Bílina s pověstí nejšpinavější řeky v zemi byla dlouhá desetiletí těžce zkoušena průmyslovou aktivitou na severozápadě Čech, kterou hodně určovala těžba hnědého uhlí. V jednom úseku dokonce zmizela z povrchu zemského, když ji na dlouhé tři kilometry zcela pohlcuje potrubí. Teď bude díky největší revitalizační akci na českých řekách od roku 1989 z trubek opět osvobozena.
Spojnice mezi Mostem a Jirkovem je ojedinělým technickým unikátem v české kotlině. Říká se jí Ervěnický koridor a v krajině těžce zkoušené těžbou uhlí vznikl jako bezpečný ostrůvek sevřený mezi hnědouhelnými lomy. A to pro veškeré inženýrské sítě, dopravní infrastrukturu, ale také samotnou řeku Bílinu.
Řeka sama zde drží jeden unikát. Její přírodní koryto zde zcela zmizí, jelikož vodu Bíliny na tři dlouhé kilometry pohltí trubky. To se teď začne opět měnit a řeka po více než čtyřiceti letech bude vysvobozena z potrubí zpět do volného koryta.
Za jejím osvobozením přitom bude stát největší revitalizační zásah na českých řekách od konce komunistického režimu.
„Při hladkém průběhu bychom mohli stavební práce zahájit během letních prázdnin. Předpokládaná cena stavby je 203 milionů korun,“ uvedlo Povodí Ohře před dvěma měsíci během vypsání výběrového řízení na zhotovitele opětovného přeložení Bíliny.
Dnes tříkilometrový úsek dvou párů potrubí, které je možno vidět ze silnice I/3 nebo občas i z vlaku pendlujícího mezi Chomutovem a Mostem, se promění na přírodní koryto řeky s meandry a posléze i na nový rybářský revír. Je to znak toho, že těžba uhlí z tohoto regionu definitivně ustupuje a krajina opět začne ukazovat svůj přírodní ráz.
Ervěnický koridor začal vznikat už od konce padesátých let minulého století jako odpověď na stále se rozšiřující povrchovou těžbu uhlí v regionu. Ne náhodou nedaleko něj vznikla vůbec první uhelná elektrárna na českém území, vznikly zde i hnědouhelné lomy ČSA a Jan Šverma, které se časem k sobě začaly nebezpečně přibližovat.
Aby Most nezůstal v obklíčení lomů a nedošlo k přerušení inženýrských sítí i dopravní infrastruktury, bylo nutno mezi nimi ponechat pás propojující Most s Jirkovem.
Foto Povodí Ohře
Desítky let tak bagry svážely vytěženou jílovitou zeminu na určené místo a vytvořily pět kilometrů dlouhý a až 170 metrů vysoký zpevněný násep, kterým se v současné době všechny inženýrské sítě, jako vodovody, vysokonapěťové vedení, ale i optické kabely, silnice a železnice, včetně řeky Bíliny od osmdesátých let proplétají.
O přeložení Bíliny do umělého koryta, které je unikátní tím, že není vybetonované, ale že vodu zcela pohlcují trubky a řeka tak na pár kilometrů zcela zmizí z dohledu, rozhodli inženýři kvůli tomu, že by její tok mohl ohrožovat těžbu a okolní výsypky, když by voda z ní mohla prosakovat do lomů.
Bylo rozhodnuto o vytvoření přeložky, která se skládá ze čtyř trubek o průměru 1,2 metru, přičemž jedna dvojice potrubí slouží jako náhon pro vzniklou vodní elektrárnu, další dvojice je rezervní pro případy revize náhonových trubek nebo pro případ zvýšených povodňových průtoků.
Přeložka byla dokončena v roce 1981 a po pětačtyřiceti letech od svého zprovoznění je už ve špatném technickém stavu, který si žádá její častější kontroly a také opravy. Teď se začne zcela demontovat.
Akce za zhruba dvě stovky milionů korun by ji měla do dvou let vrátit zpět do přírody, i když ne do jejího původního koryta. To už ani není možné, původní koryto totiž bylo místy zcela odtěženo nebo naopak zasypáno, změnily se i výškové profily, a tak by spád řeky i její trasa byly zcela jiné.
Grafika se souhlasem Povodí Ohře
Podle ekologů se do tří let od ukončení akce, díky níž na začátku a na konci koryta budou balvanité skluzy pro migraci ryb a dalších živočichů, začne v meandrech objevovat flóra a hlavně fauna, pro kterou se nové luhy a tůně Bíliny stanou přirozeným domovem. Na nový revír se pak mohou časem těšit i rybáři.
„Ačkoli je Bílina stále jedním z nejzatíženějších vodních toků v povodí Ohře, její ekologická kondice se za poslední desetiletí výrazně zlepšila. Zejména díky pravidelným zásahům, vysazování ryb i útlumu průmyslové zátěže,“ uvádí Hana Matějková z Ekologického centra Most pro Krušnohoří. „Návrat do přírodě blízkého koryta je dalším krokem v této změně,“ dodává.
Ervěnický koridor byl původně technickým unikátem, po ústupu těžby se ale pomalu mění v uměle vytvořený ekologický unikát, k čemuž notnou dávkou přispěje i samotné osvobození řeky Bíliny.
