skip to main content
Daily Cover

Nezaměstnanost žen v pandemii roste, krizi zažívají i topmanažerky

Ačkoli nedávno zveřejněná celková čísla nezaměstnanosti prozatím nijak zvlášť katastrofálně nevypadají, rok trvající koronavirová krize se začíná významně odrážet na podílu žen, které v současné době přicházejí o práci.

Pokud už nedostaly přímo výpověď, čelí problémům kvůli omezené kapacitě k plnění svých úkolů a nemožnosti plynule sladit náročný pracovní kalendář s péčí o domácnost a děti, které tráví měsíce na distanční výuce. Vyplývá to z právě zveřejněných dat několika českých i evropských institucí.

Nynější uzavření už i mateřských škol, dětských skupin a prvních a druhých tříd základních škol, tedy péče týkající se dětí od nejútlejšího věku do sedmi let, situaci ještě zkomplikovalo. Ženy přicházejí o práci nebo se jejich produktivita v ní snižuje na hranici kriticky ohrožující jejich další kariéru.

A zdaleka se to netýká jen žen pracujících na dohodu nebo brigádnic. Naopak. Podle obsáhlé studie zveřejněné během mezinárodního kulatého stolu prestižní poradenskou firmou Boston Consulting Group (BCG) tráví v karanténě i ženy v nejvyšších manažerských pozicích momentálně více než 27 hodin týdně péčí o děti a domácnost.

Tedy dvojnásobek času oproti situaci před pandemií. K tomu si připočtěte tradiční evropský 40hodinový pracovní týden, během něhož se pracovní doba v pandemii protahuje často i dlouho do noci.

Reklama

Z výzkumu, v němž BCG sbírala klíčová data z 29 zemí Evropy včetně Česka, vyplývá, že více než dvě třetiny povinností pramenících z lockdownu a uzávěry vzdělávacích zařízení pro děti během karantény přechází přímo na ženy, jakkoli náročnou práci mají.

Mezinárodní kulatý stůl uspořádala společnost BCG u příležitosti Mezinárodního dne žen, který letos připadá na pondělí 8. března. Hlavními body rozsáhlé studie s více než tisícovkou respondentů z řad předních evropských firem byl vliv covidu a s ním spojených restriktivních opatření na diverzitu a produktivitu práce.

Studie shrnuje pohled rodičů v různých koutech Evropy na nárůst povinnosti péče o děti a domácnost, vliv tohoto nárůstu na jejich pracovní výkonnost a také vliv pandemie na ženy ve vedoucích pozicích. Zahrnuta byla také případná řešení a doporučení, se kterými jednotlivé firmy přicházejí.

Nejvyšší zastoupení žen v topmanagementu mají země s relativně malými trhy.

Průzkum se týkal i samotného zastoupení žen v nejvyšších pozicích (topmanagement, představenstvo firmy). Z výzkumu vyplývá, že ve většině evropských zemí nejsou v nejvyšším managementu zastoupeny ani z jedné třetiny. V 17 z 29 posuzovaných zemí je zastoupení žen ve vedení firem menší než 20 procent.

„Zajímavé je, že nejvyšší zastoupení žen v topmanagementu mají země s relativně malými trhy,“ uvedla během diskuse u kulatého stolu Nicole Voigt, přední odbornice na témata inkluze a diverzity a vedoucí partnerka německé pobočky BCG.

„Přední příčky obsadilo Rumunsko s 32procentním zastoupením žen v nejvyšších pozicích, na stejné úrovni je Estonsko, následuje Litva a Bulharsko s 30 procenty a Lotyšsko s 29. Na opačné straně jsou pak velké trhy jako například Německo, kde zastoupení žen v nejvyšších pozicích dosahuje pouhých 10 procent,“ nastínila situaci Nicole Voigt.

Česká republika se podle ní v tomto výzkumu umístila na 24. místě – zastoupení žen v nejvyšším managementu velkých firem u nás dosahuje jen 12 procent. Na podobné úrovni se nachází Itálie, Belgie nebo Polsko.

Varovná jsou i další data. „Více než 30 procent žen v nejvyšších pozicích evropských firem je přesvědčeno, že jejich produktivita práce klesla kvůli povinnostem spojeným s péčí o domácnost a o děti na domácí výuce,“ konstatoval během panelové diskuse Hubertus Meinecke, šéf BCG pro západní Evropu.

Reklama

Podle něj je tento problém nejpalčivější pro španělské topmanažerky, které pociťují propad své produktivity práce z 37 procent, dále manažerky z Itálie (32 procent), Velké Británie (31 procent) a Německa (o propadu produktivity práce ve vrcholných pozicích svých firem mluvilo 28 procent z nich).

Oslovené topmanažerky jsou také přesvědčeny, že coby matky malých dětí je současná situace výrazně znevýhodňuje oproti kolegům, kteří děti nemají nebo o ně nemusí pečovat. „V průměru se tak vyjádřilo přes 44 procent oslovených žen, přičemž nejpalčivější je tento problém podle italských, německých a španělských topmanažerek,“ dodal Meinecke.

Pozoruhodný je i přístup firem k zaměstnancům omezeným nutností péče o děti, kterou kvůli pandemickému riziku nemohou zastoupit například prarodiče.

„Jen 30 procent německých a 29 procent francouzských topmanažerek cítí podporu a pochopení ze strany svého zaměstnavatele,“ uvedl Hubert Meinecke, podle něhož si řada velkých zaměstnavatelů složitost situace vůbec neuvědomuje.

Nové způsoby práce kritickou situaci neřeší.

Nové způsoby práce, například denní porady přes online platformy typu Zoom, nejsou řešením – řada domácností nemá během lockdownu možnost tichého místa pro soustředěnou práci, kterou tyto porady vyžadují. Tento názor se shoduje jak u žen, tak u mužů.

„Osmačtyřicet procent evropských manažerů si nezávisle na svém pohlaví myslí, že nové způsoby práce kritickou situaci neřeší. A uznávají, že složitější je právě pro ženy, které se starají o děti. Jejich budoucí kariéře situace rozhodně nepomáhá,“ uvedl během prezentace dat Christoph Schweizer, který vede BCG ve střední a východní Evropě.

Pozoruhodný je i fakt, že například ve Francii celých 60 procent oslovených topmanažerek nepředpokládá, že se po konci covidové pandemie vrátí na svou původní pozici na plný úvazek, a jen 40 procent z nich se ohledně své další byznysové kariéry cítí sebevědomě a jistě.

„Tato čísla jsou podobná i v dalších zemích Evropy, včetně východní části,“ uvedl další z alarmujících faktů Schweizer. Neblahý trend lze číst i z aktuálně zveřejněných dat Českého statistického úřadu, který ve čtvrtek 4. března publikoval vývoj míry zaměstnanosti, nezaměstnanosti a ekonomické aktivity za měsíc leden.

Předplatné Forbesu

Data ukázala, že míra nezaměstnanosti v lednu vzrostla ve srovnání s prosincem o jednu desetinu na 3,3 procenta.

Před nástupem pandemické krize se tato statistika pohybovala kolem dvouprocentní úrovně. Vzhledem k omezením, se kterými se domácí ekonomika potýká, je nárůst nezaměstnanosti stále relativně pomalý.

Další čísla však odhalují mnohem hlubší problémy a především neradostný výhled. Vládní opatření se promítají například do průměrného týdenního počtu odpracovaných hodin.

Zatímco v letech 2017 až 2019 se počet pohyboval kolem 35 hodin, v loňském roce to bylo průměrných 33 hodin. V lednu letošního roku pak týdenní průměr klesl na necelých 31 hodin.

Ze zveřejněné tuzemské statistiky také vyplývá, že podstatně rychleji než nezaměstnanost mužů roste v Česku právě míra nezaměstnanosti žen. Ta v lednu vyskočila na 4,4 procenta, zatímco u mužů zatím v žádném z měsíců od počátku pandemie nepřesáhla tříprocentní úroveň.

Nejvýše byla mužská nezaměstnanost v prosinci loňského roku – 2,8 procenta –, a v lednu pak dokonce poklesla na 2,5 procenta. Vzhledem k tomu, kterých sektorů se restriktivní opatření týkají, a které naopak prosperují, lze očekávat pokračování nastolených trendů.

Reklama
Reklama