Není takřka vůbec vidět. Výkonný ředitel bojové organizace Oktagon zůstává ve stínu zakladatelské dvojice Ondřej Novotný a Pavol Neruda. Přitom Petr Filipec značně ovlivňuje fungování největší sportovní show u nás a její rozmach po Evropě.
Do byznysu, který poslední roky plní největší české haly, vkročil před dvěma lety s cílem vnést do entuziasmem poháněného cirkusu firemní strukturu a lépe jej připravit na ještě úspěšnější budoucnost.
A jak se zdá, prozatím se mu to daří. Když se s Oktagonem na jaře 2021 spojil, pořádala největší česká MMA organizace turnaje od Prahy po Košice a její obrat se pohyboval kolem 160 milionů korun.
Letos očekává tržby blížící se ke čtyřem stovkám milionů, kromě Česka a Slovenska se etablovala už i v Německu a na podzim se chystá vkročit i do Velké Británie, jednoho z nejsilnějších trhů bojových sportů starého kontinentu.
„Naší vizí je stát se evropskou Ligou mistrů v bojových sportech,“ říká sebevědomě čtyřiatřicetiletý manažer v útrobách holešovické kanceláře.
„Záměrně říkáme v bojových sportech, dneska je to MMA, ale je klidně možné, že z pohledu fanouška časem na popularitě stoupne jiný sport a my chceme být připraveni,“ podotýká muž, jenž v minulosti pomáhal startupovým projektům s jejich rozvojem.
Stěží byste v prostředí českého sportovního byznysu momentálně hledali projekt s většími ambicemi, které zároveň vycházejí z reálných základů.
„Je to velká vize, možná až nehorázná, protože Evropa je rozštěpená do mnoha různorodých národů, tudíž musíme zvolit správnou strategii, jak se na jednotlivých trzích prosadit. Ale věříme si, protože dostáváme veskrze pozitivní zpětnou vazbu, že to, co děláme, zajímá i západního diváka,“ tvrdí Filipec.
Foto Michael Tomeš
Managing Director Oktagonu Petr Filipec
Jestliže na české a slovenské scéně si Oktagon – zejména schopností propagovat své zápasníky a přibližovat veřejnosti jejich mnohdy srdceryvné příběhy – vydobyl výsadní postavení a vybudoval silnou fanouškovskou komunitu, na zahraničích trzích to v konkurenci zavedených světových organizací nemá a nebude mít tak snadné.
Už nyní však jeho zápasy pravidelně sledují diváci z různých koutů světa, ať už Spojených států, Japonska nebo Austrálie, a potenciál je ještě mnohem větší.
Díky partnerstvím s mediálními platformami jako Bild, Setanta nebo DAZN, který by se dal označit za sportovní Netflix, se mohou záběry z klece s příznačným žlutočerným logem dostat až k desítkám milionů diváků na ekonomicky nejsilnějších trzích světa.
Tomu ostatně nesmírně napomáhá osobní přítomnost Oktagonu v zahraničí. Příležitost tamním nadšencům ukázat, jak tahle československá show působí naživo.
Byť stále jde primárně o sportovní výkony, tak příběhy, slovní půtky či audiovizuální efekty, zkrátka vše, co v divákovi vzbuzuje jakékoliv emoce, jsou pro globální úspěch nezbytné. Dvojice Novotný – Neruda a jejich tým si tohle uvědomuje více než kdokoliv jiný u nás.
Vůbec první destinací mimo tuzemskou scénu se loni stalo Německo, konkrétně Frankfurt, kde už Oktagon uspořádal dokonce dva turnaje. Na území našeho západního souseda následoval ještě Mnichov a Oberhausen.
„Expanze je pro nás nesmírně náročná. Musí se do ní investovat spoustu peněz a jejich návratnost je velkou neznámou,“ přibližuje Petr Filipec. „Musím ale říct, že nám to zatím vychází, protože dosud jsme dokázali být na všech zahraničních eventech profitabilní. Sice s trochu nižší marží, přesto je to dobrý výsledek,“ dodává.
Zatímco do Německa, odkud by letos měla do firemní pokladny přitéct zhruba čtvrtina všech příjmů, organizace vstupovala ve velmi dobré pozici, neboť na tamním trhu nefiguruje žádný velký konkurent, v Anglii je situace o poznání složitější.
Nejenže na Ostrovech funguje více významných a kvalitních organizací, čas od času tam také zavítají největší světoví hráči jako UFC nebo Bellator. Na druhou stranu zkušených a šikovných bojovníků, které lze oslovit, je tam mnohem více než v Německu.
Managing Director Oktagonu Petr Filipec
Managing Director Oktagonu Petr Filipec
I proto mají v Oktagonu vedle Manchesteru, kam se poprvé chystají letos v listopadu, už pečlivě naplánovány i další zastávky. A výhledově přemýšlejí i nad dalšími zeměmi.
Velmi náročná část roku nicméně pro firmu, která před akcemi vytěžuje až čtyři stovky pracovníků, začala už několik týdnů nazpět. Ještě než se na podzim vydá znovu do Evropy, čeká ji tento víkend, jak Filipec a spol. sami s oblibou říkají, nejkrásnější turnaj roku – zápasy pod širým nebem na pražské Štvanici.
U fanoušků nesmírně populární event, ale organizačně zároveň ten nejtěžší. Letos posedmé, poprvé dva galavečery ve dvou dnech (v pátek i v sobotu), ale také vůbec naposledy.
Stařičký stadion se svým zázemím a kapacitou pro necelých sedm tisíc lidí už zdaleka neodpovídá velikosti a potřebám, které popularita Oktagonu v současnosti nese, a každoročně vedle zážitků z ojedinělé atmosféry nese také velké množství komplikací, jež se propisují nejen v náročnosti, ale i nákladech.
Podle informací Forbesu by si pořádání dvoudenního víkendového turnaje v prostorách tenisového areálu mělo vyžádat kolem dvaceti milionů korun.
„Každý rok přijdeme na stadion, který stojí, má své kouzlo, ale kde si na rozdíl třeba od O2 areny vše musíme zorganizovat sami – od bezpečnostní služby, cateringu po sociální zázemí,“ líčí Filipec. „Velkou proměnou je počasí, takže musíme postavit i střechu nad klecí pro případ, že by pršelo. A tohle všechno nám ztěžuje organizaci a zmenšuje marži,“ popisuje.
Přes všechna tato úskalí se letos Oktagon rozhodl si tuhle výzvu ještě znásobit, posunout oblíbenou událost na další úroveň a rozloučit se se Štvanicí velkolepou derniérou.
Zájem fanoušků je dle očekávání velký. Zatímco sobotní, „tradiční“ turnaj se vyprodal během sto hodin, na přidružený páteční galavečer zbývá už jen posledních pár stovek vstupenek.
Téhle zvýšené publicity si pochopitelně všímají i partneři, mezi nimiž se objevují čím dál větší firmy jako například Sev.en Group jednoho z nejbohatších Čechů Pavla Tykače nebo Tipsport.
Tuzemskou sázkovou jedničku stojí spojení s Oktagonem ročně desítky milionů korun, ale jako všechny své investice do českého sportu, do nějž rok co rok vkládá stovky milionů, má i tuhle dobře spočítanou.
Právě sponzoring a příjmy z televizních práv představují jeden ze tří základních pilířů výdělků organizace. Těmi jsou prodeje vstupenek a PPV (pay-per-view, tedy poplatků za sledování události), tvořící zhruba dvě třetiny z celkových ročních tržeb, které stabilně rostou navzdory tomu, že i do eventového byznysu se promítá všudypřítomná inflace a nepříznivá finanční situace ve společnosti.
„S rostoucí inflací stoupají i finanční požadavky dodavatelů. Přesto příliš nechceme naše produkty zdražovat. Například cena za PPV je už rok a půl stejná (v předprodeji 10,99 eur, v den turnaje 13,99 eur, nyní na Štvanici balíček na oba turnaje za 19,99 eur, pozn. red.), moc se nemění ani ceny vstupenek. Snažíme se ztráty kompenzovat expanzí, sháněním dalších partnerů a získáváním nových fanoušků,“ nastiňuje Petr Filipec.
„Zatím jsme schopni situaci řešit. Je to ale i tím, že hodně investujeme do budování brandu, což je akvizice, která se nám vrátí až v delším časovém horizontu,“ říká výkonný ředitel firmy, pro níž je marketing jednou z největších nákladových položek.
Než přitom Filipec do Oktagonu vstoupil, nepatřil mezi skalní fanoušky bojových sportů. Fascinovaly ho, jak sám líčí, hodnoty, které MMA přináší, odvaha bojovníků, disciplína a zarputilost vypěstovat si fyzickou kondici. Nijak více k nim však netíhl.
Na počátku společné cesty tak byla náhoda. Novou výzvu nehledal, měl plán na budování vlastní firmy zaměřené na bezkódové aplikace, která by jiným společnostem a lidem pomáhaly vytvářet technologie bez nutnosti programátora. Do toho se ale ozval kamarád s utvářející se pozicí v Oktagonu.
Foto Oktagon
Foto Oktagon
Foto Oktagon
Foto Oktagon
„Když se tahle příležitost objevila, přišlo mi to spíše zábavné. Nemyslel jsem, že by to mohlo dopadnout. K setkání mě ale dotlačila zvědavost,“ vzpomíná vytáhlý muž se zkušenostmi z firem jako Accenture nebo Storyous.
„Po první schůzce jsme si ale nesmírně sedli. Poznal jsem Ondru s Palem a získal dojem, že by mé vlastnosti mohly ty jejich skvěle doplnit. Důležitou roli hrála i energie firmy, ze které byl cítit úspěch a nadšení. Oktagon měl to, co lidé chtějí, a to mě lákalo, přestože jsem viděl řadu rizik,“ ohlíží se za rozhodnutím, které se pro obě strany ukázalo jako nesmírně prospěšné.
Byť to na první pohled není vidět, Petr Filipec se stal důležitým článkem prozatím úspěšného rozkvětu Oktagonu. Potřebnou silou, která věří nastavené vizi, usiluje o její naplnění, ale zároveň se snaží veškeré okolnosti vnímat realisticky.
„Petr na nás od začátku působil jako bystrý, zkušený a otevřený člověk. Přišlo nám, že je flexibilní v uvažování a dokáže reagovat na naše bláznivé vize, když mi s Ondrou někde rozrazíme dveře, tak on půjde za námi a bude nám s rozumem krýt záda,“ potvrzuje Pavol Neruda.
„Ondra o něm říká, že je to tichá síla, a myslím, že to perfektně sedí. Vše si pečlivě promýšlí a teprve pak koná,“ pochvaluje si jeden ze zakladatelů a majitelů.
„Občas narážíme na situaci, že Ondřej s Palem usilují o to, aby jejich plán byl co nejlepší, nejsvětovější. Já pro tuto myšlenku dýchám také, nicméně někdy ty věci přijdou moc brzy a nedokážeme je ještě tolik využít, aby se nám to v dlouhodobějším horizontu vrátilo. Potom je potřeba jejich nápady brzdit,“ doplňuje Filipec. „Je mi to líto, ale taková je tady teď má role,“ usmívá se.
Petr Filipec, Managing Director Oktagonu
Během bezmála dvouhodinového rozhovoru je z něj patrné, že přestože si to před více než dvěma lety nedovedl představit, ve světě bojových sportů se našel.
„Svého času jsem projekty relativně často střídal. Pouštěl jsem se do vizí, které zpětně vzato byly tak trochu mission impossible. Podobnými projekty bych se už nechtěl trestat.“ říká.
„Oktagon má sice taky velmi ambiciózní vizi, ale zároveň má mnohem lépe vybudovaný základ a celý projekt má fantastickou energii, takže věřím, že Evropu skutečně můžeme dobýt.“
