Hráči videoher pláčou, případně hrozí pěstí. Osm dlouhých let se těšili na hru Cyberpunk 2077 – a ona není tak dobrá, jak si ji za těch osm let horečného denního snění dokázali představit.
Ostatně i developer hry CD Projekt Red uznal, že nebyl úplně nejlepší nápad předvádět v trailerech hru pouze na supervýkonných hardwarových sestavách a nezmínit se o tom, že na postarších konzolích PlayStation 4 a Xbox One nebude vypadat ani zdaleka tak dobře.
Na to konto se vývojáři hráčům omluvili s tím, že je měli o nárocích hry přesněji informovat, a oznámili, že jim brzy naservírují sérii oprav, která opraví nejpalčivější problémy. Každému, komu se však na něco takového čekat nechce, nabízí vrátit za hru peníze.
Není to nic nového pod sluncem a člověk by čekal, že už se hráči poučili. Cyberpunk 2077 není ani zdaleka první hrou, která při vydání podobně tvrdě narazila na to, že po několikaletém slibování nesplnitelného je těžké dostát očekáváním. Zvlášť když hra vyjde v nedotažené podobě úpící pod množstvím chyb.
Vrcholným příkladem je hra No Man’s Sky z roku 2016, která hráčům naslibovala takové hory doly, že se její vydání dá přirovnat jen k tomu, když vám pod vánoční stromeček někdo vysype krásně zabalenou hromadu hnoje.
No Man’s Sky slibovala ústy svého autora Seana Murraye přenádherný otevřený kosmický svět, který se v očekávání rovnal v podstatě přechodu na jiný mód existence. Jaké bylo překvapení hráčů, když namísto otevřené procedurálně generované galaxie nekonečných možností získali miliardu na chlup stejných planet, z nichž na každé na ně čekal stejný smutný mimozemšťan.
Tvůrce No Man’s Sky, společnost Hello Games, se dostala pod takovou laserovou palbu kritiky, že nabídla hráčům vrátit peníze. Ke cti jim nicméně slouží, že od roku 2016, kdy se jim hrou podařilo zklamat takovou spoustu lidí, soustavně pracují na jejích vylepšeních a nových kapitolách. Částečně se jim tak daří dostát původním očekáváním. To se však doposud děje spíše přískoky než nadšeným tryskem.
Přepracovat nepovedenou hru po jejím vydání se rozhodla i společnost Electronic Arts v případě hry Anthem z roku 2019, kterou vytvořilo studio BioWare. Od nové hry z pera legendárního studia, které stojí za sériemi jako Mass Effect, Baldur’s Gate či Dragon Age, se čekalo hodně. A vývojáři sami očekávání významně podporovali nejrůznějšími sliby i bombastickými trailery.
Jenže ve výsledku repetetivní hra s mizerným příběhem dostala po vydání od kritiků i hráčů takovou čočku, že produkční společnost EA sáhla k nevídanému kroku a oznámila, že hru od základu přepracuje.
Neméně traumatizující zkušenost přichystala nebohým hráčům hra Fallout 76 z roku 2018, která měla být první onlinovou hrou z prostředí oblíbeného apokalyptického Falloutu. Jenže po několika velmi dobře přijímaných hrách pro jednoho hráče ze stejného vesmíru dostali fanoušci na hraní zoufale nedotažený produkt, který byl festivalem chyb, nedodělků a absurdních poruch.
Bylo to dokonce tak špatné, že se ve hře objevovaly i chyby, které tam vývojáři z Bethesda Game Studio natahali ze svých jiných her, z nichž narychlo kopírovali celé obludy, například draky ze hry Skyrim, na které jen nalepili jiné textury. I v případě této prohry se dalo žádat o peněžní náhradu. Šrám, který ale touhle herní katastrofou utržila solidní značka Falloutu, jde hodně do hloubky a jen tak se nezacelí.
Ještě strašlivější konsekvence mělo jedno chybné rozhodnutí ve hře Star Wars Battlefront II, ve kterém se studio EA DICE rozhodlo využít systém takzvaných loot boxů, a to tuze nešťastným způsobem.
Loot boxy ve hře totiž umožňovaly, aby na jejich obsah nemuseli hráči čekat a probíjet se k vylepšení svých postaviček hrou. Místo toho si je mohli koupit rovnou za reálné peníze. To vedlo k tomu, že hráči, kteří na to měli, mohli z minuty na minutu udělat sekanou z hráčů, kteří se o svůj progres snažili pouze ryzí hrou.
Kauza, která z toho vznikla, vyústila v to, že akcie firmy EA poklesly za jediný týden od vydání hry o 3 miliardy dolarů.
Ale nemusí být všechno jen o strastiplném zklamání a hořkých slzách hráčů, uvázlých v neumělých virtuálních světech. Příkladem budiž nadmíru očekávané sci-fi dobrodružství Mass Effect: Andromeda, které přetékalo takovým množstvím především vizuálních chyb, že to bylo až k potrhání vtipné.
Oproti předchozím dílům z legendární série pracoval na téhle nový tým. A že je něco špatně, bylo znát už během vývoje, kdy tým opustila celá řada vedoucích vývojářů. Asi se nemohli dívat na ten běs, který jim vznikal pod rukama.
Postavy ve hře vypadaly, že je uplácalo z modelíny pětileté dítě, a pohybovaly se tak, že by je do kapsy strčila i hadrová panenka vyrobená z obsahu odpadkového koše. Ve hře se děly tak neuvěřitelné věci, jako bylo popíjení z neviditelných skleniček, souboje s nehmatatelnými protivníky nebo propadávání skrz podlahu do jakýchsi digitálních pekel z jedniček a nul.
To celé za rozpočet 100 milionů dolarů. A peníze za to nevrátil nikdy nikdo nikomu.
Ve výsledku tak Cyberpunk 2077 ani zdaleka není prvním zklamáním, se kterým se museli fanoušci videoher byť jen za posledních pět let vyrovnávat. Oproti některým zmíněným hrám má navíc minimálně tu výhodu, že se za otřesným technickým stavem zdá se skrývá dobrá hra s kvalitním příběhem.