Barbora Špačková vyvinula unikátní metodu, díky níž můžeme vidět věci, které ještě nikdy nikdo neviděl. Ve Švédsku spoluzaložila spin-off, který přenáší její objev do praxe. A ona zkoumá, jak posunout vědecké hranice ještě dál.
Její cesta k fyzice ani k vědě nebyla přímočará. Během studia si Barbora Špačková dala dva roky pauzu a pracovala jako grafička. Když se pak ale ke studiu vrátila, pustila se do fyziky s ještě větším nadšením. A už v oboru zůstala. Zásadní průlom se jí podařil během pobytu na švédské Chalmers University of Technology.
Tam přišla na princip nové mikroskopické techniky, která dokáže zobrazit a sledovat biomolekuly v jejich přirozeném prostředí. Do té doby to bylo nemožné. Že to nemůže fungovat, jí na začátku říkali i někteří kolegové.
„To, že mne odrazovali a poukazovali na možné chyby výpočtů, mě paradoxně hnalo vpřed,“ vzpomíná. A tak znovu a znovu počítala, jestli její nápad může fungovat. A povedlo se. S kolegy ze skupiny Christophera Langhammera vyvinula unikátní mikroskop.
„Najednou jsem viděla to, co nikdo přede mnou. Bylo to skvělé!“ říká autorka nové metody nanofluidní rozptylové mikroskopie. Nápad společně patentovali a založili spin-off společnost Envue, která tento objev přenáší do praxe. Technologie má obrovský potenciál například v medicíně, kde může pomoci pochopit, jak vznikají některé nemoci, nebo přispět k vývoji nových léků.
Ve Švédsku však Barbora Špačková nezůstala. Před dvěma lety se díky grantu Grantové agentury ČR (GAČR) a postdoktorandskému stipendiu Marie Skłodowska-Curie vrátila zpátky do Česka, kde od té doby vede svůj výzkum ve Fyzikálním ústavu Akademie věd ČR.
Tam se jí loni podařil další velký „zářez“. Uspěla totiž v prestižní grantové výzvě Společnosti Maxe Plancka na vytvoření česko-německého Dioscuri centra, které podporuje vznik center excelentní vědy v Česku.
Jeho prostřednictvím získala na české poměry nebývale štědrou a dlouhodobou podporu, počítá s pětiletým financováním ve výši čtyřiceti milionů korun s možností prodloužení na dalších pět let.
„Byla jsem zrovna v lese bez signálu, na chvíli se ale objevil a v ten okamžik mi přišla tahle fantastická zpráva. Radost byla obrovská a myslím, že došlo i na vítězný taneček,“ usmívá se při té vzpomínce ve své kanceláři v moderní budově Fyzikálního ústavu, kde založila vlastní výzkumnou skupinu a před pár týdny začalo pod jejím vedením toto nové Dioscuri centrum fungovat.
Co v něm budete zkoumat?
Naše centrum se zaměřuje na jednomolekulární optiku, tedy na to, jak světlo interaguje s objekty o nanoskopických rozměrech. Naše hlavní zaměření je na živou hmotu, tedy biologické molekuly.
Jaké v tom máte cíle?
Hlavním cílem je vyvinout nástroje, které nám umožní odhalovat záhady života a studovat ho na molekulární úrovni. Navazujeme na metodu, kterou jsem objevila ve Švédsku. Ta dokáže optickou mikroskopií pozorovat jednotlivé molekuly v jejich přirozeném stavu a prostředí. Díky tomu můžeme sledovat procesy, jako je například vazba protilátek na antigeny, a lépe porozumět, jak tyto interakce fungují.
To jsou věci, které byly před vaším objevem neviditelné?
Ano, tyhle entity jsou extrémně malé a dříve byly pro optické mikroskopy v podstatě neviditelné. Existují sice jiné metody, které umožňují zobrazit biomolekuly, ale ty vyžadují zásahy, které narušují jejich přirozený stav. Dosud například nebylo možné „zazoomovat“ do buňky a sledovat procesy zásadní pro život na úrovni jednotlivých molekul.
To chceme změnit. V našem centru na téhle metodě stavíme a zároveň ji chceme rozšířit dál. Na začátku, před dvěma lety, jsme s její pomocí mohli vidět jednotlivé molekuly, změřit a zvážit je. Plán ale je přidat další funkce, abychom o molekulách získali mnohem více informací a dokázali tak lépe pochopit, jak určité procesy fungují.
