skip to main content
Filantropie

Desetkrát víc. Dary po tornádu lámou všechny rekordy, říká šéf Nadace Via

O řádění tornáda, které v noci ze čtvrtka na pátek na jižní Moravě bouralo domy, odhazovalo auta a ničilo životy, se většina Čechů dozvěděla až v pátek ráno. A v tu chvíli se stalo něco do té doby nevídaného, alespoň ne v tomhle rozsahu.

Když si lidé naplno uvědomili rozsah katastrofy, okamžitě se chopili počítačů a telefonů, aby lidem ze zasažených obcí pomohli svými penězi. A takových lidí se našlo tolik, že to vyrazilo dech i nadacím, které sbírky pro potřebné v Česku organizují už mnoho let.

Portálu Darujme.cz, který provozuje Nadace Via a který jako první spustil dárcovskou kampaň, kvůli zájmu o darování dokonce v pátek dopoledne dvakrát spadl web.

A není se čemu divit. Doposud Češi přispěli ve všech sbírkách přes 600 milionů korun a částka stále roste. „Pro darování jsou důležité emoce,“ říká šéf Nadace Via Zdeněk Mihalco. I proto podle něj poslali Češi během jediné hodiny pátečního dopoledne více než deset milionů korun, což je částka, kterou dříve trvalo vybrat i několik týdnů či měsíců.

Reklama

To však nebyl konec. Zatím se výše darů jen skrze Nadaci Via vyšplhala na více než 170 milionů. Ačkoli je to částka rekordní, není podle Mihalca tolik překvapivá. Myslí si totiž, že se z Čechů pomalu, ale jistě stávají lidé, pro které darování potřebným není nic zvláštního.

Nadace Via už uvolnila prvních dvacet milionů pro akutní pomoc a další peníze půjdou konkrétním lidem.

Ve chvíli, kdy spolu mluvíme, jste na Darujme.cz vybrali na pomoc zasaženým obcím více než 170 milionů korun. Jak je to velká částka, když to porovnáme s dalšími aktivitami vaší nadace?

Když to srovnám třeba s covidem a našimi největšími sbírkami, tak je tam jednoduše řečeno o nulu víc. Dřív to bylo tak, že když byla sbírka deset milionů, tak to bylo super.

Jen pro zajímavost, za celé povodně v roce 2002 se vybralo něco kolem 167 milionů. A my už teď víme, že na pomoc obcím zasaženým tornádem se zatím celkově vybralo přes 600 milionů, když se sečtou všechny dary a sbírky. To je bezprecedentní a nikdy tady nic takového nebylo.

Čím si to vysvětlujete? Je to dané unikátností katastrofy, kterou nikdo nečekal?

Z hlediska darování je tam několik důležitých momentů. Zaprvé je to ta obří katastrofa samotná, která je navíc vizuálně okamžitě viditelná. Zadruhé jsou to technologie. Přes Darujme.cz si neziskovky nebo obce mohou založit dobročinnou sbírku zhruba za dvacet minut. Když jsme ve čtvrtek kolem deváté večer zjistili, co se děje, a vyhodnotili jsme, že je to opravdu tragédie, tak jsme sbírku založili za půl hodiny.

To je pro darování strašně důležité. Emoce je u dárců okamžitá a lidé potřebují darovat hned. A třetím momentem je nárůst filantropie obecně. Ta čísla jsou úžasná, ale zase mě tolik nepřekvapují, protože za poslední tři roky je filantropie je u nás extrémně na vzestupu.

Češi mají chuť pomáhat?

Společnost bohatne, do toho tu byl covid. A přibývá odpovědných podnikatelů a firem, které darují. Mají například firemní dárcovské výzvy, přes které darují jejich zaměstnanci a firma pak násobí výtěžek. To teď vidíme třeba u Avastu, Kooperativy nebo T-Mobilu. Takováto odpovědnost tady dříve nebyla a hodně se to posunulo. Stejně tak roste počet aktivních lidí odspoda. Spolků, malých neziskovek a podobně.

Ještě se vraťme k těm technologiím. Roste ochota lidí darovat s tím, jak snadné je dar poslat?

Určitě. Musí to jít hned a musí to být na tři kliky. Na Darujme.cz máme jen nejnutnější údaje, jde to hned zaplatit kartou. Prostě žádné složitosti.

Na Twitter jste psal, že v pátek dopoledne přibývaly až tři dary za sekundu. Za hodinu lidé poslali přes deset milionů. Jak jste to zvládali po technické stránce? To musel být docela nápor na váš web.

Nám ho spravuje firma manGoweb, které patří obrovské poděkování, protože na to nasadila všechny své kapacity a ustála to. Dělali jedno opatření za druhým a přesto, že web mezi devátou a desátou asi na minutu dvakrát spadl, tak to považuji za ohromný úspěch, protože návštěvnost byla v milionech.

Reklama

Lidé byli navíc zvědaví, takže stránku pořád refreshovali, aby se podívali, kolik toho přibylo, což pro systém nebylo ideální. Největší nápor byl tedy mezi tou devátou a desátou druhý den, kdy se lidé probudili, uvědomili si, co se stalo, a v emocích chtěli přispět.

Dá se říct, kdo pomoc na Moravu poslal?

Jsou tam dary napříč společností. Malé dary, firemní dary, dary velkých dárců. Největší dar od jednoho dárce byl asi milion.

Už několik hodin po katastrofě jste avizovali, že uvolňujete dvacet milionů na akutní pomoc. Jak se s těmi penězi naložilo?

Rozhodli jsme se rozdělit to na tři fáze. První byla dvacet milionů hned, kamkoli bude potřeba. Původně to vypadalo, že nejdůležitější bude koupit dřevo, což se nakonec ve spolupráci s Lesy ČR podařilo vyřešit. Ale poslali jsme teď třeba pět milionů obci Hrušky, protože budou potřebovat zaplatit faktury za odvoz odpadu a na to potřebují hned cash. Vše to vzniká v souladu s krizovým štábem a krajem. Tam se určuje, co je teď hned potřeba.

Pak bude následovat ta největší část, přes sto milionů, které půjdou přímo těm lidem. Dnes máme koordinační schůzku s ostatními sbírkami, kde vše vyladíme, aby se nestalo, že někdo dostane třikrát a někdo nedostane nic, protože třeba nemá účet. Bude to plošná pomoc. Každý, kdo byl poškozen, dostane nějakou částku. Bude se to týkat zhruba tisícovky lidí.

Co bude následovat dál?

Poté se bude identifikovat, kdo dopadl hůře, kdo má třeba úplně zbořený dům, problémy s pojišťovnou a podobně. To potrvá déle a bude to na individuálním posouzení. Tam bude nutná spolupráce mezi všemi aktéry, protože třeba Člověk v tísni má velmi dobrou síť lidí v terénu, takže to může monitorovat.

Ve fázi tři chceme vytvořit fond obnovy, kam se dají nějaké peníze na další rok. V souladu s tamní Jihomoravskou komunitní nadací budeme pracovat s komunitou. To je hodně důležité po katastrofách, protože sousedi začnou řešit, kolik kdo dostal, kdo přišel o dům a kdo ne. Je to rána pro vztahy v komunitě. A proto je potřeba dát společenství do kupy. Třeba aby si lidé společně naplánovali, jakou chtějí náves, dohodli se, jestli nejdřív opravit kostel nebo školu a podobně.

Budou moci lidé, kteří přispěli, sledovat, jak se peníze využívají?

Snažíme se v tom být hodně proaktivní, jak na Twitteru, tak jinde. Tím, že lidé darovali přes Darujme.cz, na ně máme e-mailové kontakty a můžeme jim poděkovat a zároveň je informovat o tom, co se s penězi děje.

Darujme.cz si standardně z daru bere dvě procenta na provoz a fungování. Jak to bude v tomto případě?

Vezmeme si maximálně procento na celou správu té věci. Jen pro představu, my musíme udělat třeba 120 tisíc potvrzení o daru. To je opravdu náročné. Na sbírce dělá patnáct zaměstnanců dnem i nocí, ten nástroj také něco stojí. Nemůžeme a ani nechceme to dělat zadarmo. Jinak to nebudeme dělat profesionálně. Potřebujeme proto spolupráci dárců na to, abychom mohli zaplatit provoz.

Říkal jste, že v posledních třech letech je v Česku filantropie na vzestupu. Dají se pozorovat ještě nějaké zajímavé trendy?

Důležité dary, které nadace potřebují a kterých naštěstí začíná přibývat, jsou dary do nadačního kapitálu. My jako nadace máme kapitál, nějakých pětašedesát milionů, a ten investujeme. Z výnosů se potom platí provoz a hlavně je můžeme kdykoli uvolnit. Výnosy jdou poté na přímou dobročinnost i nadační provoz. Ve chvíli, kdybychom měli v kapitálu třeba miliardu, tak najednou mohou být z výnosů velké peníze na dobročinnost.

Pro dárce je to zajímavý dar v tom, že vydrží navěky. On daruje do našeho kapitálu a dar bude dalších sto let generovat výnos, ze kterého se dá v okamžiku potřeby hned pomáhat. Dary do nadačního kapitálu jsou strašně důležité a čím dál více byznysmenů si to uvědomuje. 

Dá se srovnat Česko ve filantropii třeba s Evropou?

Trend je určitě pozitivní. Darování se zrychluje asi trojnásobně rychleji než ekonomika. Počet aktivních lidí se zvyšuje. Ale jelikož jsme před třiceti lety měli startovací pozici hrozně nízko, tak třeba za Německem ještě zaostáváme například v počtu dobrovolnických hodin.

I za anglosaským světem jsme ve filantropii daleko, jenže tam zas není tak silná role státu jako u nás, takže se to špatně srovnává. Rozhodně jsme ale, co se týče bývalého východního bloku a středoevropského prostoru, na špičce. 

Po ničivém tornádu se začaly objevovat různé formy pomoci od veřejnosti. Často ale třeba na sociálních sítích člověk čte výzvu: Pokud chcete pomoci, pošlete peníze. Je to tak, že je to teď nejefektivnější forma pomoci?

V tuhle chvíli ano, pokud je dostatek dobrovolníků, což teď je. Než se někam vypravovat s kamionem dřeva, tak je lepší poslat peníze s důvěrou na nějakou organizaci. Dobrá zpráva je, že sbírky pořádají opravdu relevantní organizace, kde pracuje profesionální tým lidí, takže bych se toho opravdu nebál.

Reklama
Reklama