Ve světle tragického úmrtí nejbohatšího Čecha Petra Kellnera odemykáme text z březnového vydání časopisu Forbes.
Na pátek 22. ledna letošního roku si Oliver Škutil pamatuje velice dobře. Jako každý den měli členové týmu fondu Petrus Advisers v 17:30 po skončení obchodování na trzích konferenční hovor, kde probírali, co se daný den stalo, případně kde posílili akciové pozice či kde prodávali.
Ve stejný moment vydala Moneta Money Bank prohlášení, v němž oznámila, že obdržela veřejný návrh na odkup svých akcií od společnosti s důmyslným názvem Tanemo, za kterou nestojí nikdo jiný než skupina PPF nejbohatšího Čecha Petra Kellnera.
Vidět v nejvyšších patrech českého byznysu a v daném kontextu takovou jazykovou přesmyčku (Ta-ne-mo : Mo-ne-ta) nepochybně vykouzlí úsměv na tváři. Týmu fondu Petrus Advisers, který v Monetě drží necelá tři procenta akcií, však do smíchu rozhodně nebylo.
„Ihned jsme návrh prošli a pustili se do analýzy, co to znamená a jaký to má na nás vliv. Po pracovně stráveném víkendu jsme hned v pondělí poslali dalším akcionářům podrobnou prezentaci, kde jsme doporučili nabídku odmítnout,“ přemítá Škutil, který v britském aktivistickém fondu pracuje přes osm let.
Součástí nabídky PPF je kromě odkupu akcií následné spojení Monety s Air Bank, českým a slovenským Home Creditem a platformou Zonky. Tým kolem Olivera Škutila má výtek celou řadu a všechny je pečlivě uvedl v oné prezentaci, jedna je ovšem hlavní – 80 korun za akcii, které Kellner akcionářům Monety nabízí, je prý proklatě málo.
V rámci čtení následujících řádků je nicméně už nyní třeba připomenout, že Petrus Advisers není koktající utlačovaný minoritář v kostkované košili sedící v koutě. Tyto fondy, což samozřejmě není tajemství, jsou žraloky finančního světa a často si dokážou patřičně podložit a vydupat svou.
V barvité byznysové story, která může vyústit v bankovní obchod dekády, pozoruje už nyní bystrý čtenář dva narativy. První říká: Pojďme se spojit, nastartujme synergie a vybudujme přední banku na tuzemském trhu, která si ukousne přes deset procent zisku českého bankovního sektoru. Druhý směrem k ulici Evropská kontruje: Snažíte se draze prodat svá neperspektivní aktiva.
Forbes proto mluvil s více než desítkou tuzemských bankéřů, investorů a insiderů, kteří jsou v obchodu buď zainteresovaní, nebo mají s oběma stranami bohaté zkušenosti. Výsledek ovšem není bankovní Mondrian s jasně danými obrysy. Tohle je spíše Jackson Pollock. A štětec má ten, kdo se zrovna vyjadřuje.
Znovu i lépe?
„To understand the future, we need to go back in time,“ zpívá Pitbull v jedné ze svých divokých písní a má samozřejmě pravdu. Moneta 8. října 2018 oznámila, že uzavřela předběžnou dohodu o koupi Air Bank a českého a slovenského Home Creditu. Cílem bylo vytvořit druhého největšího poskytovatele spotřebitelských úvěrů a bankovní trojku co do pobočkové sítě.
Moneta měla tehdy zaplatit 19,75 miliardy korun kombinací hotovosti a akcií. „Jsem nadšen z příležitosti, kterou nám tato transakce nabízí,“ říkal tehdy šéf Monety Tomáš Spurný. O necelý rok a půl později každopádně z transakce před poslední zatáčkou sešlo, protože se strany nedohodly na ceně. Respektive abychom byli přesní – Moneta se rozhodla nabídnout maximálně 18,5 miliardy korun, což PPF okamžitě odmítla a vycouvala.
„Moneta vydala prohlášení dříve než my, tak to vypadalo, jako by to odpískali oni. Byli jsme to ale my,“ připomíná zdroj z PPF, který si nepřál být jmenován. „Co vím, tak z toho nebyli v PPF vůbec nadšení. Vůbec bych tady zdůraznil,“ přitakává bývalý vysoce postavený manažer Kellnerovy skupiny, který si taktéž nepřál být jmenován.
„Dává hodně svobody manažerům, často říká věci typu: Vy jste šéf, tak to rozhodněte. To se vám ale může vrátit, když to pokazíte,“ usmívá se, zatímco z okna své kanceláře shlíží na panorama Prahy. Krátká historická vsuvka říká zásadní věc – celé věci musela předcházet jistá základní shoda už před 22. lednem, s čímž ostatně souhlasí i Oliver Škutil z Petrus Advisers.
„Myslet si, že by mezi oběma stranami neprobíhalo intenzivní jednání dávno před veřejným návrhem, je naprosto naivní,“ tvrdí. Důvěrný zdroj z PPF se k tomu konkrétně nechce příliš vyjadřovat, jen dodává: „Nejsme hloupí, abychom podruhé začali dělat na transakci, která má nulovou šanci vyjít.“
Nabídka z konce ledna vypadá následovně: PPF akcionářům nabízí osmdesát korun za akcii až do výše dvaceti procent s možností dalšího navýšení na devětadvacet procent.
Na dubnové valné hromadě se má poté zahájit jednání o spojení zmíněných subjektů, což by se dle návrhu vypořádalo směnnou akcií ve směnném poměru 60,3 procenta (hodnota Monety) ku 39,7 procenta (hodnota Air Bank).
PPF by tak v Monetě získala oněch necelých 40 procent nad rámec původního odkupu a počet akcií by se zvýšil z 511 milionů kusů na 847 429 519 kusů. Pro lepší orientaci: onen rozdíl tedy představuje podíl PPF ve výši 39,7 procenta, což by Kellnerova skupina získala za Air Bank.
Skupina vypracovala v rámci nabídky na odkup akcií dokument nejčastěji kladených dotazů, kde mimo jiné uvádí, že „současná nabídka je z pohledu akcionářů Monety méně riziková, protože na rozdíl od dříve zamýšleného obchodu nezahrnuje hotovostní položku“.
A zatímco nabízených osmdesát korun za akcii je analytickou obcí vnímáno jako přiměřená nabídka (z hlediska akciových doporučení třetích stran se před návrhem na odkup medián pohyboval na 81 korunách), druhá část obchodu dovede vzbudit vášně.
„To prapůvodní ratio celé transakce se moc nezměnilo od prvního pokusu. Je to same old story, jen to má nyní zdánlivě trochu více stravitelný obal,“ komentuje situaci zdroj z velké banky působící v Česku. „Oproti prvnímu pokusu se nyní PPF rozhodla z mého pohledu k celkem elegantnímu prvnímu kroku, avšak stále chce svá aktiva draze směnit,“ dodává.
Drahá aktiva
Přesně to si na lince Bratislava–Londýn ve fondu Petrus Advisers definovali ve své prezentaci, potenciální obchod Monetu prý oceňuje zhruba na 1,5násobek vlastního kapitálu, zatímco aktiva PPF na 2,5násobek.
Výtek, které artikulovali v Petrus Advisers, ale třeba i ve Franklin Templeton, je hned několik. Jednou z nich je například vnitroskupinové financování a provázanost Air Bank s dalšími firmami PPF.
V poslední dostupné výroční zprávě Air Bank z roku 2019 je mimo jiné na straně 66 uvedeno, že 1,79 miliardy korun tvoří úrokový výnos od spřízněných firem, což lze číst zejména jako financující linku směrem k Home Creditu. Zde nutno podotknout, že jde zhruba o polovinu čistých úrokových výnosů celé Air Bank.
Protestující minoritáři dále upozorňují na z hlediska ziskovosti posledních let stagnující byznys Home Creditu s nejistými vyhlídkami a hromadou regulací a ušetřena není ani platforma Zonky, která ročně propálí nižší stovky milionů korun. Jinými slovy minoritní akcionáři říkají, že se PPF snaží s vysokou cenovkou zbavit aktiv s nejistou budoucností, která případně rozmělní v Monetě.
„Já ty výtky moc dobře znám, pocházejí většinou z totožných míst,“ říká nad kávou zdroj z PPF směrem k vnitroskupinovému financování. „Ti lidé ale neznají skutečná čísla Air Bank ani Home Creditu. To, co nabízíme, máme podložené. A obchody se spřízněnými entitami?
PPF je takzvaná systémově významná entita, jsme pod nejpřísnější regulací České národní banky, určitě neděláme nic nestandardního,“ nastiňuje oproti minoritním akcionářům světlejší budoucnost.
Kritika se nicméně neozývá jen od institucionálních investorů, ale i od fyzických osob. Známá tuzemská byznysová postava držící akcie Monety nabídku od počátku považuje za neadekvátní.
„Myslím, že budou muset zvýšit cenu odkupu o patnáct až dvacet procent, jinak to fondy zablokují. S takto zvýšenou cenou je za mě ta první část o. k.,“ vysvětluje zdroj Forbesu s tím, že finální férovost podle něj záleží na tom, za kolik se nakonec koupí Air Bank a Home Credit. „Tam zatím nemám žádná relevantní data,“ tvrdí.
„Upřímně si nemyslím, že se PPF snaží draze zbavit špatných aktiv. Vnímám to jako sňatek z rozumu pro obě strany. Air Bank má dobře podchycený retail a sexy značku, ale chybí jí hypoteční a další produkty. Moneta to má vesměs obráceně,“ vnáší do příběhu jiný pohled několikrát citovaný bývalý manažer PPF, který se zároveň zná i s Tomášem Spurným.
Na čistě spekulativní otázku, kterou však zlí jazykové často nadhazují – tedy do jaké míry se Petr Kellner mohl se Spurným přívětivě dohodnout za zavřenými dveřmi (jeden ze zdrojů Forbesu z oblasti private equity dokonce hovoří o procentech pro Spurného od Kellnera, pokud deal vyjde) –, poté reaguje s úsměvem, ale naprosto přesvědčeně.
„Tomáš má příliš velké ego na to, aby odsouhlasil obchod, který by pro akcionáře Monety nebyl výhodný.“ Podobně to vidí i zdroj z Kellnerova týmu.
„Upřímně, nevím, kdo nyní zaklepal na čí dveře, ale představa nějaké lišácké dohody mezi aktéry je naprosto absurdní,“ říká rezolutně. V PPF koluje rčení, že buď vás to odradí po roce, nebo tu zůstanete až do důchodu. Nic mezi tím. Tomáš Spurný svou kariéru v Kellnerově skupině ukončil po necelých dvou letech.
Vrchol, nebo nic
Sám šéf Monety se ve věci rozhovoru k tématu omluvil. Využil svého žolíka, protože ještě před vznikem prvních řádků tohoto textu absolvovaly obě strany malé mediální kolečko.
„Jsme na počátku celého procesu a nyní se musím soustředit na jeho přípravu,“ napsal v e-mailu s tím, že se rád potká v rámci květnového vydání. To už bude po valné hromadě Monety, kde se má o spojení s entitami PPF rozhodnout.
Spurného vysoké ambice nicméně nezpochybňuje nikdo, kdo s ním kdy pracovně přišel do styku. Bakalářský absolvent Stern School of Business a držitel titulu MBA z Columbia Business School rozjížděl svou hvězdnou manažerskou kariéru v konzultační společnosti McKinsey.
Posléze dělal finančního ředitele Komerční banky, šéfa slovenské VÚB banky a nejdelší pracovní štaci absolvoval v Rumunsku, kde pro Erste Group vedl tamní Banca Comercială Română. Po osmi letech se vrátil do Česka, kde nastoupil jako CEO tehdejší GE Money Bank, dnešní Monety.
„Na českém trhu aktuálně trochu chybí velká bankovní persona. Tomáš by jí rád byl… Rád by byl velkobankéřem se vším všudy,“ dělí se o názor zdroj z bankovního trhu. Podobný má členka týmu menší tuzemské banky, která s úsměvem vzpomíná na předávání cen Bankéř roku 2017, kde si Tomáš Spurný odnesl slovy sportu titul nejcennější.
„Nebylo to tak, že si jdete ze slušnosti vzít cenu a poděkovat. Na očích mu bylo vidět nadšení, byl neuvěřitelně potěšený, že to vyhrál,“ rekapituluje. Teď má pětapadesátiletý bankéř šanci dostat se na absolutní vrchol. A cesta se mu zatím zamlouvá, neb ve vyjádření představenstva Monety k nabídce PPF, na jehož konci je podepsán, stojí následující:
„S ohledem na výše uvedené a na základě dostupných informací dospělo představenstvo jednomyslně k závěru, že dobrovolný veřejný návrh se jeví jako souladný se zájmy Monety, jejích akcionářů, zaměstnanců, vkladatelů a dalších věřitelů.“
Oliver Škutil z Petrus Advisers nad tím kroutí hlavou a říká, že navrhovaný typ obchodu je „konstrukt, který preferuje zájmy PPF“, ale jak jsme pochopili, tady se z logiky věci shoda nenajde. Minimálně ne, dokud se bavíme o osmdesáti korunách za akcii.
Pokud Tomáš Spurný – ať už s PPF, nebo s jiným partnerem – na onen vrchol nevystoupá, může si nechat ujet vlak. Jak potvrzuje bývalý šéf Komerční banky Radovan Vávra, konsolidace je na tuzemském bankovním trhu neoddiskutovatelně nutná.
Ostatně na počátku února českým trhem rezonovala primárně akvizice Equa bank ze strany Raiffeisenbank, která před dvěma lety našlapovala právě i kolem Monety. Šéf banky inspirované klienty Igor Vida se při žádosti o názor omluvil, že jim „jako instituci nepřísluší jakýmkoli způsobem komentovat obchodní aktivity jiných subjektů na trhu“.
Jedno je však zřejmé: konsolidační trend bude pokračovat.
„Dojde k vytlačování malých hráčů do niche produktů, což má z dlouhodobého hlediska smrtící účinky. Není to vůbec o kvalitě managementu, která je u Monety vynikající, ale je to primitivní dopad teorie tržního podílu a dopad teorie mezních nákladů,“ vysvětluje Radovan Vávra.
„Místo, kam konsolidace zažene Monetu, pokud se jí nebude účastnit… To nebude vůbec dobré místo,“ dává jasně najevo, že v této hře hraje Moneta o hodně. Když podle Vávry celá věc proběhne korektně na valuacích, bude to pro obě strany jednoznačně pozitivní věc. „Pozitivní dávám před závorku. Skoro bych řekl, že ty subjekty jsou odsouzené ke spolupráci,“ konstatuje.
PPF se v době, kdy vznikají tyto řádky a kdy se celá potenciální bankovní transakce teprve předpéká, pustila paralelně do dalšího veleambiciózního projektu. Oťukává si možnosti, za jakých by mohla poslat na burzu infrastrukturní CETIN, který z ní před lety při štěpení od operátora O2 stáhla.
Samotný fakt, že v jednu chvíli dělá dvě operace takového rozsahu, vysílá z Evropské ulice pozoruhodný vzkaz, který jako by říkal, že se ničeho nebojí. „Čtu to tak, že v PPF si jsou extrémně jistí v kramflecích,“ doplňuje Radovan Vávra, který hojně a rád glosuje byznysové dění v prostředí českého Twitteru.
Původní termín na odkup akcií Monety se z 26. února posunul na 5. března, takže čtenáři tohoto příběhu v něm ani částečné rozuzlení nenajdou. Tím spíš bude zajímavé jej nadále sledovat a k textu se vracet vždy, když se nějaký obchod bude jevit příliš jednoznačně.
Vydestilováno na dřeň lze zcela prostě konstatovat, že se žádný byznysmen nesnaží draze nakoupit a žádný levně prodat. A podle toho operace Tanemo vypadá, se všemi přidruženými zájmy a aktéry.
Z náhodných i méně náhodných procházek po trhu každopádně vyplývá, že by se tentokrát PPF s Monetou skutečně mohly potkat ve společném bodě. Záleží jen na tom, jak daleko k němu každá ze stran má a jak silné jsou odstředivé síly.
Jak s lety rostl majetek Petra Kellnera
