„Nemám děti a nikdy je mít nebudu.“ Věta, kterou veřejně běžně neuslyšíte. Bezdětnost je vnímána jako tabu, nebo dokonce stigma. Ženy se setkávají s odsudky, že vyměnily rodičovství za kariéru, požadavky na nadstandardní pracovní výkon i narážkami, že úspěch mají oproti svým kolegyním s dětmi v podstatě zadarmo.
Spousta z nich si přitom prošla bolestnou zkušeností, kdy děti mít nemohou. Jiné se sice pro život bez dětí rozhodly dobrovolně, ale někdy třeba proto, že si samy nesou trauma ze svého dětství.
Citlivé a dosud v Česku málo medializované téma otevřely ve společné diskusi nezisková vzdělávací organizace Czechitas a operátor Vodafone. Promluvily v ní ženy, z nichž je většina součástí našeho žebříčku nejvlivnějších žen Česka.
Bezdětných žen přibývá napříč planetou. Ve Spojených státech podle odhadů pětadvacet až třicet procent žen narozených v osmdesátých letech nikdy nebude mít děti, ve Velké Británii je poprvé v historii více než polovina třicetiletých žen bezdětných. V Česku se očekává, že bez dítěte bude patnáct až dvacet procent žen narozených v osmdesátých letech – dvojnásobný až trojnásobný nárůst oproti uplynulým dekádám.
Důvody jsou celospolečenské i osobní. „Nemám děti, přestože jsem je chtěla. Ze začátku jsem rodičovství odkládala kvůli kariéře. Zaměstnavatelé byli šťastní, protože jsem pracovala hodně a tvrdě. Roky ubíhaly a já změnila názor, ale už to nešlo. Smířila jsem se s tím, ale pořád je to pro mě emocionální,“ svěřila se na úvod debaty CEO Vodafonu Violeta Luca.
I ona se mnohokrát setkala s negativními reakcemi a necitlivým přístupem. „Nedávno mi například někdo řekl, že nemám nic jiného než práci. To mě zabolelo. Ale jsem přesvědčená, že mám v životě mnohem víc než jen práci,“ popsala jednu ze zkušeností šéfka operátora.
Záštitu nad akcí převzala předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Adamová Pekarová, která v narážkách na svou bezdětnost často slýchá, že je kariéristka nebo že je „jalová“.
„U mužů to nikdo neřeší. Ale u žen je to podezřelé a pořád se to zkoumá, přestože nikdy nevíte, jestli je to dobrovolné, nebo ne. My ženy bychom se měly snažit nedotýkat se druhých v tak citlivé věci. A muži by na nás neměli hledět jako na ty, které musejí zvládat všechno. Je přirozené, že si vybereme svoji životní cestu,“ konstatovala Pekarová v úvodu.
V následující debatě svůj příběh odvyprávěla také Veronika Brázdilová, viceprezidentka Vodafonu pro firemní zákazníky.
„Ve třiatřiceti letech jsem si prošla předčasným přechodem. Jako řešení mi bylo nabídnuté otěhotnění náhradním vajíčkem. Podstoupila jsem několikrát umělé oplodnění, které nevyšlo. A jelikož to mělo velmi negativní dopad na mé zdraví, po čase jsme si s mužem řekli, že umíme žít plnohodnotný život i bez dětí.“
Dotazy na to, zda má potomky, jí ale pořád bývají nepříjemné. „Při jednání se na to občas zeptají obchodní partneři. Když odpovím, že ne, vidím jen zaraženou reakci. A v tu chvíli mám tendenci jim to vysvětlovat a sdílet svůj příběh s lidmi, které vůbec neznám,“ líčí Brázdilová.
Debatu organizovaly Czechitas ve spolupráci s Vodafonem
Vadí jí také škatulkování na matky manažerky a bezdětné manažerky. „Často slýchám: je to super manažerka a ještě k tomu má tři děti. Znamená to, že když já nemám děti, jsem horší manažerka? Je jedno, jestli děti máte, nebo ne. Pokud něčeho chcete dosáhnout, tak to zvládnete s nimi i bez nich,“ míní viceprezidentka Vodafonu.
Do velmi otevřené diskuse přispěla také Dita Stejskalová, dlouholetá šéfka a spoluzakladatelka Ogilvy v Česku, která v současnosti působí na pozici obchodní ředitelky a partnerky známé PR agentury. Svěřila se s tím, že mateřský pud ani potřebu mít děti nikdy necítila.
„Vysoká škola mě vystřelila na začátku devadesátých let do prostoru plného obrovských možností. Pohltilo mě to natolik, že jsem si nedovedla představit, že bych se zastavila a měla děti. Nikdy jsem toho nelitovala a dnes bych to udělala úplně stejně,“ popisuje manažerka.
Reakce na její bezdětnost jsou prý různé. „Někdy mi lidé s dětmi odvětí: jé, vy se máte, nemusíte řešit moje rodičovské problémy. Do všeho se vrhám po hlavě a kolikrát si říkám, jak bych to s dětmi zvládala. Ženy na významných pozicích s dětmi v tomhle mají můj obdiv,“ přiznává.
Zatímco některé její bezdětné kamarádky iritují v práci debaty kolegů o tom, co o víkendu s potomky dělali, Stejskalová si je užívá. „Tím, že sama děti nemám, tak jsem zvědavá. Je to pro mě objevování nových světů, při kterém se rozhodně nenudím. Naopak mě to baví,“ konstatuje.
Touhu po dětech dlouho necítila ani Ilona Mančíková, partnerka české pobočky Sotheby’s International Realty. „Pocházím z malé vesnice na Moravě, celé své dětství jsem koukala na ostnaté dráty a snila o tom, že se někdy podívám do zahraničí. Jakmile se otevřely hranice, stal se ze mě světoběžník,“ líčí manažerka a podnikatelka, žijící střídavě v Česku a Itálii.
Dlouhou dobu se vezla na vlně objevování nových možností, cestování a podnikání a rodičovství tak neřešila. „Čas plynul. A ve chvíli, kdy jsem se rozhodla, že bych děti chtěla, už to nedopadlo. Ale pokud si mám upřímně říct, jestli bych něco udělala jinak, tak asi ne,“ hodnotí Mančíková.
V práci pro ni bezdětnost byla spíše výhodou. „Pracovala jsem celý život v realitách, kde byla dlouho velká převaha mužů, kteří byli rádi, že jsem výkonná a mám pořád čas. Byla jsem ideální zaměstnanec a později ideální parťák a partner do firmy. S útoky jsem se setkávala spíše od žen. Byla jsem pro ně ta, která děti nemá a nemůže jim rozumět,“ vypráví.
Často slýchala věty typu „to se ti to cestuje a buduje podnikání, když nemáš děti“, opět hlavně od žen. „Je v pořádku, pokud ženy nechtějí dělat kariéru, je v pořádku, pokud jsou doma se třemi dětmi, a stejně tak je v pořádku, pokud děti nemají,“ shrnuje Mančíková.
Jako poslední panelistka v debatě vystoupila Martina Hynková Vrbová, moderátorka a autorka knihy Žiju bez dětí. Přestože sama dnes tři děti má, prošla si dlouhým obdobím neplodnosti, které ji inspirovalo k sesbírání příběhů bezdětných žen.
„Nedařilo se mi otěhotnět přirozeně ani s IVF. Bylo to pro mě nesmírně traumatické, protože jsem měla pocit, že když to nejde ani takhle, selhávám na druhou. Dostávala jsem nevyžádané rady typu: nepracuj tolik, nemysli na to. Nic z toho samozřejmě nepomáhalo a po šesti letech strašného snažení jsem to vzdala,“ vypráví moderátorka.
Nakonec se s manželem rozhodli dítě adoptovat. A půl roku po adopci otěhotněla. „Do té doby jsem byla zvyklá, že když se snažím, tak se mi všechno daří. A najednou to nešlo. Túrovalo ve mně ego a byla jsem jak umanutá. Otěhotněla jsem paradoxně až ve chvíli, kdy jsem se vnitřně přenastavila a smířila se s tím, že nebudu biologická máma,“ líčí Hynková Vrbová.
Přestože je dnes trojnásobnou matkou, její vlastní zkušenost ji inspirovala k sesbírání devíti příběhů bezdětných žen. „Myslela jsem, že budu psát smutnou knihu o tom, jak jsou ženy nešťastné, když žijí bez dětí. Překvapilo mě, že je to vlastně úplně jinak a spousta žen žije vnitřně bohaté životy i bez potomků. Až jsem si chvílemi říkala, jestli jsem se sama na děti neměla vykašlat,“ říká se smíchem.
Při psaní knihy došla k závěru, že důvody pro to nemít děti jsou často hlubší než jen pouhé: nemůžu nebo nechci. „Někdy ženy uváděly environmentální důvody, ale jak jsme šly hlouběji a hlouběji, došly jsme například k traumatické zkušenosti z vlastní rodiny. Nevědomky rozkopávaly vztahy a nechtěly se zavazovat,“ popisuje Hynková Vrbová.
Podobnou zkušenost má i Ilona Mančíková, která v brzké dospělosti přišla o oba rodiče, což – jak později zjistila – ovlivnilo i její rozhodování o tom mít či nemít děti. „Dlouho jsem se starala o mladší sestru. A měla pocit, že už jsem jedno dítě vychovala. Navíc jsem měla strach ze ztráty dalšího blízkého, respektive ze ztráty dítěte. Až později v životě jsem se dobrala toho, že tyto momenty mi rodičovství oddalovaly,“ líčí.
Každá žena má podle Mančíkové nějaký příběh. „Nikdy nevíte, jak byl bolestný. Ať byl důvod jakýkoli, je potřeba ho respektovat a ne na první dobrou kritizovat. Musíme vzdělávat veřejnost: nesuďte nás, nekoukejte na nás skrz prsty, jsme normální ženy z masa a kostí, možná jsme trochu kariéristky, ale co je na to špatného?“
Bezdětné ženy podle ní ve společnosti hrají významnou roli – fungují například jako tety a podpora v rámci širších rodin. „Klíčové je najít si v životě nějaké poslání. A to nemusí být nutně kariéra, může to být třeba dobrovolnictví nebo nějaká vášeň,“ připomíná.
Podle Veroniky Brázdilové je potřeba budovat inkluzivní společnost, kde bezdětnost nebude stigma ani tabu. „Důležité je, aby na to ženy nebyly samy. A nejen ženy. Týká se to i mužů, i ty to trápí,“ říká viceprezidentka Vodafonu, která proto plánuje podobnou debatu uspořádat i pro muže.
Martina Hynková Vrbová je pak přesvědčená, že je o tématu potřeba veřejně mluvit. „Je to svého druhu coming out, který není jednoduchý, ale pro změnu vnímání veřejnosti je zásadní.“
