skip to main content
Ekologie

Co si počít na Bali, když nejsou turisté? Místní farmáři obnovují tradici s globálním potenciálem

2 minuty čtení

Jenom v minulém roce přilákal indonéský ostrov Bali přes šest milionů návštěvníků z celého světa a ikonické pláže, hinduistické chrámy i rýžová pole doslova praskaly ve švech.

Zisk z turistického ruchu tu ale ze dne na den kvůli koronavirové pandemii vyschl – a situace potrvá nejméně do konce tohoto roku. Alespoň tak dlouho zůstane podle místních autorit ostrov zavřený.

S turisty v nedohlednu proto místní obyvatelé zkoumají nové zdroje příjmu a oživují přitom starou tradici pěstování mořských řas. Což se může nakonec vyplatit zdejší ekonomice i ekosystému.

Reklama

Mořské řasy se na Bali pěstovaly od nepaměti, ale v posledních desetiletích jejich tradiční produkci nahradili slunící se turisté ze všech koutů světa. K poklesu přispěla také klimatická krize, která místní vody oteplila natolik, že se v oblasti rozmnožily smrtící bakterie a před pěti lety zničily většinu zbylé úrody.

Nyní ale boom s mořskými řasami opět propuká a do pěstování se žene stále více místních obyvatel. Přijít si tak mohou i na tisíc dolarů měsíčně, což je až šestinásobek minimální mzdy.

Bují i místní startupová scéna – ta v řasách vidí inovativní ekologický materiál, který lze použít od brček po kelímky na kávu. Už nějakou dobu se řasy testují jako rozložitelná náhrada plastu, kterým je většina pláží na Bali masivně znečištěná.

Reklama
Indonésie je po Číně druhým největším exportérem mořských řas.

Mořské řasy totiž rostou až o 60 procent rychleji než plodiny na zemi, a navíc k jejich pěstování nejsou zapotřebí žádná hnojiva ani odlesňování půdy. Výborně také zadržují oxid uhličitý, což efektivně zpomaluje jevy provázející klimatickou krizi.

Indonésie je v současnosti hned po Číně druhým největším exportérem mořských řas. Největším odbytištěm je stále potravinářský průmysl, ale čím dál více se zkoumají možnosti využití mořských řas v čištění odpadních vod a také v bioplastech a biopalivech.

Zanedbatelná není ani globální hodnota trhu s mořskými řasami: v roce 2017 se pohybovala kolem čtyř miliard dolarů a odhady do roku 2024 míří až k miliardám devíti.

Jak se shodují místní obyvatelé, pandemie koronaviru naučila všechny kolem, že není dobré být závislý pouze na jednom zdroji obživy. Pečlivě se také připravují na příjezd prvních zahraničních návštěvníků a zakládají iniciativy v oblasti ekoturismu: v plánu je potápění za mořským životem a prohlídky místních farem nebo využití mořských řas v nově vznikajících eco wellness resortech.

Reklama
Reklama