Po lednovém rozhodnutí, kdy největší česká cloudová služba Ulož.to musela ze své databáze odstranit kopie šesti českých filmů zastoupených agenturou Dilia – jmenovitě Pelíšky, Kobry a užovky, Ostře sledované vlaky, Vesničko má středisková, S čerty nejsou žerty a Obušku, z pytle ven – se server pouští do další nejisté právní bitvy. Tentokrát s distributorem filmu Šarlatán, společností CinemArt, která se dožaduje obdobného rozhodnutí.
Po zrušení předběžného opatření z prosince loňského roku, které platformě ukládalo Šarlatána pro své uživatele okamžitě znepřístupnit, přešla ale společnost Ulož.to cloud do protiútoku. Nyní po protistraně požaduje osm set tisíc korun jako náhradu za vynaložené náklady na mazání dotčených souborů.
„Problém je v tom, že slovo šarlatán není jen film Šarlatán. Plošné cenzurování tohoto slova by postihlo i množství obsahu, který žádná pravidla neporušuje, a omezilo by tak svobodu celé řady uživatelů internetu,“ uvádí platforma na svých webových stránkách.
„Abychom předběžnému opatření vyhověli a zároveň chránili legitimní obsah našich uživatelů, museli jsme najmout externí agenturu. Ta, skrze funkci vyhledávání, hledala soubory, které mají slovo Šarlatán v názvu, a následně posuzovala, zda jde, či nejde o předmětné audiovizuální dílo. Tento proces musel fungovat nepřetržitě po dobu několika měsíců. Tyto nesmyslné náklady budeme po CinemArtu požadovat zpět. Byla odeslána předžalobní výzva a obáváme se, že budeme muset i podat žalobu.“
Je však nárok cloudové služby opravdu relevantní? Jaké má vůbec šance, aby u soudu obstála? Ptali jsme se odborníka na IT právo a duševní vlastnictví Jaroslava Menčíka, partnera advokátní kanceláře Mavericks.
Jaroslav Menčík |Foto Mavericks
Troufalost, nebo legitimní obrana?
Poslední kroky společnosti Ulož.to ve sporu s distribuční agenturou CinemArt budí vášně. Ještě v prosinci loňského roku byla společnost CinemArt na koni a v médiích hovořila o precedentu. A to ve chvíli, kdy Městský soud v Praze vyhověl jejímu návrhu a předběžným opatřením nařídil hostingové službě Ulož.to zdržet se veřejného zpřístupňování digitálních souborů s filmem Šarlatán. O pár měsíců později je vše jinak.
Vrchní soud v Praze v dubnu letošního roku zrušil nařízené předběžné opatření s odkazem na nedávné rozhodnutí ve věci Dilia proti Ulož.to. V něm soud výslovně označil Ulož.to jako službu, která nesplňuje pojmové znaky nelegální služby definované v rozsudku Soudního dvora EU ve věci nechvalně známého portálu Pirate Bay.
Z tohoto důvodu podle názoru soudu nepřichází v úvahu uložení obecné povinnosti sledování veškerého obsahu nahrávaného uživateli na tuto platformu. Na druhou stranu však Vrchní soud v Praze připustil, že proti nelegálnímu sdílení konkrétních děl chráněných autorským zákonem se lze bránit – nikoli však požadavkem na plošný zákaz činnosti portálu Ulož.to, o což společnost CinemArt fakticky usilovala.
Kdo očekával, že po prohrané bitvě o předběžné opatření agentura CinemArt plynule posune spor do fáze soudního rozhodování ve věci samé, musel být vývojem posledních týdnech překvapen. Společnost Ulož.to totiž přešla z defenzivy do protiútoku a vyzvala společnost CinemArt k náhradě škody bezmála osm set tisíc korun.
Právě takové náklady údajně musela po dobu čtyř měsíců vynaložit na vyhledávání a třídění souborů obsahujících výraz „šarlatán“, aby vyhověla následně zrušenému předběžnému opatření.
Ačkoli společnost CinemArt označila výzvu k náhradě škody za výhrůžku všem, kdo se domáhají ochrany svých autorských práv, dle mého názoru je postup společnosti Ulož.to legitimní. Občanský soudní řád výslovně stanoví, že v případě zrušení předběžného opatření je navrhovatel povinen nahradit škodu a jinou újmu každému, komu předběžným opatřením vznikla.
Pokud tedy platforma Ulož.to prokáže, že v příčinné souvislosti s předběžným opatřením vynaložila náklady, které by jinak vynaložit nemusela, má dle mého mínění solidní šanci, že soud jejímu nároku na náhradu škody vyhoví.
Byť by se někomu takový obrat mohl zdát absurdní, ve skutečnosti je v souladu s principy spravedlnosti a právního státu. Proti nařízení předběžného opatření se totiž prakticky nelze bránit a soud jej vydává v situaci, kdy není jisté, jak dopadne spor ve věci samé. Předběžné opatření představuje velký zásah do postavení dotčeného subjektu a nechce-li žalobce riskovat, že se obrátí proti němu samému, měl by o něj žádat, jen pokud je přesvědčen o důvodnosti svého nároku.
Požadavek společnosti Ulož.to na náhradu škody způsobené zrušeným předběžným opatřením nicméně bude jen jednou z dílčích bitev mezi oběma společnosti.
Skutečná válka se bude rozhodovat na jiném poli – v soudním řízení o samotné podstatě věci. Jakkoli se ztotožňuji s nutností důsledně chránit práva autorů a podporuji jejich právo na obranu proti nelegálnímu šíření chráněného obsahu, domnívám se, že společnost CinemArt tahá ve sporu za kratší konec.
Poskytovatelé hostingových služeb totiž podle zákona o některých službách informační společnosti nejsou výslovně povinni dohlížet na obsah jimi přenášených nebo ukládaných informací ani aktivně vyhledávat skutečnosti a okolnosti poukazující na protiprávní obsah informace.
To je samozřejmě nezbavuje povinnosti neprodleně zakročit v případě, kdy se prokazatelně dozvědí o protiprávní povaze obsahu ukládaných informací nebo o protiprávním jednání uživatele služby. Obecný a nepřetržitý dohled ze strany provozovatele platformy nad ukládaným obsahem, který by celou službu fakticky paralyzoval, však dle mého názoru požadovat nelze.
Tento princip je dle mého názoru správný. Jako právník se specializací na nové technologie a IT právo se v praxi setkávám s nejrůznějšími typy hostingových služeb, online platforem a cloudových řešení a byť některé z nich mohou rovněž vzbuzovat kontroverze, jedná se o služby, které mají v digitální ekonomice nezastupitelné místo.
