skip to main content
Bydlení

Přišla grilovat a zachránila zámek. Kateřina Šrámková rozjela na Loučni úspěšný byznys

Reklama

Letní grilování nemusí přinést jen gurmánský zážitek. Své o tom ví Kateřina Šrámková.

„Na grilovací party v Loučni, kde jsme byli s mým tehdejším mužem, jen tak mimochodem padlo, že se prodává zdejší zámek, který už delší čas marně hledá kupce. Šli jsme se podívat a v bohapusté naivitě si řekli, že mít zámek nemusí být z byznysového hlediska vůbec špatný nápad.“

Vlastně náhodou se z paní Kateřiny stala v roce 2000 zámecká paní. Ale jak sama přiznává, nebyla v tom žádná zasněnost, nýbrž pragmatismus: „Impulz ke koupi byl zprvu investiční – zjednodušeně řečeno spočíval v tom, že třeba z Ameriky přijede princ na bílém koni a to, co jsme poměrně levně koupili, od nás za drahé peníze koupí.“

Loučeň ale zůstala bez prince. Žádný se ne a ne dostavit a jeho marné vyhlížení přinášelo negativní účetní bilance. První rok po koupi? Ekonomická ztráta. Druhý rok? Zrovna tak. Majitelce došlo, že se musí otáčet sama.

Cena zámku nebyla v roce 2000 vysoká, jak říká paní Kateřina, za stejné peníze se dal pořídit stometrový byt na Vinohradech. Jenže pak… „Raději to sama nechci vědět!“ reaguje Šrámková s úsměvem na dotaz, kolik financí přesně Loučeň spolykala.

Vstupní investice před otevřením veřejnosti v roce 2007 byla 200 milionů – částečně ji pokryly úvěry, částečně finance z jiných byznysů vlastníků zámku, velkou část získal zámek z evropských dotací.

Z toho, co nyní zámek vydělá, musí majitelka splácet úvěry, které si vzala na jeho pořízení, a hlavně na následnou rekonstrukci. „Jednatřicátého května 2034 mám podle důchodové kalkulačky oficiální nástup do penze a ten samý rok v březnu bych měla mít splaceno,“ pobaveně pokračuje majitelka.

Vstupní investice byla 200 milionů korun.

Štěstí bylo, že Loučeň nebyla tak zdevastovaná jako mnohé jiné zámky po éře socialismu. Před rokem 1989 sloužila jako školicí středisko ministerstva dopravy, takže byla v rámci možností udržována. Ne sice v pěkném stavu, ale nerozpadala se.

Kateřina Šrámková, v tom čase vyhledávaná daňová poradkyně cestující za klienty po světě, se stala na plný úvazek jeho správkyní. Do té doby žila v pražském paneláku, nyní hleděla před usnutím na vysoké klenby obtížně vytopitelných komnat.

Pod zámkem byla úřednická budova z 19. století, v ní otevřela v roce 2003 hotel. O rok později přišla možnost sáhnout si na peníze z EU a Kateřina je upřímná: „Kdyby byla dotace vypsána na zřizování sociálních služeb, napasovala bych projekt pragmaticky na to. Jelikož se týkal místního rozvoje a cestovního ruchu, odškrtávala jsem požadavky v kolonkách, abychom dosáhli na co nejvíc.“

Z evropských peněz přišlo 106 milionů korun. „To byly slušné peníze. Na druhou stranu, o grant usilovalo třicet projektů, třináct z nich peníze skutečně dostalo. Po deseti letech se jako jediní držíme původního konceptu,“ vypravuje Šrámková. „Jsem přesvědčena, že na Loučni jsme dotacím neudělali ostudu.“

To asi opravdu ne. Při otevření byla Loučeň ojedinělá propojením ubytovacích prostor se zámeckou expozicí a vyžitím v rozlehlém parku. Původně aristokratické sídlo, z něhož po rozvodu majitelka vyplatila exmanžela, generuje peníze na úvěry, platy zaměstnanců i investice.

Reklama

A protože úvěry se platí celoročně, a nikoli jen od dubna do října, kdy jsou zpravidla v provozu státní památky, pro Loučeň žádný „time out“ neplatí. Naopak, díky akci Příběh vánočního stromečku bývá prosinec komerčně velmi úspěšným obdobím.

Zámecké komnaty jsou aktuálně vyzdobeny více než dvacítkou speciálně dekorovaných stromečků již počtvrté. Letošní expozice má podtitul Věhlas českého průmyslu první republiky, takže k vidění je stromeček Strojírenský, Filmový, Baťovský či Pivovarský.

Energická dáma na zámku nebydlí. Bylo tomu tak pouze v období do rekonstrukce – před ní nejprve utekla zpět do Prahy, jenže když jí dal zčistajasna sbohem projektový manažer, dojížděla denně z metropole, lodičky vyměnila za holínky a učila se organizovat stavbu, kterou zvládla dokončit v termínu a s úsporou tří milionů z původního rozpočtu.

Stejná žena nyní dojíždí ze sto kilometrů vzdálené Vysočiny, kde žije s druhým manželem, a je-li na zámku, říká, že je v práci. V práci, jež se daří: od roku 2009 se Loučeň pravidelně drží mezi nejnavštěvovanějšími tuzemskými památkami.

„Až relativně nedávno jsme s manželem přespali postupně ve třech apartmánech, které na zámku pro hosty máme,“ prozrazuje paní Kateřina. „Nešlo ale o žádnou romantiku. Chtěla jsem si z pohledu hostů vyzkoušet funkčnost a praktičnost apartmánů. Proto jsme tam přenocovali – a hned poté kompletně předělali všechny koupelny.“

Nejen bydlení, dokonce ani kancelář už Kateřina Šrámková na zámku nemá – ustoupila obchodu s upomínkovými předměty. „Když jsem tam ještě kancelář měla a dělala papíry do noci, vzadu za krkem jsem ucítila jakousi sílu. Koukla jsem se na hodinky a hned se omlouvala: Půlnoc, promiňte!“

Jedno křídlo zámku prý patří podle dohody prvních pět hodin nového dne duchům. Majitelka ztratí v tom čase nad svým palácem vládu, podle ní se v něm začnou dít věci mimo lidské chápání: „Podivné zvuky, bezdůvodné rozsvícení nebo zhasnutí světel a podobně.“

Jistě, poslouchat o zámeckých strašidlech je poněkud infantilní, ovšem do žádného jiného prostředí se duchařské historky nehodí lépe, takže člověk ochotně podléhá.

Avšak ještě jednomu kouzlu člověk v Loučni podlehne, dokonce snadněji než popůlnočním tajemstvím. Obrovský park, který se půvabnou nenuceností rozprostírá kolem barokního zámku, historicky spjatého se šlechtickými rody Valdštejnů či Thurn-Taxisů.

Park byl přitom zprvu největší oříšek. Jeho údržba stojí hodně peněz, na začátku potřeboval pořádnou investici a majitelka dlouho přemýšlela, jak zařídit, aby i park vydělával. „Pak jsem někde viděla, že se dělají velké labyrinty a bludiště, a hned věděla, že to je ono,“ popisuje.

60 % Tolik návštěvníků z celkového počtu zamíří na Loučni do parku, kde je jedno z největších labyrintárií na světě.

Na návrhy najala britského specialistu Adriana Fischera, jednoho z největších světových odborníků na tvorbu labyrintů, a park zaplnila dvanácti unikátními labyrinty, s nimiž se Loučeň řadí mezi největší labyrintária na světě.

Ukázalo se, že to byl geniální nápad, právě do parku totiž míří většina návštěvníků. „Čekala jsem, že hlavním lákadlem bude zámek, nakonec ale kolem šedesáti procent lidí přijede právě do parku,“ říká Kateřina Šrámková.

Jak vidno, očekávání jí příliš nejde. Navzdory očekávání je hlavním lákadlem park a někdejší čekání na prince naprosto zkrachovalo. Ne, očekávání paní Kateřině vskutku nejde. Zato zachránit památku, a ještě jejím prostřednictvím rozjet fungující byznys zvládla na výbornou.

Reklama
Reklama