Kresba, glazura, detail, gesto, polití. Pět forem, které jsou pro Krajcovy obrazy typické, si malíř sám určil proto, aby věděl, kdy je jeho dílo hotové. Jinak by se mohlo stát, že by je neustále předělával.

Martin Krajc patří k nejvyhledávanějším umělcům své generace. Jeho díla visí v rezidencích těch, kteří tuší, do jakého umění investovat a kteří zároveň od pláten, jimiž se obklopují, vyžadují určitou srozumitelnost.

Krajc vystavuje až do 29. srpna v pražské DSC Gallery a mnohá ze zde ukázaných pláten už jsou prodaná.

Soubor pod názvem Nymphae Perspicuae neboli průhledná nymfa je podle Krajce fiktivním příběhem, kde se prolínají pohledy interiérů známých staveb, ale jak už název naznačuje, hlavní pozornost je umístěna na ženskou figuru.

„Neskrývá se za ní nikdo konkrétní,“ směje se Krajc, který miluje nejen módní fotografii, ale také období baroka, odkud si vypůjčuje zaujetí světlem a stínem. Právě vášeň k barokním obrazům si devětatřicetiletý absolvent Akademie výtvarných umění ateliéru Michala Rittsteina vypěstoval během svého pobytu na Akademii v Madridu. 

„Odsud jsem si odnesl také trvalý vztah ke španělskému malířství a španělské kultuře, která je plná vášně, slunce, sytých barev a radosti ze života. Přítomnost smrti je zde pak vyjádřená býčími zápasy,“ přemítá Krajc.

Velká barevná plátna plná sexy křivek jsou jako dělaná pro Instagramový feed a Martin Krajc přiznává, že ho sociální sítě baví. „Vidím, že je to skvělý prostředek sebeprezentace, který dnešní nejmladší generaci umělců mnohé usnadňuje. Zatímco já jsem si až na škole založil svůj první e-mail,“ vtipkuje.

Nejsou ale ony nymfy a ženské tváře zalité barvami přece jen díly příliš přístupnými? „Nechci tvořit nic temného,“ odpovídá na rovinu tvůrce, který je prestižními kurátory, jako je například Karel Srp, oceňován za svou řemeslnou dokonalost v kresbě, a proto, že je opravdu výrazným figuralistou.

Zároveň vystudoval scénografii na žižkovské Střední škole uměleckoprůmyslové, což Krajce ovlivnilo v tom, že dokáže obrazy koncipovat kukátkovým principem. Divák v nich může nacházet prolínání různých příběhů. 

Během našeho rozhovoru má na sobě mikinu Balenciaga a brýle Burberry. Dává tak svým oblečením najevo, že módní svět je nejen jeho vizuální inspirace, ale také styl, který chce žít. A může si to dovolit, obzvlášť když se cena jeho děl pohybuje v aukcích okolo 300 tisíc korun.

„Naše generace malířů už komerční úspěch nevnímá jako stigma. Ale tvorba samotná a podpora významných kulturních institucí je pro mě stejně důležitá,“ vysvětluje.

Díla pro DSC Gallery připravil přímo na míru tomuto místu. Vytvořil si maketu výstavního prostoru a s ní pracoval tak, aby plátna s kurátorem rozmístil přesně podle svých záměrů. „Mám tři asistenty,“ vypočítává Martin Krajc, kdo všechno mu s realizací děl pomáhá. 

Jedním z jejich úkolů je například vynášení obrazů do posledního patra vinohradského činžáku, kde má Krajc už dlouhá léta ateliér. Předtím působil v kolektivu umělců na libeňské Trafačce, která před dekádou působila jako hub pro mladé české umění.

„Ačkoli jsem byl členem malířské skupiny Obr a nyní jsem součástí uměleckého kolektivu Firma, tvořím raději sám,“ prohlašuje tvůrce, který během přípravy výstavy maluje třeba deset hodin denně.

„Věřím v systematičnost, tvrdou práci. Myslím, že to mi přineslo úspěch, stejně jako skutečnost, že už na škole si mě vyhlédli sběratelé, kteří mě pak začali podporovat,“ přiznává Krajc. Řada jeho spolužáků podobné štěstí či tah na branku neměla, a tak podle jeho slov s uměním skončila.

„Už během studií mě neuvěřitelně bavilo organizovat výstavy, se spolužáky jsme o obrazech a malování mluvili neustále,“ vzpomíná umělec, který v rámci skupiny Firma bude mít společně například s Janem Kalábem, Pastou Onerem nebo Michalem Cimalou výstavou v Mánesu a příští rok pak samostatnou expozici ve vile Pellé.