Během následujících patnácti let se zdvojnásobí poptávka po elektřině, ale počet elektráren dvojnásobný nebude. I když vzniknou nové, zelené zdroje, Evropa se musí zaměřit i na úsporu energií nebo energetickou účinnost.
Evropská unie si tuto cestu nalinkovala v Green Dealu a nyní se ji snaží naplňovat. „Pokud jde o cíle v rozvoji obnovitelných zdrojů Evropy pro rok 2030, máme dnes více než ze čtyřiceti procent splněno. Je pravdou, že jsme pozadu třeba u větrných farem,“ říká v rozhovoru viceprezidentka francouzské společnosti Schneider Electric pro evropské operace Gwenaelle Avice Huet.
Ta se kromě obchodních operací zabývá i udržitelností, která je pro ni velkým tématem – patří k zastáncům Green Dealu nebo také elektromobility, která se zrovna v Česku rozvíjí oproti západní Evropě poměrně vlažně.
„Z našich průzkumů víme, že hlavním problémem jsou určité mýty, které na českém trhu panují,“ říká Huet v rozhovoru pro Forbes a naráží například na obavy z dlouhého nabíjení elektrovozu. „To platilo možná na začátku, ale s novými technologiemi už to tak není.“
Viceprezidentka Schneider Electric pro evropské operace Gwenaelle Avice Huet
Vypracovala jste se až na výkonnou viceprezidentku Schneider Electric pro provoz v Evropě, a nyní je vaším tématem také udržitelnost? Tu řeší celý svět…
Tímto směrem jsme se vydali už před patnácti lety. Je to dnes opravdu velké téma nejen pro nás, ale i pro celý svět. Máme přes 150 000 zaměstnanců, v loňském roce naše tržby dosáhly přibližně na 34 miliard eur, z toho sedmdesát procent připadá na energetický management a třicet procent na průmyslovou automatizaci.
Soustředíme se také na energetickou účinnost budov, které mají velký potenciál k úsporám. V tom vidíme velkou příležitost zejména pro Česko. A staráme se také o přenosovou soustavu.
Osobně jsem ve Schneider Electric tři roky. Měla jsem mimo jiné na starosti strategii udržitelnosti, udržování spokojenosti s kvalitou a také fúze a akvizice. V září se ale má role změnila a dnes mám na starosti celoevropské operace. Starám se tedy o vše, co se týká našich obchodních činností v Evropě.
V Evropě jste jak velcí?
V celé Evropě máme přibližně 60 000 zaměstnanců. Svědčí to o významu evropského trhu pro nás – když zde něco prodáváme, pochází to z valné většiny z Evropy. Zhruba osmdesát procent našich produktů vyrábíme přímo v Evropě.
V Česku jste třicet let. Váš záběr je tu stejný?
I na vašem trhu se soustředíme na energetický management a automatizaci. Čím dál tím více se také věnujeme takzvanému microgridu, tedy mikrosítím: v každé domácnosti, budově nebo celém podniku můžete daleko lépe optimalizovat výrobu elektřiny a na druhé straně její spotřebu. Můžete pak být méně závislí na síti, jejích případných výkyvech a podobně. Souvisí to i s přechodem na novou decentralizovanou energetiku.
Jdete dnes více do softwaru než hardwaru?
Tento trend je zjevný. Odjakživa vyrábíme elektrotechnické výrobky všeho druhu a v posledních letech je čím dál častěji propojujeme v cloudu. Díky tomu můžeme my i naši zákazníci lépe řídit výrobu a spotřebu energií. A v poslední vrstvě se věnujeme i umělé inteligenci.
Ta ve finále výrobu a spotřebu řídí svými algoritmy, v závislosti na venkovním světle, obsazenosti sítě a řadě dalších parametrů. Co děláme, je do velké míry o propojených produktech, což dříve nebylo. To je pro nás velký posun.
Transformace evropské energetiky z uhelné na zelenou pro vás musí být velkou příležitostí. V Česku jsme si, zdá se, vybrali jádro…
Každá země by ve finále měla být schopna řešit svou vlastní výrobu energií. Na tom dnes nejvíce záleží. Green Deal je pro nás důležitý v tom ohledu, že ukazuje cestu. S čím se na ni vydáme, je už na každém z nás.
Cíle máme stanoveny, ovšem v jejich naplňování tápeme.
Je ale dobré mít ambice. Pokud jde o cíle v rozvoji obnovitelných zdrojů Evropy pro rok 2030, máme dnes více než ze čtyřiceti procent splněno. Je pravdou, že jsme pozadu třeba u větrných farem. Každým rokem vybudujeme šestnáct gigawattů nového výkonu větrných elektráren, abychom ale dosáhli stanoveného cíle, potřebovali bychom třicet gigawattů.
Je těžké to splnit už jen kvůli administrativní zátěži. Jen získat stavební povolení trvá příliš dlouho a v poslední době je problém i s financováním kvůli vyšším úrokovým sazbám. Ambice Green Dealu jsou však z obecného pohledu dobré. Teď je však musíme uskutečnit, ne zbytečně zavádět nové. Musíme zkratka zajistit, aby se vše z papíru zavedlo i v praxi.
Je tedy tempo Green Dealu příliš rychlé? Pro Česko jakožto uhelnou zemi je přece jen těžší naplnit už tak ambiciózní cíle v porovnání s jadernou Francií nebo obnovitelnou Skandinávií, která už má prakticky hotovo…
Nemyslím si, že by tempo bylo tak rychlé. Spíš je potřeba pracovat se správnými parametry, protože nakonec to bude o kombinaci vhodných technologií. Konkrétně pro Česko už dnes existují rychlá řešení, kdy jedním z nich je energetická účinnost. Některá řešení jsou sice nekompromisní a je do nich potřeba zpočátku investovat, ale neznamenají ohrožení vašeho pohodlí, například stáhnout topení na čtrnáct stupňů Celsia.
Co konkrétně teď máte na mysli?
Myslím tím například to, čemu říkáme BMS (Building Management System, pozn. redakce), tedy systém řízení budov. Ano, je to určitá investice, která se ale vrátí do pěti let, někdy i dříve. Tímto řešením totiž okamžitě snížíte energetickou náročnost budovy o dvacet až třicet procent, čímž logicky snížíte i účty za energie. Česká republika si jen musí uvědomit ten nevyužitý potenciál.
Na druhou stranu mluvíte v zemi, která má problém přijmout třeba jen elektromobilitu…
Zrovna včera jsme o ní mluvili s Asociací pro elektromobilitu a jednání byl přítomen i zástupce ministerstva průmyslu a obchodu. Předmětem diskusí mimo jiné bylo, proč se elektromobilita rozvíjí všude v Evropě, ale v Česku ne? Což byla férová otázka.
Z našich průzkumů víme, že hlavním problémem jsou určité mýty, které na českém trhu panují. Myslím tím například obavy z dlouhého nabíjení elektrovozu. To platilo možná někdy na začátku, ale s novými technologiemi už to tak není. Navíc se tyto technologie neustále zlepšují.
Bohužel mylné představy hrají v odmítání elektromobility významnou roli. Druhým faktorem je, že trh elektromobilů ještě není tím hlavním, masovým trhem. Ale to se také mění.
Proto je třeba lidi přesvědčovat a pobízet?
Ano, potřeba určité podpory je namístě. I proto vaše ministerstvo spouští podobný program podpory, jaký byl u solární energie, který vybraným skupinám finančně pomůže při nákupu elektrovozu. Je důležité kolem elektromobility vytvořit správnou kulturu a ukázat, jak tyto technologie správně využívat.
Ve finále je to vše o penězích: obyvatelé střední Evropy nemají tak vysoké příjmy jako na Západě, aby si mohli nový elektromobil jen tak dovolit. A platí to i v případě Green Dealu – transformace nás bolí více než jiné…
Za prvé, osobně se nepovažuji pouze za Francouzku, ale především za Evropanku. A to je hodně důležité, protože tady nejde o souboj jednotlivých zemí, ale celých kontinentů. V Evropě jsme na všem začali pracovat s předstihem a je třeba, abychom si náskok udrželi.
Pokud jde o otázku ceny, máte pravdu, že většinou si myslíme, že tyto technologie jsou drahé. Skutečnost je však opačná: existuje mnoho technologií, které drahé nejsou. Vaše otázka ohledně ceny je nicméně správná. Přestože zavádění nových technologií nevyžaduje extrémní finanční náklady, je určitá finanční podpora nutná, a to jak z národních zdrojů, tak z prostředků Unie.
Češi ale dnes pociťují růst cen energií a jako hlavního viníka označují právě Green Deal.
Toto je opět mylný dojem. Je to kvůli energetické krizi a nedostatku zdrojů.
To nejhorší z energetické krize je ale za námi a v Česku jsme nedávno řešili například prudké zvýšení regulované složky, protože jsou nutné investice do rozvoje sítí. Kvůli rozvoji solárních elektráren…
Lidé si nyní myslí, že energetická krize je za námi, ale já bych byla opatrnější. Energie je v Evropě stále relativní nedostatek, takže pokud by měla přijít velmi mrazivá zima, může nás to zaskočit. Obezřetnost je namístě.
Na druhou stranu ceny na spotových trzích u plynu i elektřiny klesají. Jde tedy opět o to zaměřit se na energetickou účinnost a zároveň bude nutná diverzifikace. Je ale pravdou, že budeme potřebovat investovat do infrastruktury, aby v době velkých výkyvů spojených se solárními elektrárnami a dalšími obnovitelnými zdroji byla zajištěna stabilita sítě.
V České republice jdete tímto směrem?
Ano, můžeme uvést příklady některých budov, kterým jsme pomohli snížit jejich účty za energie. Třeba v Brně jsme přesně toto řešili v tamním komerčním areálu Svatopetrská, kde jsme dosáhli snížení spotřeby elektřiny o čtvrtinu, u vody to pak bylo o polovinu.
Přesně v takových projektech snižování energetické náročnosti nyní vidíme řešení do doby, než zavedeme nové technologie výroby elektřiny. Jde vlastně o transformaci, kterou společnost musí projít. Jednou z cest je právě modernizace starších energeticky neúčinných budov, aby byly energeticky efektivní.
Zase jsme ale u ceny. Investice vyžadují dodatečný kapitál…
To ano, ovšem když budovu nastavíte, aby byla energeticky účinnější, dosáhnete okamžitých energetických úspor, které vám okamžitě začnou snižovat faktury za energie. A ta návratnost investice se pak počítá v řádech nižších let.
Vaše připomínka je ale správná – je třeba přesvědčit společnost a firmy, aby v tom viděly benefit, aby do toho šly přímo a bez pochyb.
Zmínila jste také mikrosítě…
Nedávno jsme microgrid instalovali například u jednoho automobilového dealera v Olomouci. Čím dál více prodává elektromobily a nechtělo se mu neustále dokola nabíjet vozy za dražší elektřinu ze sítě – tak jsme mu vytvořili mikrosíť, díky které pomocí solárních panelů sám vyrobí elektřinu, kterou pak může zdarma nabíjet vozy pro své zákazníky.
Součástí systému je i baterie, kam se vyrobená elektřina ukládá a kterou pak lze využít pro nabíjení vozů nebo chod celé prodejny, a to v době, kdy je elektřina na trhu nejdražší. Když klesne k nule, může ji odebírat ze sítě. Je to podobné jako s myčkou nebo pračkou, kterou je vhodné zapínat například během levnějšího nočního proudu.
Je reálné splnit ambiciózní cíle, které jsme si jako Evropa stanovili?
Pokud chceme něčeho dosáhnout, musíme vše dělat rychle a dát tomu patřičný důraz. Dnes je pětačtyřicet procent našeho úsilí zaměřeno na dekarbonizaci dodávek energie, to je náš největší úkol. Avšak zhruba třetinu našeho úsilí vynakládáme právě na energetickou efektivitu a účinnost. Ta rovnice je tedy víceméně vyvážená.
Už v roce 2040 počítáme, že poptávka po elektřině bude dvojnásobná oproti dnešku, ale neznamená to, že budeme mít dvojnásobný počet elektráren. Určitě budeme mít nějaké nové, budou zelené, ale nebude jich zkrátka tolik, což znamená, že se musíme zaměřit i na dílčí části problému. A k nim patří úspora energií a jejich chytré využití.
Konkrétně Česko je silně závislé na uhlí. Jakou cestu vidíte u něj?
Kromě toho, že má velký potenciál snižovat energetickou náročnost budov, tak z hlediska produkce budou pro Českou republiku zelené zdroje energie pravděpodobně jádro a plyn. Přechod k zelené energetice půjde v Česku přes plyn, který bude součástí celé rovnice, ovšem jako přechodné palivo.
Ve finále bude ale energetika stavěna na jádru a obnovitelných zdrojích. Zavádění nových technologií je samozřejmě vždy složité – často máme falešné představy o tom, jak fungují nebo co přinesou, ale je třeba si uvědomit, že pro budoucí vývoj jsou velmi důležité. A posunou nás, kam potřebujeme.
