Fabrika v Jevíčku u Svitav je jediná v Česku, která vyrábí žiletky. A ve výrobě těch uhlíkatých je dokonce největší na světě. Ročně jich tu vyrobí a úhledně zabalí celou miliardu – a to i na strojích, které pamatují padesátá léta.
Tehdy tu smutným znárodněním a sloučením malých českých a slovenských živnostníků vznikl národní podnik DIU. Do devadesátých let se odsud do celého světa vyvážely čepelky pod značkami Astra, Tatra, Tiger, Luxor, Sokol a Leon. Pak byla firma managementem zprivatizována a v roce 1996 ji koupil americký Gillette, který zde fungoval téměř deset let.
Od roku 2005 patří dvěma kamarádům a bývalým spolužákům z vysoké školy: Milanu Mášovi a Marianu Michlíčkovi. Jejich cílem je nést tradici, firmu pod novodobým názvem Czech Blades stále vylepšovat a kdyby se nedařilo, tak ji aspoň nepokazit.
„Když jsme tenhle byznys přebírali, všichni nám říkali, že uhlíkaté čepelky za pět let skončí. Už nám to říkají patnáct let. Za tu dobu se nám povedlo zvýšit obrat o padesát procent a loni přesáhl 350 milionů korun,“ vypočítává Milan Máša s úsměvem.
Rozhodnutí koupit fabriku od amerického vlastníka mu přitom trvalo pouhých třicet vteřin. Jeho kamarád Marian Michlíček zde totiž pracoval jako finanční manažer, a když se dozvěděl, že Gillette plánuje fabriku prodat, neváhal a hned zavolal svému spolužákovi. Máša byl ihned pro, i když neměli kapitál, což dostal na starost zajistit.
Marian Michlíček před kalicí pecí
„Díky tomu, že jsme si u Gillette domluvili odběr žiletek a měli nasmlouvané zakázky na pět let dopředu, jsme získali stoprocentní úvěr, což nebylo příliš běžné. Stálo nás to kolem pěti milionů dolarů a odkup značek mimo Astry pak následně další dva miliony,“ vypočítává.
„Od začátku v tom s námi byl třetí kolega, který pak v roce 2008 ze zdravotních důvodů z firmy odešel a v roce 2016 pak i kapitálově vystoupil. Zůstali jsme my dva padesát na padesát a děláme i práci napůl,“ shrnuje svou i kolegovu roli ve firmě.
Milan Máša v kalírně uhlíkatých průmyslových čepelek
Vyrábět žiletky není jen tak, mají různé povrchy i způsoby použití a v Czech Blades jich umějí na šedesát druhů. Jejich trh číslo jedna je západní Afrika, kam jich proudí šest set milionů ročně a značka Tiger je tamním fenoménem s multifunkčním využitím – uhlíkaté čepelky se třemi dírami se tam totiž používají nejen na holení, ale i na opravy všeho druhu, včetně obuvi.
Detail vstupního materiálu finálního balení pro 10 čepelek
Nabroušené nerezové čepelky čekají na zušlechtění platinou, chromem a PTFE vrstvou.
Dvojitý obal, který čepelku chrání i propaguje (zde čepelky TIGER v provedení se třemi dírkami).
Jednotlivě zabalené uhlíkaté čepelky čekají na další operaci finálního balení.
V průběhu operace kalení nerezových čepelek je třeba pásovinu nejen opakovaně zahřát na vysoké teploty (až 1100 °C), ale i podmrazit, resp. prudce zchladit.
Druhý největší trh mají Czech Blades v jihovýchodní Asii, kde najdou využití například při sklizni rýže, následuje Blízký a Střední východ a východní Afrika. Menší trh představuje pro Czech Blades Jižní Amerika, kde se čepelky používají v kožedělném textilu a holení, a také Indie, kde mají uplatnění při řezání polypropylenových vláken a textilu.
Mimo ale není ani Evropa: jevíčské žiletky míří do Francie, Německa nebo do Itálie, kde se využívají v automobilovém průmyslu na ořezávání zapečených fólií v autosklech.
„Uhlíkaté žiletky v klasické podobě se používají v muslimské Africe pro holení tváře i celého těla, plus na manikúru a pedikúru. Jsou oproti nerezovým tvrdší a ostřejší, tedy déle vydrží, jen bohužel rychle korodují ve vlhkosti,“ vysvětluje Máša jejich popularitu v sušším klimatu.
V Evropě byly nahrazeny nerezovými čepelkami, které nekorodují, ale na druhou stranu se rychleji tupí. V Jevíčku zvládají všechny typy a k tomu také čistě průmyslové žiletky pod značkou Czech Blades Industrial, v jejichž výrobě patří mezi čtyři největší firmy na světě.
Konkurence by jejich africký byznys chtěla převzít, ale vyrobit uhlíkatou žiletku v této tloušťce a se třemi otvory je technicky komplikované a nedokáže to každý.
Made in Czech Republic v akci
„Právě Afrika chce naše tlustší žiletky, protože se jim v prstech lépe drží. O nerezové nemají zájem, jsou drahé a tupí se,“ shrnuje rozdíl v materiálech podnikatel, kterému se žiletkárna ani po patnácti letech neomrzela. Jednou týdně chodí na pochůzky fabrikou, kde zaměstnává 230 lidí, na které byl však nejvíc pyšný na služební cestě v Tanzanii.
„V hotelovém výtahu mě oslovil cizí muž, který byl zvědavý, co tady jako běloch dělám. Říkám, že žiletky, co jsou v Nigérii a západní Africe známé jako Coca-Cola, a on povídá: No nekecej, že jsi Mr. Tiger?! To jsem byl na naši fabriku opravdu hrdý.“
