Patrika Tkáče srazilo při jízdě na kole auto. Z vět, které si chcete při moderování konference Lepší Česko přečíst nejméně, je tato hodně vysoko. Pod pódiem jsme se jeden na druhého podívali a během pár sekund jsme si mlčky vyměnili všechny obavy.
Ta hlavní byla zřejmá – opět stála tragická náhoda život předního kapitalisty? Ta druhá už byla, zcela upřímně, ryze cynická, ale vzhledem k našemu povolání vcelku logická – opravdu si ten vzácný rozhovor se šéfem J&T strčíme maximálně do šuplíku?
Naštěstí se ani jedna nenaplnila. „Při vyjížďce na kole mě z vedlejší silnice srazilo auto a řidič z místa ujel. Jsem pomlácený, ale měl jsem opravdu obrovské štěstí, že nemám žádné vážné zranění. Jsem šťastný, že žiju,“ napsal nám v reakci na nehodu.
V celém incidentu lze najít poměrně silnou symboliku. Tragické úmrtí Petra Kellnera, jemuž se stala osudným jeho vášeň pro heliskiing na Aljašce, bylo pro česko-slovenské byznysmeny tím, čemu se v anglofonních zemích říká wake-up call.
Bylo to hořké uvědomění si, že nikdo neví dne ani hodiny a že nemít připraveno, co se v případě nešťastné události stane s nástupnictvím a dědictvím, je přinejmenším nezodpovědné. „Bohužel i memento Petrovy smrti vneslo dramatickou rychlost do těchto rozhovorů. Každému došlo, že nejsme nejmladší a že jsme smrtelní,“ přiznává Patrik Tkáč.
Jakkoli devětačtyřicetiletý byznysmen a investor už chvílemi bilancuje a hodnotí minulost, pořád má oči upřené do budoucnosti. Dokonce nyní zažívá návrat do aktivnější role – osobně inicioval vznik a sepsal strategii nového fondu s příznačným názvem Arch.
Do něj hlavní postavy – respektive rodiny – světa J&T vloží většinu svého majetku, tedy miliardy eur, aby s klienty, jimž se starají o peníze, byly doslova na jedné lodi a zároveň s nimi majetkově vstupovaly do dalších investic.
Kapitálový power house dvou písmen – vycházejících z příjmení spoluzakladatelů Jakabovič a Tkáč – za bezmála tři dekády existence zásadně ovlivňuje, financuje a buduje celý česko-slovenský byznys. Když je potřeba něco velkého financovat, volá se do J&T.
Jeho stopy nalezneme v PPF rodiny Kellnerových, KKCG Karla Komárka, CPIPG Radovana Vítka i řadě dalších podniků, zatímco v J&T bance má peníze snad každý majetný člověk s adresou v Česku či na Slovensku.
Jedno konkrétní jméno však nad všemi ostatními, která svět J&T spojil či stvořil, vyčnívá – Daniel Křetínský. Jeden z nejbohatších Čechů a strůjce skupiny EPH začínal v J&T jako analytik, kterému postupně Patrik Tkáč dával více a více důvěry.
„Martin Fedor kdysi Dana zaučoval při projektu Kabelovna a přišel za mnou s tím, že není potřeba hrát si na učitele a žáka. Že ten chlap je připravený a že mu okamžitě můžeme dát další projekt,“ vzpomíná Patrik Tkáč na Křetínského začátky před dvaceti lety. Jejich partnerství se stalo nakonec tím vůbec nejvýnosnějším v historii J&T.
Jen podíl v EPH dnes pro Tkáče a spol. představuje hodnotu přesahující, podle našich výpočtů, nejméně 1,5 miliardy eur a EPH je energetickou páteří obou zemí a jednou z největších energetických skupin v Evropě s obratem přes osmnáct miliard eur, elektrárnami a energetickými podniky na Slovensku, v Česku, Německu, ve Velké Británii, Francii a Švýcarsku, páteřními plynovody i zásobníky plynu a čtyřiadvaceti tisíci zaměstnanci.
Společné investiční výpady na veřejných trzích, především na západě, pak tandem podniká skrze entitu Vesa Equity Investment, kde – zjednodušeně řečeno – Daniel Křetínský vymýšlí investiční příležitosti a Patrik Tkáč poskytuje kapitál.
Společně takto investovali například do amerického Foot Lockeru, na němž jen za poslední měsíc vydělali stovky milionů korun, do britské pošty Royal Mail či řetězce Sainsbury’s.
Patrik Tkáč má k tomu přes Czech Media Invest také podíly v médiích od českého Blesku po francouzský Le Monde. Zásadní stopu má Tkáč a jeho skupina i v Tatrách a Krkonoších, rozvíjí tam už několik let lyžařské areály a investují stovky milionů a miliardy korun.
Nejsou to však jen miliardové investice, čím živ je Patrik Tkáč. Ve slovenském Děvíně, který považuje za svůj domov, se doslova piplá s obchodem s potravinami, v němž si hraje s mnoha robotickými technologiemi. Zároveň díky své manželce Ivetě investuje do taneční školy v Bratislavě. Kapitolu samu o sobě pak představuje víno.
Foto Anna Kovačič
Patrik Tkáč, ležérně oblečený v černých jeansech a černém triku, s šedivějícím bujným vousem, vypráví o svém byznysu a životě mimořádně barevně a barvitě. Je otevřený, zábavný, občas jako by bilancoval a nad odpověďmi dlouze přemýšlí.
Tenhle unikátní rozhovor vznikal v sídle vinařství patřícího pod křídla J&T, ve francouzském Saint Emilion mezi vinicemi. Dostane se v něm na všechno – víno, peníze, elektřinu, politiky, fotbal i závazek k otci či vlastní zemi.
Ještě pořád vy hodně definujete J&T a J&T hodně definuje vás?
Mám teď takový návrat. Budování Arch, to mi dává smysl. Nejvýznamnější je, že se chceme zaměřit hlavně na správu ekvitních peněz. Mohli bychom třeba Danovi prodat pár procent EPH, vyplatit klienty a dát si nohy na stůl. Ale my naštěstí nechceme jít tím směrem.
Naopak uzavíráme nové dohody s našimi manažery, tvoříme nové vedení banky, abychom se my posunuli k řízení té ekvity části. A já jsem asi měl období, když jsem víceméně jen byl v kontrolní funkci. Ale teď jsem osobně napsal strategii Arch, osobně jsem se vložil do budování svým vlivem.
Firma na mně není závislá, je to fungující instituce a na to jsem pyšný. Ale vrátil jsem se teď, abych osobně pomohl v téhle transformaci, aby firma byla transparentnější a aby klienti věděli, kde mají peníze. Žádná mlha, teď jasně říkáme, tohle jsou naše peníze, dáváme je dohromady s penězi našich klientů a tento samotný fakt může naše možnosti ještě znásobit.
Co všechno je dnes vlastně J&T?
Definovat J&T bylo vždy těžké. Jádrem vždy byla banka a finanční instituce. Existuje ale taková všeobecně používaná zkratka, že cokoli, čeho se dotkneme, je J&T. My jsme vždy říkali, že J&T je sdružení lidí, kteří spolu podnikají – Jakabovič, Korbačka, Fedor, Martinec a tak dále.
Jak se ale měnila regulace, měnila se firma a měnilo se postavení na trhu, tak se měnila i struktura. To nás odlišuje od firem, které jednoduše definuje jejich název, z něhož je vše hned jasné. U nás to historicky takto nebylo.
Nicméně všichni stárneme a snažíme se, aby byl byznys trvale udržitelný, s čímž souvisí institucionalizace a standardizace postupů. Takže dnes se vše, co je J&T, dá zastřešit dvěma entitami – jedna je J&T Finance Group, která zastřešuje všechny bankovní aktivity.
Druhá je pak J&T Private Equity, kde jsou sdružené všechny peníze, které se nám jakožto rodinám podařilo vydělat za 28 let v byznysech, které nesouvisely přímo s bankovnictvím.
Kolik je podle vás dnes hodnota J&T?
Dávno jsme zavedli věc, na kterou jsme pyšní. Jmenuje se to Bible a je to takový manažerský pohled na náš svět, kde se snažíme nad úrovní veškerých auditů mít nějaký vlastní konzervativní odhad. My tam říkáme, že spravujeme jedenáct miliard eur našich a našich klientů. Z toho klienti tvoří zhruba 4,5 miliardy.
Co přesně jsou ty další byznysy vedle bankovnictví?
To, co se dnes snažíme ukazovat, je fond Arch. Největší devízou, kterou J&T má, je důvěra klientů. Aby klienti cítili a viděli, jak investujeme peníze, vznikl fond Arch, do něhož, předpokládáme, naše rodiny zainvestují drtivou většinu svých prostředků. Když koupíte investici za sto milionů a dáte většinu klientům, je to takové divné.
Cítíme se, že s nimi kapitálově můžeme držet krok, a zároveň máme pocit, že je to velké vyjádření důvěry, když pouštíme klienty do stejných investic, kde jsou naše rodiny. Kroky k naplnění fondu Arch jsou dnes podmíněné už jenom legislativou. V dnešním světě to není snadné, každá transakce musí být schválena patřičnými autoritami.
Není to tak, že bychom všechno sebrali a vložili do Arch. Fond má v sobě dnes jednu miliardu eur, ale ekvitu, kterou spravujeme celkově, je dnes zhruba jedenáct miliard. Z toho musíme odečíst přibližně dvě miliardy z bankovní části, která bude vždy vystupovat samostatně.
Dnes potenciál klientských a našich peněz, které mohou putovat do fondu Arch, je tak až devět miliard eur, z čehož polovina je klientů a polovina naše peníze.
Čili tam vložíte vše včetně podílu v EPH?
Ano. Má to samozřejmě svá ale, která je potřeba po cestě vyřešit a vysvětlit, ale ano, taková je naše ambice. Část našeho podílu tam již nyní je. Budeme se snažit nadále držet krok s klienty, aby to bylo fifty-fifty a neměli jsme pocit, že zaostáváme.
Je třeba si uvědomit, že obecně máme jisté podíly na lince já, můj otec, Jakabovič, Korbačka a další. Jsme už ve věku, kdy jsme si začali počítat, kolik přesně na každého připadá. Vezměte si, že sedíme ve vinařství, kde má J&T Finance Group podíl osmdesát procent.
Náš partner a vinař Jonathan Maltus nejprve dost prožíval, že si nechá jen dvacet procent, ale když jsem mu vysvětlil, jak to máme, tak byl šťastný, protože je stále jedním z významných akcionářů. (smích)
A tohle už máte tedy přesně narýsované? Protože podle výroční zprávy je třeba J&T Financial Group (JTFG) vlastněná ze 45 procent vaším otcem, ze 45 procent Ivanem Jakabovičem a z necelých deseti procent čínskými partnery…
Já v JTFG žádný podíl nemám, což by ani nedávalo smysl kvůli milionu regulací. Vy to ve Forbesu píšete správně, když nás vždy uvádíte jako rodinu. Vysvětlit vztahy mezi mnou a mým otcem by bylo dost těžké, ani sám nevím, jak bych dopadl, možná mi nic nedá. (smích)
