Zopakuje na blížícím se US Open některá z českých tenistek wimbledonský triumf Markéty Vondroušové? „Ji nebo Karolínu Muchovou bude velmi těžké porazit,“ říká bývalá tenisová jednička a dnes dlouholetý expert kanálu Eurosport Mats Wilander.
V pondělí začíná v New Yorku poslední tenisový grandslam letošního roku. Na US Open půjde o věčnou slávu, body do žebříčku a rekordní prize money tři miliony dolarů (zhruba 67 milionů korun) pro vítěze.
Minimálně na ženské straně si o velkou pozornost říkají Češky. Vždyť na Roland Garros hrála Karolína Muchová ve finále a ve Wimbledonu dokonce Markéta Vondroušová dobyla triumf.
Obě budou k favoritkám patřit i nyní, ale překvapit mohou další: Barbora Krejčíková už grandslamový titul dobýt dokázala, Petra Kvitová dokonce dvakrát a letos ukazuje slušnou formu. Karolína Plíšková v New Yorku před sedmi lety hrála finále.
Tenisový veterán Wilander má na Eurosportu i vlastní pořad Game, Set and Mats a i po letech ho tenis zjevně hodně baví, protože dokáže zapáleně, zasvěceně a trefně glosovat dění.
Nebojí se jednoznačných prohlášení, která často obletí titulky světových médií. O nedávné české hvězdě Tomáši Berdychovi prohlásil, že to je „nejlepší hráč bez vyhraného grandslamu“, o legendárním Ivanu Lendlovi zase řekl, že šlo o „nejlepšího hráče, s kterým kdy hrál“.
A tak když ho na začátku rozhovoru upozorním, že se chci bavit hlavně o Češích a Češkách, bez problémů kývne, má přehled napříč tenisovým polem. „Jen se omlouvám za výslovnost jejich jmen,“ utrousí, ač je to skromnost zbytečná – krátce poté vystřihne takřka bezchybně „Vondrušová“.
„V Česku děláte něco tak, že by si toho každý měl všímat. Jak učíte tenisty tak dobře porozumět hře? České hráčky sice zpravidla nemají takovou úderovou sílu, ale o hře přemýšlí výborně, zásluhou trenérů, dalších hráčů a tenisové kultury v zemi, kterou vytvářely hvězdy jako Martina Navrátilová, Hana Mandlíková, Helena Suková a samozřejmě Petra Kvitová,“ míní Wilander.
I proto podle něj z Češek může prorazit kterákoli. A pokaždé zazářit jiná. „Když mají dobré dny a hrají zodpovědně, jsou Češky extrémně nebezpečné,“ říká Wilander. Platí to bezpochyby o desáté hráčce světa Muchové, která na finále Roland Garros navázala před pár dny další finálovou účastí na velkém turnaji v Cincinnati.
„Na Wimbledonu asi byla trochu unavená. Ale když se pak zas dokáže dostat do finále v Cincinnati, tak hraje tenis na velmi, velmi vysoké úrovni, a to je všechno, co potřebuje. Vidí, že má šanci vyhrát US Open, a nemusí se nikoho bát,“ připomíná devětapadesátiletý veterán.
Velká pozornost bude pochopitelně směřovat i na Vondroušovou, která v Cincinnati vypadla se světovou jedničkou Šwiatek ve čtvrtfinále. „Vondroušovou i Muchovou bude na US Open velmi těžké porazit. Teď už ví, co na grandslamech dokážou, což v minulých letech neplatilo,“ podotýká Wilander.
Všímá si ale toho, že Češky momentálně nemají jasnou lídryni, jako tomu bylo za časů největších úspěchů dvojnásobné wimbledonské šampionky Petry Kvitové nebo bývalé světové jedničky Karolíny Plíškové. Vždy uspěje ta, která se cítí nejlépe fyzicky a sedne jí povrch i další okolnosti.
„Takže se najednou objeví Karolína Muchová na Roland Garros a nejspíš si myslí, že tam asi měla vyhrát,“ připomene červnové finále, kdy Češka vedla nad Šwiatek v rozhodujícím setu, ale nakonec neuspěla.
Zmíněné hráčky navíc nejsou jedinými krajankami, kterým se v poslední době daří. V elitní padesátce žebříčku je ještě Marie Bouzková, Linda Nosková a Kateřina Siniaková – a na pětapadesátém místě teprve osmnáctiletá Linda Fruhvirtová.
„Myslím, že do dvou tří let Češka zase vyhraje grandslam. Možná dříve,“ pousměje se Wilander. Podobný průlom by podle jeho slov potřebovali i čeští tenisté, kteří po ukončení kariéry Tomáše Berdycha vyhlížejí dalšího krajana mezi elitou.
Nejvýš se momentálně vyšplhal Jiří Lehečka, současná pětatřicítka žebříčku. „Těžko očekávat, že by najednou udělal průlom, když nemá další vzory kolem sebe. Musel by se dostat aspoň do semifinále grandslamu, aby zažehl sebe i další mladé Čechy,“ soudí Wilander.
Prosadit se na vrchol mezi muži je však momentálně takřka nemožné. Tenisu dlouho vládla silná trojice Roger Federer, Rafael Nadal, Novak Djokovič, a nyní se od nich posledně jmenovaný a zjevně nejzdravější odpoutal a uzmul si rekord nejvíce dobytých grandslamů.
Do dvou tří let Češka zase vyhraje grandslam. Možná dříve.
„Je nejlepším hráčem, který kdy hrál. Bez debat. Má nejlepší výsledky, vyhrál všechny turnaje Masters, má nejvíce grandslamů, je nejspolehlivější, byl nejdéle světovou jedničkou, má pozitivní bilanci s největšími rivaly. A tak dále,“ vyjmenovává Wilander.
Jenže vzápětí dodá: „Ale největší hráč všech dob? To je zajímavější debata, musíte vzít v potaz více faktorů. A pro mě je velmi těžké říct někoho jiného než Rogera Federera.“
Švýcarská legenda podle něj udělala pro sport víc než kdokoli jiný. „Když prorazil, byl tenis na ústupu, zejména v Evropě,“ konstatuje. Světovou jedničkou byl Australan Lleyton Hewitt, hvězdami byli Američané Pete Sampras a Andre Agassi, výrazných Evropanů nebylo mnoho.
„A pak přišel Federer, hrál tak, jak hrál, a choval se, jak se choval. Stal se vyslancem sportu. Tenisu do té doby fandili hlavně sami hráči. A najednou chtěli všichni sledovat Federera. Říkali: Nehraju tenis, ale zbožňuju Federera,“ ohlíží se Wilander.
Vyzdvihuje přitom právě Federerovu přirozenost, která ho odlišovala od rivalů Nadala a Djokoviče. „Ať už šlo o to, jak hrál, jak se vyjadřoval, cokoli. Vypadalo to tak přirozeně, že působil jako z jiného vesmíru.“
I proto si Wilander myslí, že nelze označit za největšího hráče všech dob nikoho jiného. „Nikdo jiný neudělá pro mužský tenis víc než Federer. Můžete dřít víc, ale takový dopad už asi neuvidíte. Je to jako Beatles – nezáleží, kolik prodáte desek, ale když přijdete po Beatles, těžko se jim vyrovnáte.“
