skip to main content

Největší kometa, nejzářivější hvězdy. Netflix ovládl závěr roku satirou o konci světa

„Každý si ve skrytu duše přeje konec světa,“ zaznělo ve filmu Sázka na nejistotu režiséra Adama McKaye, v němž jen několik málo finančníků tušilo nástup globální ekonomické krize v roce 2008. Všichni ostatní problém nechtěli řešit, bagatelizovali ho nebo si ho vůbec nepřipouštěli. Nyní se filmař vrací s podobným námětem, v němž jde zase o konec světa. Tentokrát ale už doslova.

Pro Netflix natočil černou komedii K zemi hleď!, momentálně nejsledovanější titul videotéky v osmaosmdesáti zemích. Dva astronomové v podání Leonarda DiCapria a Jennifer Lawrence v něm zjistí, že k Zemi míří obrovská kometa, která planetu jistojistě zničí, pokud lidstvo nezasáhne. Vyrazí za prezidentkou USA a jejím synem, které hrají Meryl Streep a Jonah Hill, aby zjistili, že lídryni svobodného světa hrozba vůbec nezajímá, protože jí nezapadá do předvolební agendy. Co teď?

Když vědci nezaujmou politický establishment, pokusí se zburcovat alespoň média. Jenže ani tam nepochodí, když se posadí před žoviální moderátory s thymolinovými úsměvy v podání Cate Blanchett a Tylera Perryho. Rozesmátou dvojku i její publikum více zajímají rozchodové peripetie popové hvězdičky, kterou tu vystřihla Ariana Grande.

Astronomka tak v přímém přenosu doslova vybuchne nahromaděnou frustrací a zařve, že všichni zemřeme. Výsledek? Začne být zesměšňována na internetu.

Nejpozději v tuto chvíli vám začne být jasné, že McKay sehnal pro jeden film až obscénní množství hvězd (později se přidá i Timothée Chalamet) a chce skrze katastrofickou událost pobaveně vyprávět o současnosti. Politici jsou zde panáci, kteří ani nemají žádný ďábelský plán, nýbrž jsou jen neschopní nebo vás chtějí zkasírovat za občerstvení zdarma, jako jeden z generálů v Bílém domě.

Média jsou pro změnu infotainmentem proháněným sociálními sítěmi, kde se všechno mění v šum tvořený instantními trendy. A samozřejmě – místo komety si můžete dosadit třeba klimatické změny nebo covid.

Reklama

Postupně jsem si ale říkal, že by tenhle film měl jít někam… dál? Jedná se totiž přesně o typ snímku, o kterém se bude až příliš pohodlně říkat, že nastavuje zrcadlo současné společnosti a ukazuje, do jakého srabu jsme se dostali, když se nedokážeme shodnout ani na základních faktech.

McKay však střílí do poměrně jistých a očividných terčů, během čehož se tváří pronikavější, než ve skutečnosti je. Dobrá satira by naopak měla být unikavější – nikoli jen opakovat teze, které vám o Trumpovi, Fox News, rozdělené společnosti a sociálních sítích řekne každý americký late night moderátor.

Předplatné Forbesu
DoDo
Forbes 7/2022

Nejzajímavější a příjemně ambivalentní postavou je tak DiCapriův úzkostný vědec, který sice burcuje společnost, zároveň ale sleduje svůj narůstající počet followerů. Postupnými kroky zrazuje svoje puristické bazírování na faktech, když tak trochu posvětí misi excentrického technologického miliardáře v podání Marka Rylance. Ten chce z komety vytěžit drahé minerály a díky algoritmům sociálních sítí ví, zda jsou polypy ve vašem střevě zhoubné, či nikoli.

Z koncertu Ariany Grande, apelující na to, abychom věřili vědcům, ale naopak nic moc nevyplývá – přitom by McKay mohl vystřelit i do vlastních hollywoodských řad, kdy je performance charakteru důležitější než charakter sám. Rylanceův hamižný miliardář alespoň DiCapriova vědce definuje jako lifestylového idealistu, který si jen myslí, že je motivován etickými ideály.

K zemi hleď! každopádně na jemnou psychologii moc nehraje, což je někdy škoda. Vrchol filmu přijde až na samotném závěru, kdy astronomové konverzují přesně tak, jak to vyčítali svým zabedněným protivníkům. O kometě nepadne ani slovo a řeší se naopak mletá káva nebo chuť moučníků.

A je to debata, ze které máte najednou neobyčejně svíravý pocit. Z nejlepší komedie má ve finále zatrnout. „Opravdu jsme měli všechno, že?“ řekne při večeři DiCapriův vědec, což svoji sílu má. Zvlášť, když si uvědomíte, že samotný herec za film inkasoval třicet milionů dolarů.