Nemá ještě jediného zákazníka, vlastně ani neví, kam všude ji bude dodávat, přesto se Jan Vokurka usmívá. A s nadšením si prohlíží obrovský nerezový tank, odkud putuje do stáčírny minerální voda. Kyselka. Vratislavická.
Majitel firmy Kitl koupil před čtyřmi lety zchátralý areál ve Vratislavicích nad Nisou, zmodernizoval halu, převedl do ní výrobu svých sirupů a hlavně si vytyčil jasný cíl: znovu stáčet minerálku, kterou lidé poprvé ochutnali před sto šedesáti lety.
„Za ty poslední čtyři roky je to pro nás největší událost. Na trh vstupuje staronová značka a já doufám, že si své zákazníky najde. Sice nejsme tak velcí jako Mattoni, ale Kyselka má jednu velkou přednost – výbornou chuť,“ tvrdí Vokurka.
Foto Michael Tomeš
Do technologie i do areálu investovala jeho firma necelých sto milionů korun. Osm tisíc let starou vodu čerpají z dvousetmetrové hloubky a přes filtry ji zbaví železa – jinak by na povrchu reagovala s kyslíkem a do půl dne by byla rezavá a zakalená.
„Celou naši technologii máme v nerezu a tlaku, což bylo velmi drahé, ale protože chci, abychom měli co nejlepší minerálku v zemi, nechtěl jsem na tom šetřit,“ konstatuje podnikatel, který myslel i na budoucnost, kdy budou podle něj velkým tématem mikroplasty.
Tím, že voda půjde na povrch pouze přes nerezové trubky, podle něj nehrozí, že by se do ní nějaké mikroplasty dostaly. „A v tlaku máme technologii proto, aby se neztratil plyn, který ve vodě je,“ dodává Vokurka.
Foto Michael Tomeš
Historicky se v Kyselce stáčelo zhruba čtyřiadvacet litrů za minutu, což je třicet pět tisíc litrů za den. Zda zůstane objem stejný, zatím Vokurka říci neumí – tisíce litrů denně to ale budou určitě.
Ve stáčírně jsou vedle sebe linka na sirupy a druhá na minerálku. A buď poputuje voda dál do mixéru, kde se smíchá se sirupem, nebo se lahev naplní čistou minerálkou bez příchutě. Ty budou dvě: citronová a pomerančová.
„Kdybychom chtěli, můžeme tu plnit třeba colu nebo cider,“ ukazuje podnikatel, který dlouho zvažoval, zda kyselku stáčet do pet lahví, nebo do skla. A vyhrála ekologie. „Jedna věc je budoucnost planety, druhá je lenost lidí. Oba aspekty jsem musel brát v potaz, ale nakonec se rozhodl srdcem,“ říká.
Skleněné lahve mají objem tři čtvrtě litru a Kitl si je nechal speciálně vyvinout. Roli hrálo to, aby se dala lahev dobře uchopit a odnést, a samozřejmě design. Ten je jednoduchý a nijak přeplácaný, protože má celá minerálka působit dojmem, že jde o vodu, kterou si může dopřát každý a každý den.
Foto Michael Tomeš
Velikost bude jen jedna, menší objemy Vokurka plnit nechce. „Vycházím hodně ze zahraničních zkušeností. Třeba když přijdete v Itálii do restaurace, dají vám na stůl automaticky velkou lahev s vodou a vy si ji rozlijete do skleniček. To bych chtěl, aby se stalo zvykem i u nás,“ přibližuje.
Jeho prvními zákazníky budou lidé, kteří přijdou na blížící se slavnosti do vratislavického areálu a budou moci Kyselku po osmnácti letech znovu ochutnat. „Máme štěstí, že na Kyselce nám byznys nestojí jako našim předchůdcům, a můžeme si ho tak v klidu tvořit od začátku a nastavit, jak potřebujeme. Nás živí značka Kitl, a pokud se bude dařit i minerálce, bude to jen bonus navíc,“ nastiňuje Vokurka.
Doporučená maloobchodní cena je 24,90 za čistou kyselku, o pět korun více stojí ochucená, plus šest korun záloha za lahev a sto dvacet za přepravku, do které se vejde šest lahví. Majitel Kitlu ví, že na cenu pet lahve se nikdy nedostane a není ani schopen konkurovat velkým značkám, jako je Mattoni nebo Kofola.
„Český trh minerálek ovládá zhruba ze sedmdesáti osmi procent Mattoni, pak nějakých dvacet procent drží Kofola a zbytek připadá na takové ty léčivé vody a na nás. A já doufám, že nás budou vnímat jako zdravou konkurenci, protože se všichni snažíme o totéž – aby lidé pili kvalitní vodu,“ doufá Vokurka.
Foto Michael Tomeš
Na Kyselku už se těší i starosta Vratislavic Lukáš Pohanka, který ji prý na úřadě rád vymění za karlovarskou značku. „Určitě ji budeme propagovat. A líbí se mi i koncept, že bude v lahvi. Pokusím se ji protlačit i na libereckou radnici, kde jsem radním, je naší povinností podporovat regionální produkty,“ konstatuje starosta.
Vděčný je i za skutečnost, že firma Kitl zbavila Vratislavice brownfieldu, na kterém opuštěná továrna stála. Staronovému produktu fandí i Ivo Konečný – provozovatel jabloneckého hotelu Petřín by měl být mezi prvními, kdo Vratislavickou kyselku hostům nabídnou.
„Není to tak, že bychom kyselkou nahradili ostatní minerálky, ale bude to další značka, o kterou naše menu obohatíme,“ říká muž, kterého s Janem Vokurkou spojuje i podobný osud – Konečný zachránil deset let opuštěnou a chátrající dominantu Jablonce, a loni se tak díky jeho týmu vrátil na hotel s rozhlednou znovu život.
Firmě Kitl, která vznikla v roce 2007, se dlouhodobě daří. Loni vyrostla v obratu o čtrnáct milionů na celkových devadesát šest milionů korun. A letošní čísla jsou zase o něco lepší: za první půlrok už je obrat zhruba o patnáct procent vyšší než loni.
Zásadní pokles nepocítili ani v pandemii, kdy se prodej jen přesunul do e-shopu. Otázkou je, co se zákazníky udělá současné zdražování energií a inflace. „Spíš to v lidech vyvolává strach, takže uvidíme, co bude třeba příští rok,“ říká Vokurka.
„Nejsme energeticky náročný byznys, ale naši dodavatelé – třeba skláři – ano. A to se pak přenáší i na nás, takže jsme museli také zdražit, i když jen o pět procent a ne všechny produkty,“ vypočítává.
Foto Michael Tomeš
Letos vynechal Vokurka tradiční letní příchutě, pozornost chce věnovat hlavně Vratislavické kyselce a jejímu vstupu na český trh. Nově se ale například borůvková limonáda od Kitlu objeví v řetězci McDonald’s, kam firma dosud dodávala jen svou malinovku.
A sirupům se daří i v zahraničí, především na německém trhu, obsluhovaném i německým e-shopem. „Z toho mám radost, protože němečtí zákazníci jsou velmi nároční,“ pochvaluje si Jan Vokurka. Zda si za hranice najde cestu i Kyselka? Němci by k ní mohli mít blízko: pramen objevil roku 1862 jejich krajan Karl Skollaude.
