Požehnaná kopie sošky Pražského Jezulátka míří do diecéze v irském hrabství Kerry. Vedle českých sklářů se na její podobě výrazně podílela i módní návrhářka Zuzana Kubíčková. Ta pro sošku vytvořila oděv složený ze tří částí. V jejím ateliéru v Pařížské ulici na projektu strávili přes 160 hodin.
Běžně se jí tu v časových slotech střídají klientky, které odcházejí buď s kousky kolekcí prêt-à-porter, nebo s modely šitými na míru. Posledních několik měsíců však měla módní návrhářka Zuzana Kubíčková, jedno z nejzvučnějších jmen na tuzemské scéně, ve svém ateliéru obzvlášť kuriózní návštěvu.
Byla jí kopie sošky Pražského Jezulátka, kterou se Praha a Prague City Tourism rozhodly prostřednictvím českého velvyslanectví věnovat Irsku. To od letošního července předsedá Radě Evropské unie. Jde o dar pro hrabství Kerry, jež bylo tuzemsku přiděleno jako partnerský region pro prezentaci české kultury, tradic a současné tvorby.
Právě kopie sošky, za jejímž originálem cestují do pražského malostranského kostela Panny Marie Vítězné tisíce turistů z celého světa, dělala tuzemské návrhářce v jejím ateliéru v centru Prahy společnost. Výsledkem je nejen neobvyklá zakázka, ale zejména propojení čtyřsetleté tradice se současným designérským jazykem.
„Spojení vzniklo jednoduše. Byla jsem oslovena společností Prague City Tourism, která hledala někoho, kdo by sošku oblékl. Vůbec jsem neváhala. Nic podobného jsme v ateliéru pochopitelně nikdy nedělali. Jde o skutečně unikátní příležitost,“ líčí vznik spolupráce Zuzana Kubíčková.
Zadání bylo prozaické: vytvořit pro kopii sošky Pražského Jezulátka nový slavnostní oděv. Nejde o nic neobvyklého: originál, který se do Česka dostal v první polovině sedmnáctého století ze Španělska, má ve svém arzenálu stovku šatiček, jež se podle starého zvyku střídají desetkrát do roka podle liturgického období.
I přesto, že o archivní inspiraci není nouze, se Zuzana Kubíčková rozhodla vydat jiným směrem. Při tvorbě oděvu pro sošku nevycházela z historické předlohy a na rozdíl od obvyklých střihů šatiček, které bývají prostorově výrazné, se rozhodla pro tvorbu prostšího střihu.
„Vše je ale vyvážené technikami, které jsme při tvorbě všech tří částí zvolili,“ popisuje držitelka ocenění Czech Grand Design. Základem oděvu je košilka představující prostý šat, jejíž porta je dekorována vyšívanými motivy vinné révy.
Ta v křesťanské symbolice znamená spojení Krista s věřícími a připomíná slova evangelia: „Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti.“ Současně odkazuje na tisíciletou tradici pražských vinic, jejíž počátky jsou spojeny se svatým Václavem. Na šatičkách se vinná réva objevila v podobě ruční výšivky z jemných nití a skleněných korálků v barvě ametystu.
Přes tuto košilku má kopie sošky, jejíž vznik se datuje do poloviny šestnáctého století, královský plášť, pelerínu. Pro její tvorbu použila Zuzana Kubíčková reliéfní techniku žabičkování, tzv. smockingu, která má základ právě na Britských ostrovech. Díky výrazné textuře působí smaragdový plášť honosně.
Zajímavostí je, že právě techniku žabičkování, díky níž dostává textilní materiál výraznou strukturu i objem, použila Zuzana Kubíčková ve své vůbec první autorské kolekci po dokončení studií na pražské UMPRUM.
Poslední částí oděvu je pak límeček, opět vyšívaný skleněnými korálky. Tentokrát se na něm objevuje motiv lipového listu, tradičního symbolu českých zemí, který je rovněž součástí heraldické výzdoby hlavního města Prahy. Všechny materiály pocházejí z Česka, říká designérka k modelu, jemuž dominuje tmavě zelená barva, která odkazuje na obdarovanou zemi.
Plášť je ušit z bavlněného sametu. „Samet je komplikovaný materiál, nic neodpustí. Vše je na něm vidět,“ říká návrhářka k volbě látky. Komplikovaná ale nebyla tvorba oděvu jen kvůli materiálu. Soška měří necelých padesát centimetrů, a tak do návrhářské hry vstoupilo i neobvyklé měřítko.
„Může se zdát, že práce musí být díky tomu jednodušší. Na měřítku ale nezáleží. Je jedno, zda tvoříte na člověka, nebo na sošku. Řekla bych, že práce na Pražském Jezulátku byla naopak v mnoha ohledech složitější,“ míní designérka a připomíná, že malá plocha neunese žádnou odchylku.
Foto Jakub Jahn a David Markovič
I proto designérka se svým týmem krejčových postupovala při tvorbě slavnostního oděvu pro kopii historické sošky jako u běžných zakázek. Kopie Pražského Jezulátka v ateliéru podstoupila měření a zkoušky, nejprve z pomocného materiálu. Ladily se také délky, obvody, aby vše perfektně sedělo. A pak už probíhal běžný „fitting“ s fragmenty ze sametu.
Celkem tu na výrobu šatiček padlo 160 hodin práce. Do procesu se pak kromě Zuzany Kubíčkové zapojili ještě další čtyři lidé. „Kolik by soška musela zaplatit, kdyby byla běžným klientem? Myslím, že bychom se vzhledem k odpracovaným hodinám dostali k částce 200 až 250 tisíc,“ směje se návrhářka.
Ta nyní pracuje na přípravě nové kolekce, kterou – jak je u ní už několik let zvykem – bude prezentovat na samostatné podzimní přehlídce. I tak ale považuje práci na kopii sošky Pražského Jezulátka za příjemné zpestření každodenní ateliérové rutiny.
„Oděv nyní dostal zcela jiný účel, než jsme zvyklí. Stal se součástí kulturní diplomacie. Je úžasné, že jeden malý objekt dokáže takové věci,“ dodává.
