Letos uplynulo sto let od největšího tuzemského nákupu umění v historii. Díla, která si tehdy Československo pořídilo, mají dnes miliardovou hodnotu.
V roce 1923 se mladé Československo v čele s prezidentem Masarykem rozhodlo nakoupit francouzské umění za pět milionů, tedy částku, za kterou by si tehdy mohlo pořídit dvacet nejmodernějších stíhaček.
Státní umělecké sbírky se tak rozrostly o několik desítek obrazů, grafik a plastik od věhlasných jmen jako Georges Braque, Pablo Picasso, Auguste Renoir, Vincent Van Gogh a dalších autorů, kteří dnes kralují uměleckému nebi i aukčním síním.
V současnosti se díky tomu pyšníme jednou z nejlepších sbírek moderního francouzského umění v Evropě v hodnotě asi čtyřicet miliard. Ale za tímto velkorysým gestem rozhodně nestála jen umělecká filantropie, šlo také o významný diplomatický krok v kontextu poválečné Evropy.
Psal se rok 1923 a mladé Československo se teprve nedávno zapsalo na mapu kontinentu. Před pěti lety skončila první světová válka a ústřední rivalové Francie s Německem se bolestně vzpamatovávali ze zdrcujících následků.
Prezident Masaryk věděl, že Československo potřebuje pěstovat mezinárodní politické vztahy se západní Evropou. Napojení na Francii bylo výhodnější než s Německem a československá vláda se jí rozhodla vyjádřit přízeň ve velkém stylu.
Nákup umění byl jak projevem dlouhodobého zájmu české kulturní scény o francouzské výtvarné umění, tak měl zároveň demonstrovat sympatie mezi mladým středoevropským státem a jižanskou velmocí na úrovni kulturně-politické diplomacie.
Zrod sbírky doprovázel sled nečekaných událostí. Nejdříve Francie vypověděla česko-francouzskou obchodní smlouvu, tedy doložku nejvyšších výhod, což mělo tragický dopad na český průmysl a česko-francouzskému přátelství to zrovna neprospělo.
Následoval menší skandál, když přijel do Prahy francouzský maršál a válečný hrdina Ferdinand Foch, který se vypravil na nedělní mši do katedrály sv. Víta, kde ho přivítaly stovky demonstrujících studentů, většinou komunistického přesvědčení.
Zároveň došlo ke zlepšení poválečné ekonomické situace Československa a objevila se možnost rozpustit takzvaný obilní fond. Všechny tyto na první pohled nesouvisející události připravily půdu pro vznik jedinečné sbírky.
Znamenalo to, že existoval motiv, kterým bylo naklonit si Francii. Byly k dispozici poměrně velké peníze z obilného fondu a zrovna se konala velká reprezentativní výstava francouzského umění 19. a 20. století v Obecním domě pod taktovkou Mánesu.
Na základě této výstavy rozhodl tehdejší ministr zahraničí Edvard Beneš o nákupu, a některá díla tak u nás už zůstala. Národní galerie tehdy neexistovala, takže peníze musely jít ze státní kapsy.
Vyčlenila se obrovská státní subvence v řádu několika milionů a státní umělecké sbírky se rozrostly o nejlepší umělecká díla své doby.
Tím asi nejznámějším dílem jsou Milenci malíře Augusta Renoira, za které stát tehdy zaplatil jeden milion korun. Když si představíme, že luxusní auto tehdy stálo kolem dvaceti tisíc a nová stíhačka kolem 190 tisíc, můžeme vidět, o jak velkou investici šlo.
Auguste Renoir: Milenci (1875)
Auguste Renoir: Milenci (1875)
Současná kurátorka Sbírky moderního umění Národní galerie Anna Pravdová považuje za nejzajímavější exemplář sbírky na svou dobu nekonvenční autoportrét Henriho Rousseaua, jednoho z nejvýznamnějších představitelů naivního umění.
„Toto dílo se váže na českou avantgardu, například Toyen nebo hnutí Devětsil, pro které byl tento malíř velmi důležitým zdrojem inspirace,“ doplňuje Pravdová.
Henri Rousseau: Celník (1890)
Henri Rousseau: Celník (1890)
Dnes je velká část vystavena ve stálých expozicích 1796–1918: Umění dlouhého století a 1918–1938: První republika ve třetím a čtvrtém patře Veletržního paláce v Praze.
V následujících týdnech bude probíhat řada doprovodných programů, chystají se také komentované prohlídky a k vybraným obrazům ze stálých expozic vznikl speciální audioguide připravený Národní galerií Praha ve spolupráci s Ondřejem Horákem v režii Damiana Machaje.
„Nákup francouzské sbírky a takto velká státní investice je něco, co by se za dnešních podmínek už nemohlo opakovat. Těší mě, že je o sbírku stále zájem a chodí se na ni dívat lidé z Česka i ze světa,“ zakončuje kurátorka Anna Pravdová.
Nevšední příběh zpracoval režisér Petr Záruba v dokumentu Nákup století 1923: Zrod francouzské sbírky.
Film, který vznikl v koprodukci České televize ve spolupráci s Velvyslanectvím Francie v České republice a Francouzským institutem v Praze, měl premiéru 2. listopadu a bude možné ho vidět na České televizi.
