ČEZ, banky i zbrojaře nově vměstnáte do jediného nákupu. První ETF na pražský akciový index PX slibuje snazší investování do českých akcií. Komu se vyplatí, kolik místa mu nechat v portfoliu a kdy si raději vybrat jednotlivé firmy?
Pražská burza konečně dostala instrument, po kterém investoři volali řadu let. Od 7. září se na ní obchoduje WOOD & Company PX ETF, první burzovně obchodovaný fond kopírující hlavní český akciový index. Jedním nákupem zpřístupňuje deset titulů v čele s ČEZ, Erste Group, Komerční bankou, Vienna Insurance Group a Monetou.
Samotná možnost snadno nakoupit celý koš aktiv ještě neznamená, že se taková investice vyplatí každému. Klíčové je konkrétní složení fondu, jeho role v celkovém portfoliu a také to, co investor od pražské burzy očekává. Na to, komu dává tento krok smysl, jsme se zeptali Vladimíra Vávry z Wood & Company a Petra Lajska ze společnosti Purple Trading.
Kolik prostoru nechat tuzemským akciím
Podle obou odborníků je novinka ideální pro ty, kteří už mají peníze v globálních akciových fondech a chtějí své portfolio doplnit o české tituly. Doporučují však opatrnost.
„V rámci dlouhodobého portfolia bych ho vnímal spíše jako doplňkovou regionální pozici než jeho základ. U běžného investora může český trh tvořit například vyšší jednotky až nižší desítky procent akciové složky podle jeho vztahu k domácím aktivům a tolerance rizika. Jádro portfolia by mělo zůstat geograficky diverzifikované,“ říká.
Jak funguje ETF?
ETF (Exchange Traded Fund) je investiční fond, který automaticky sleduje vývoj určitého tržního indexu (například amerického S&P 500), komodity nebo sektoru, ale obchoduje se na burze úplně stejně jako jednotlivé akcie. Tento nástroj umožňuje investorům jedinou transakcí nakoupit široce diverzifikovaný koš desítek až tisíců různých cenných papírů, čímž se rozloží investiční riziko.
Záleží také na tom, co člověk už vlastní. Kdo už drží ČEZ nebo bankovní tituly z pražské burzy, přikoupením ETF zvýší svou sázku i na tyto firmy. Jejich zastoupení je tak potřeba počítat napříč celým portfoliem.
Podle Petra Lajska ze společnosti Purple Trading je český trh příliš malý a koncentrovaný na to, aby tvořil většinu dlouhodobého akciového portfolia. „Jeho role je spíše v tom, že investorovi přidá domácí dividendové a defenzivnější tituly a zároveň sníží závislost portfolia na zahraničních trzích a měnách,“ uvádí.
Pět firem tvoří většinu
Nákup „celé Prahy na jeden klik“ ale neznamená učebnicovou diverzifikaci, neboť index PX je poměrně koncentrovaný. Ve složení ETF tak mají ČEZ a Erste Group Bank po dvaceti procentech, Komerční banka 17,8 procenta, pojišťovací skupina VIG 13,8 procenta a Moneta 13,5 procenta. Na těchto pět titulů tak připadá 85,1 procenta portfolia.
Z tisícikoruny vložené do ETF směřuje 651 korun do bank a pojišťovnictví a dalších dvě stě korun do ČEZ. Zbývající firmy mají na celkový výsledek podstatně menší vliv.
Lajsek považuje koncentraci za největší slabinu produktu. „Pokud se bude dařit bankám, ČEZ a dalším velkým titulům, může být výkonnost velmi dobrá. Pokud ale přijde problém ve finančním sektoru, změna regulace nebo zásadní zásah do energetiky, dopad na celý fond bude výrazně větší než u globálně diverzifikovaného ETF,“ upozorňuje.
To je zároveň důvod, proč by české ETF neporovnával s klasickým světovým indexem jako se stejně diverzifikovanými produkty. Riziko koncentrace je zkrátka cena za to, že investor získává jednoduchý přístup k relativně malému českému akciovému trhu.
Vávra naopak zdůrazňuje silnou ziskovost bank, jejich kapitálovou vybavenost a vysoké dividendové výnosy, které podle něj v posledních letech přitahovaly investory na pražskou burzu. „Koncentraci proto vnímám spíše jako argument pro to, aby PX byl součástí širšího portfolia, nikoli jako důvod českému trhu se vyhýbat,“ říká.
Vybírat, nebo raději nepřebírat?
S nákupem celého koše investor přijímá i jeho složení. Pokud mu po předchozím pohledu na váhy jednotlivých firem připadá bank příliš mnoho, může si českou část portfolia sestavit sám. Lajsek v tom vidí výhodu zejména pro člověka s větším kapitálem a jasnou představou, kterým společnostem chce svěřit peníze.
Pro drobného investora ale může být důležitější čas, který správě investic věnuje. „Pokud například pravidelně investuje několik tisíc korun měsíčně, je pro něj pohodlnější koupit jeden instrument a získat tak expozici na celý koš nejvýznamnějších titulů,“ říká Lajsek.
Za další výhodu považuje nízkou roční nákladovost fondu ve výši 0,20 procenta. Při neměnné hodnotě investice sto tisíc korun odpovídá dvěma stům korun ročně, přičemž správce zajišťuje i průběžné úpravy vah jednotlivých akcií podle indexu, které by jinak investor musel řešit sám.
Vávra při rozhodování mezi ETF a jednotlivými akciemi přikládá rovněž váhu investorovu přesvědčení o budoucnosti konkrétního podniku. „Aktivnější investor, který má například výrazně pozitivní názor na konkrétní banku nebo například zbrojařské firmy, může naopak preferovat přímý nákup jednotlivých akcií,“ uvádí.
Taková volba mu umožní zvýšit podíl favorita nad jeho zastoupení v indexu. Sám ovšem ponese následky, pokud se při výběru splete.
Dokáže nové ETF rozhýbat pražskou burzu a přivést na ni nové investory? Analytici jsou v tomto směru mírní optimisté a největší naděje vkládají do pravidelného investování. Pokud si fond najde místo v takzvaném DIP (Dlouhodobém investičním produktu) i institucionálních portfoliích, mohl by podle nich přivádět k domácím akciím další kapitál a postupně zvýšit jejich obchodní aktivitu.
Premiéra potenciál nového instrumentu naznačila. Zobchodovalo se 17 920 kusů ETF v objemu přes osmnáct milionů korun, čímž novinka objemem obchodů překonala i některé zavedené tituly. To je možné považovat za nadějný start.
