaci Petr Páta ve velkém rozhovoru pro Forbes Česko.

Děkan Petr Páta v prázdných chodbách ČVUT FEL. Studenti mají kvůli covidu distanční výuku, do školy chodí v podstatě jen na zkoušky.
Reklama

Jaké má FEL postavení v rámci světových univerzit?

FEL je unikátní v tom, že spojujeme elektrotechniku a informatiku. U nás nejsou čistí informatici, ani čistí elektrikáři. U nás absolvent získá dovednosti, které jsou propojeny dohromady a v podstatě bez konkurence na trhu práce. I kdybychom měli dvojnásobný počet absolventů, tak všichni mají zaručené místo. Máme prakticky nulovou nezaměstnanost mezi absolventy.

A pokud se ptáte na naši pozici, pak záleží na tom, jak se to měří. Měřit úspěšnost univerzity je poměrně komplikovaná věc. Pro nás prestižní srovnání z hlediska Evropy i světa je tzv. QS ranking celosvětových univerzit. Tam přední příčky v elektrotechnice patří tradičně americkým univerzitám, ale mohu říct, že z hlediska elektrotechniky jsme nejlepší z celého východního bloku. Některé školy v našem okolí, jako jsou v Rakousku nebo v Německu, jsou pak výše než my, naší ambicí je samozřejmě je dohnat. Ale to je práce na celé generace.

A jak důležitá je vaše fakulta v rámci ČVUT?

Přiblížím to na pár číslech. FEL má šestinu rozpočtu celého ČVUT, což se bavíme o jedné miliardě korun. A vezměte si, že ČVUT má dohromady osm fakult a pět ústavů.

Když se pak podíváme na vědecký výkon, tak naše fakulta tvoří třetinu vědeckého výkonu celé univerzity. A to se měří počtem vědeckých článků, a to i v mezinárodních prestižních časopisech. Vědec totiž nedělá svou práci jen pro to, že by chtěl, ale chce také, aby ji někdo následně použil. A to se měří počtem citací, počtem prodaných patentů, počtem uzavřených kontraktů s průmyslem a tak podobně. Všude v tomto máme velice solidní pozici.

Mluvil jste o rozpočtu, který přesahuje miliardu korun. Z čeho všeho se skládá?

Miliardový rozpočet tvoří zhruba z pětiny přímá, v podstatě garantovaná podpora od státu, která je navázaná na studenta. Dalších více než 20 procent dostáváme na základní výzkum. A zbytek si musíme vydělat.

Jakým způsobem?

Téměř 60 procent našeho rozpočtu si vyděláváme formou mezinárodních projektů, formou kontraktů s průmyslem, prodejem patentů a tak podobně. Není to tedy o tom, že bychom tu jen seděli a říkali postarej se o nás, státe, ale musíme si hledat naše zdroje. A uspět v soutěži.

Tímto vás stát motivuje k vyšším výkonům?

Zřejmě právě proto to dělá a myslím, že motivovat nás k tomu, abychom prokázali své schopnosti, je  určitě správné. Na druhou stranu, asi bych víc volal po tom, aby se stát přihlásil k tomu, že potřebuje technickou inteligenci. Vychováváme nejenom absolventy do zahraničí a evropských firem, kde působí, ale i pro náš stát, pro náš průmysl. Pokud tu nebudeme mít inteligenci, stát bude mít problémy. Ne nyní, ale za dvacet let.

Velké firmy už to chápou, potřebovali bychom ale, aby to vzal za své i samotný stát.

Vaše fakulta ale nezájmem z řad studentů netrpí?

Určitě bychom měli prostor počty studentů zvyšovat, ale nechceme do dělat za každou cenu.

Dnes máme zapsaných nějakých 3000 studentů a k nim asi 400 akademických pracovníků. To znamená, že máme 8 studentů na jednoho učitele. To je poměr, který je v celé republice unikátní. Počty studentů se tak nesnažíme zvyšovat, protože chceme studenty, kteří jsou hlavně motivovaní. Kteří jsou schopni zde studovat a vše ustát. Protože, jak jste sám říkal, jsme náročná škola.

O jaké obory je dnes největší zájem?

Jde logicky o informatiku, kybernetiku a robotiku. To jsou obory, které dnes letí. Menší zájem je pak patrný o klasické obory, jako je elektrotechnika nebo energetika. Ale to není jen na naší škole, pozorujeme to nejen v celé republice, ale také v celé Evropě. V tom je trochu slabina a u těchto oborů musíme budoucím studentům hodně vysvětlovat, že to je právě ten obor, který jim zajistí jisté zaměstnání a uplatnění v praxi.

A v současném dynamickém prostředí rychlého vývoje nových technologií, máte je z pohledu studia pokryty všechny?

Nechceme reagovat na to, jakou poptávku mají firmy. Protože jde o okamžitou poptávku, my se ale snažíme připravit na to, aby obstáli prakticky v jakékoliv pozici. Nechceme být škola pro jednu firmu.

Na druhou stranu jsme založení v akademické obci, takže to, jaké obory se tu budují, záleží na tom, jaké máme profesory, tedy špičkové vědce a odborníky. A ti sledují moderní trendy a rozhodují o tom, jakým směrem se vydáme dál. V poslední době to byla například robotika nebo umělá inteligence, ale i automotive, kde se nové technologie jako AI také uplatňují. Obrovským tématem jsou baterie, ukládání energie či vůbec nové zdroje energií, telekomunikace, 5G a podobně.

Chtěli byste letět v letadle, vyvinutém inženýrem, který se učil jen vzdáleně přes online?

V podstatě tu pod jednou střechou jsou schované všechny klíčové trendy budoucnosti. Mě samozřejmě nejvíce baví kosmické technologie. Propojují se v nich informatici, elektrotechnici a technologové.

Kosmické technologie asi v Česku nejsou příliš běžným oborem?

FEL jako škola patří například společně s Matfyzem k pár pracovištím, kde se u nás kosmické technologie opravdu dělají. To znamená, že se zde reálně podílíme na vývoji přístrojů pro družice obíhající na oběžné dráze. Což je poměrně dost unikátní.

Reklama

Kolik peněz tedy ročně posíláte celkově do vývoje?
Od státu jde zhruba o 210 milionů a z výdělků z projektů jde asi 42 procent, tedy něco přes 400 milionů korun. Takže dvě třetiny našeho rozpočtu plynou na vědu – ať už na základní výzkum, nebo aplikovanou vědu.

Děkan ČVUT FEL je vystudovaný fyzik, který propadl zejména kosmickému výzkumu.

Je to podle vás dostačující částka?

Peníze jsou pro nás určitě hodně důležité, ale obzvláště pro mě důležitá část je, abych měl možnost budovat a dlouhodobě udržet týmy. Jde o to, že 40 procent našeho rozpočtu je velmi nejistá část. Jde o projekty, které mohou skončit. A lidé z projektu pak snadno mohou odejít třeba do zahraničí.

Jak výzkum a vývoj a vůbec celou výuku ovlivňuje covid? Zvládáte to vše přes online?

Ať si odpoví každý sám – chtěli byste letět v letadle, vyvinutém inženýrem, který se učil jen vzdáleně přes online?

Pro nás vše, co přišlo v souvislosti s covidem, byla obrovská výzva. Jelikož tu ale máme šikovné „ajťáky“, tak na online výuku jsme přešli v podstatě okamžitě, to nám nedělalo velké problémy. Vyučující pak své přednášky nahráli na YouTube. Takže jsme vlastně z našich profesorů udělali youtubery.

Druhou rovinou je ale rovina praktická. Potřebujeme dostat studenty do laboratoří, aby dali ruce na přístroje a mohli s nimi pracovat. To nyní nelze. Teď je to maximálně tak, že jeden vyučující pracuje v laboratořích s jedním studentem na diplomce.

Praktická výuka tedy s letní přestávkou neběží už téměř celý rok. Jak velký je to problém, když se ztratí pomalu jeden ročník?

Loni na jaře, jakmile to situace umožnila, jsme laboratoře otevřeli a studenti si mohli přijít do laboratoří doměřit své pokusy, pracovat na diplomkách a tak podobně. Pak jsme opět zavřeli a nyní čekáme, co přijde na jaře.

Ale máme zde chytré vyučující. Ti vymysleli například systém, jak umožnit studentům, aby si svou laboratoř postavili sami doma. Například za relativně malé peníze si mohou doma sestavit osciloskop. To je měřicí přístroj a díky němu si byli někteří studenti schopni změřit své pokusy doma. Ne sice tak jako ve špičkových zařízeních za několik milionů v profesionálních laboratořích, ale pro jejich účely dostatečně.

Konkrétně moji studenti si pak sami postavili dírkovou komoru a během toho objevovali základní optické principy, které jsou známé třeba 400 let z doby Johannese Keplera, a podobně. Alespoň si vše osahali, vyzkoušeli v praxi. Tak alespoň v něčem je současný stav k něčemu dobrý.

Jsou absolventi FEL spíše vědci, nebo končí i v manažerských pozicích nebo v roli majitelů firem?

Říká se, že naši technici a informatici jsou zavření v laboratořích, odkud nikam nevychází. Není to ale pravda. Často jde i o majitele firem. Když si projdete český byznys v segmentu elektrotechnika a informatika a podíváte se na management takových firem, pak zjistíte, že v každé z nich jsou naši absolventi.

FEL je i pro dívky.

První jméno, které mne napadá a je vašim čtenářům dobře známé, je majitel Jablotronu Dalibor Dědek. Dalším je například zakladatel a majitel Linetu Zbyněk Frolík.

Obecně, kdo studuje na FEL, tak s FEL zůstane. Jde o určitou srdeční záležitost. Není to tedy tak, že bychom tu byli autisti.

A pak se také říká, že FEL není škola pro holky. To je také mýtus?

To se říká, ale také to není pravda. FEL je i pro dívky, které tu samozřejmě jen vítáme. Ale abyste si udělal představu, tak před 15 lety tvořily ženy 2 až 3 procenta všech studentů na FEL. Před pěti lety už to bylo 15 procent.

Když jsem se ale bavil s kolegy z univerzit v Rakousku nebo v Německu, tak tam ten problém vidí podobně – o technické obory není ze strany dívek a žen takový zájem. I když se tam mají v tomto ohledu lépe, zastoupení žen je tam až čtvrtinové.

Jaký máte vy cíl na FEL?

Není naším záměrem se dostat na 50 procent žen a dívek. Myslím, že těch 25 procent je odpovídajících technickému oboru. Před čtyřmi lety vyšla studie od Microsoftu, která se zabývá tím, kde se vlastně bere ten nižší zájem dívek o technické obory. A zjistili, že v určitém věku se to začne lámat. U nás například dívky do věku 13 let nepreferují žádné téma, po 15. roce života ale tíhnou spíše k humanitním oborům.

Pro nás je tedy důležité jim vysvětlovat správným jazykem, že technická škola nabízí zajímavé uplatnění i pro dívky a studentky. A to musíme vysvětlovat nejen maturantkám, ale i žákyním na základních školách.

Chodíte tam?

Ne prvoplánově, není to zase až tak naše role. Ale máme skupinu studentek, říkající si Witches, které ve svém volném čase pracují s dětmi na základní škole a ukazují jim robotiku nebo informatiku. Pro dívky je strašně důležité, aby si věci vyzkoušely rukama, aby je poskládaly, dávaly jim smysl. Je to trošku jiný přístup, než mají kluci. Ti chtějí postavit nejvyšší věž nebo nejrychlejší auto. Dívky chtějí postavit auto, které bude něco dělat.

Předplatné Forbesu

Má role jako děkana je ale vytvořit prostředí, kam budou chodit dívky nejen studovat. Věřím tomu, že když tu budou pracovat kolegyně profesorky, a bude jich tu dost, tak vytvoří podmínky pro to, aby sem přilákaly studentky. Protože jen špičkoví vyučující a vědci přinesou nová témata. Ta nevymyslí děkan, ta přináší právě celý tým. A mojí rolí je dávat řád a prostor takovýmto skupinám a umožnit jim růst.

K tomu nyní poběží i audit, který má za úkol zjistit, jak se u nás tyto cílové skupiny cítí. Nejde jen o ženy, ale třeba i o rodiče, který chce skloubit kariéru vědce. A s tím chceme něco dělat.

Reklama
Reklama