Cenový růst Nvidie v posledních letech by chtěl ve svém portfoliu zachytit každý investor. Jak ale investuje samotná hvězda umělé inteligence a současná největší veřejně obchodovaná firma světa? Podívali jsme se, kterým společnostem věří nejvíc, jak velké pozice v nich drží a co od akcií ve svém portfoliu očekává.
Nvidia investuje jako o závod. Během dvou let vyrostlo její akciové portfolio z 2,2 miliardy na 99 miliard dolarů, jak firma uvedla v posledním čtvrtletním výkazu. Obří pozice má v Intelu (zhruba 30 miliard dolarů) či SpaceX (přibližně 21 miliard dolarů).
Dále drží podíly drží třeba v cloudové společnosti CoreWeave, výrobci optických komponent Coherent, společnosti Synopsys nebo Nokii. Šéf Nvidie Jensen Huang tak o budoucnosti technologických firem rozhoduje stále častěji také jako jejich akcionář.
„Tempo vytvoření portfolia je mimořádné. Samotná velikost portfolia ale tak mimořádná není, Google i Amazon drží podíly ještě větší. Nvidia je nově velká, ne však dominantní,“ říká analytik Lukáš Raška z Portu.
Podle Huanga záleží především na tom, co společnost prostřednictvím svého portfolia získává. Zhruba polovinu tvoří veřejně obchodované firmy, druhou podíly v soukromých firmách, které se obtížně prodávají. Nvidia tak získává kontrolu nad celým odvětvím kolem sebe, k tomu má navíc nabitou pušku na dalších 25 miliard dolarů, které teprve hodlá zainvestovat.
Analytik J&T Banky William George Kubik potvrzuje, že nejde pouze o snahu finančního zhodnocení (při prodejích nebo eventuálních vstupech na burzu), nýbrž o cílené budování strategického konkurenčního příkopu.
„Masivním nasazením hotovosti si Nvidia zajišťuje přímý vliv napříč dodavatelským i odběratelským řetězcem, čímž agresivně urychluje globální adopci vlastních architektur a brání tržní prostor před konkurencí,“ říká Kubik. Tím portfolio Nvidie plní dvě hlavní role – růst hodnoty investic a ochranu technologického náskoku zároveň.
Intel jako pojistka, optika jako nutnost
Mezi nejdůležitějšími investicemi Nvidie vyzdvihuje Raška Intel. Za 215 milionů jeho akcií zaplatila pět miliard dolarů a získala přibližně 4,5 procenta firmy. Do konce června hodnota tohoto podílu vzrostla na 30 miliard dolarů. „Nvidia si své čipy nevyrábí sama. Spoléhá skoro výhradně na tchajwanskou TSMC, a je tak závislá na jediné firmě v jediné zemi. Intel je pojistka právě proti tomuhle riziku,“ uvádí.
Výkonné čipy potřebují také rychlé spojení, aby při společných výpočtech nemusely čekat na data. Nvidia proto investuje miliardy například do společností Coherent, Lumentum či Marvell, které vyvíjejí technologie pro přenos dat pomocí světla. Pokud spojení mezi servery nestíhá, brzdí celé datové centrum bez ohledu na výkon jednotlivých čipů.
„Významná je rovněž masivní účast na financování OpenAI. Spojení kontroly nad hardwarovou propustností datových center na jedné straně s vlivem na nejvýznamnější tvůrce AI modelů na straně druhé vytváří pro softwarový ekosystém CUDA extrémně silný obranný val,“ dodává Kubík.
CUDA je softwarové prostředí Nvidie, které umožňuje vývojářům využívat její grafické čipy například k trénování umělé inteligence.
Pomáhá zákazníkům nakupovat
Nvidia vloží peníze do firmy, která si za ně může koupit její čipy. Tak zjednodušeně funguje propojení s některými zákazníky, například zmíněnou společností CoreWeave. Ta nakupuje vybavení do datových center a jeho výpočetní výkon pronajímá dalším firmám pro provoz umělé inteligence.
Podle Kubika by CoreWeave nebo podobně zaměřený Nebius bez finanční podpory nedokázaly pořizovat tolik čipů tak rychle. Nvidia jim tak investicemi umožňuje rozšiřovat provoz. „Tyto poskytnuté prostředky se následně obratem vracejí zpět do její vlastní výsledovky formou masivních objednávek infrastruktury,“ říká.
Analytik XTB Tomáš Maxa ovšem zasazuje význam CoreWeave do širšího měřítka. Hodnotu podílu Nvidie v této společnosti uvádí pod pěti miliardami dolarů. Samotná CoreWeave podle něj vytváří přibližně jedno procento tržeb výrobce čipů. Microsoft, Amazon či Google jsou pro jeho odbyt podstatně důležitější.
Někteří analytici razí názor, že pravda je někde uprostřed. Zájem o AI je skutečný, Nvidia však svými penězi urychluje nákupy zákazníků. Stírá tím hranici mezi objednávkami, které by dokázali financovat sami, a těmi, které jim umožnila její podpora. „Není to podvod, jen její růst vypadá o něco málo zdravější, než ve skutečnosti je. Kritika Nvidie v tomto je tak na místě, zároveň ale rozhodně neplatí, že by byla celá poptávka uměle vytvořena,“ myslí si Raška.
Rizika aneb Když se páka otočí proti
Investiční styl lídra AI zrovna nepředstavuje učebnicový příklad vhodné sektorové diverzifikace portfolia. Spíše naopak, v segmentu umělé inteligence je téměř all in. Je ale fér říci, že to je často běžná praxe. Firmy typicky investují do toho, čemu rozumějí, a zůstávají cíleně doma ve svém oboru.
Největší a málokdy zmiňované riziko je, že Nvidia tak vsadila znovu na to samé, co dělá její hlavní byznys. Kdyby firmy začaly za umělou inteligenci utrácet méně, dostane firma facku hned dvakrát – klesnou jí tržby z čipů a zároveň spadne hodnota jejích investic. Místo aby portfolio riziko rozkládalo, ještě ho zdvojnásobuje.
K tomu se přidává pár dalších věcí. Protože se část portfolia obchoduje na burze, kolísání cizích akcií teď rozhoupává i zisky Nvidie, ačkoli s prodejem čipů nemají nic společného. Druhá půlka jsou podíly ve startupech, u kterých sama v dokumentech přiznává, že nemusí být nikdy ziskové. A všechny tyhle firmy jsou navíc propojené, takže problém jedné se snadno přelije na ostatní.
„Dnes to celé krásně šlape, protože zájem je reálný a čipů je málo. Ale funguje to jako páka na obě strany. Co dnes zisky znásobuje, to je v horších časech znásobí i směrem dolů,“ vysvětluje Raška.
V neposlední řadě visí nad investiční strategií i nezanedbatelná hrozba regulačního dohledu. Agresivní model úvěrování zákazníků za účelem generování vlastních tržeb si koleduje o to, že může snadno přitáhnout pozornost antimonopolních úřadů. „Akcionáři Nvidie tak neplánovaně mohou podstupovat gigantické venture kapitálové riziko,“ uzavírá Kubik.
