Je to malé logo zdobící většinu nejslavnějších vídeňských a pařížských portrétních fotografií počátku dvacátého století. Logo evokující slávu, úspěch, bohatství. Vlastně to tajemné jméno trochu připomíná i zlato. Madame d’Ora.
Byla hvězdnou fotografkou, její vídeňský ateliér slavil fenomenální úspěch už v časech starého mocnářství a obří mezinárodní vzestup zažila i po první světové válce v noblesní, dynamické a mondénní Paříži dvacátých a třicátých let.
Fotila Josephine Baker, Marca Chagalla, Pabla Picassa i Coco Chanel. Byla dvorní fotografkou rakouské císařské rodiny i portrétistkou členů miliardářské dynastie Rothschildů. Fotila pro Lanvin, Rochas i pro Tamaru de Lempickou, stvořila úspěch mnoha dodnes známých módních časopisů, od L’Officiel po Vogue. Byla fotografkou vídeňské secese i pařížského art deco.
Jmenovala se Dora Philippine Kallmus. 20. března by měla narozeniny. A i když se narodila ve Vídni, její příběh vlastně kdysi začal v Praze.
Z Prahy totiž byl její otec, renomovaný právník Philip Kallmus, pocházející z bohaté a vážené pražské židovské rodiny, v níž se právnická profese dědila z otce na syna.
Doktor Philip Kallmus, narozený v Praze v roce 1842, udělal kariéru ve Vídni. Vypracoval se v c. a k. dvorního a soudního advokáta. Oženil se s Malvínou Sonnenbergovou a rodina žila v blahobytu. Po Anně Malvíně, narozené v roce 1878, přišla 20. března 1881 na svět Dora Philippina. Druhé jméno dostala po otci a po celý život byla také otcovým mazlíčkem, jak později vzpomínala.
Dora měla odmalička umělecké sklony. Ráda kreslila, malovala, milovala umění, balet, sochařství i hudbu. Rodiče děti často brali do vyhlášeného fotografického ateliéru společenského fotografa Hanse Makarta. Umělecké prostředí malou Doru fascinovalo a umanula si, že se sama stane fotografkou.
To ale v době konce devatenáctého století nebylo zrovna povolání běžné pro ženu. Dora si však postavila hlavu – a otci, který dceru miloval, nezbývalo než kapitulovat. Zvláště poté, co Anně a Doře roku 1892 předčasně zemřela matka a děti si vzala na starost otcova nejbližší rodina, byla i nezvyklá přání obou dívek většinou předem splněna.
Otec dospívající Doře zaplatil školné ve vídeňském grafickém ústavu, kam Dora jako vůbec první žena docházela na kurzy teorie. Na praktické semináře jí ovšem jako ženě nebyl umožněn vstup, a tak se Dora učila tajům fotografování i umění retuše soukromě – u dalšího otcova přítele, známého německého fotografa Nicoly Perscheida.
Dívka s mimořádným uměleckým viděním světa brzy prokázala velký talent i originální přístup k dynamicky se rozvíjejícímu umění fotografie a už ve věku 25 let se stala vyhledávanou vídeňskou fotografkou. V roce 1907 si Dora Kallmus otevírá, spolu s kamarádem z mládí, o čtyři roky mladším Arthurem Bendou, vlastní ateliér. Dora je majitelkou, vlastní studio otevírá jako vůbec první žena ve Vídni, Arthur jejím asistentem.
Protože milovala mystično a tajemno, schovala své pravé jméno za přesmyčku a v prvním vídeňském okrese otevřela Ateliér d’Ora. A po vzoru kartářek a věštkyň z vídeňského Prátru začala vystupovat prostě jako Madame d’Ora. A s kouzlem neznámého přišla i odvaha experimentovat. Dora začala vídeňskou smetánku fotit jako nikdo před ní.
Vybírala si originální dekorace, textilní drapérie, pracovala se světlem a stínem, vlastní jí byla jistá, sebevědomá elegance jejích portrétů – a záhy na sebe strhla pozornost mnoha vídeňských umělců.
Dveře si v ateliéru d’Ora podávají Alma Mahler s Gustavem Klimtem, vznikají tu nejen portrétní, ale i módní fotografie, Dora neváhá fotit třeba detaily módního oblečení představitelek nejvyšší vídeňské společnosti. V době často zcela strnulých portrétů focených z poloprofilu a z velké dálky jsou snímky Dory Kallmus plné života a osobitých nápadů. Vedle vídeňského ateliéru otevírá Dora s Arthurem i filiálku v Karlových Varech.
Velkým reputačním úspěchem je skutečnost, že si Ateliér d’Ora oblíbí rakouská císařská rodina. Madame d’Ora fotí na svatbě příštího císaře Karla I. s pozdější císařovnou Zitou, je dvorní fotografkou Karlovy uherské korunovace a v roce 1916 zvěčňuje i všechny příslušníky rakouské a uherské vyšší šlechty.
Po pádu mocnářství však nenásleduje pád Dořin, ba naopak. Nové pořádky jí umožňují avantgardní experimenty, originální přístup k módní fotografii, dokonce větší smyslnost jejích snímků a konečně – cestu do Paříže.
V době, kdy většina módních magazínů používá ručně kreslené ilustrace, Madame d’Ora nabízí originální módní fotografii. Přichází angažmá v prestižním pařížském módním magazínu L’Officiel a s ním i kontakty na dynamickou pařížskou módní scénu.
Madame d’Ora fotí modelky i návrháře, a tak před jejím objektivem brzy pózují i největší celebrity své doby – Coco Chanel, Jeanne Lanvin, Rochas, Patou, populární tanečnice Josephine Baker i Anna Pavlova, umělkyně Tamara de Lempicka, Marc Chagall i Maurice Chevalier, jehož se stane dokonce dvorní portrétistkou.
Vedle umělecké scény vyhledávají práci populární fotografky i úspěšní podnikatelé. Žena, která ještě nedávno fotila rakouskou císařskou rodinu, je nově dvorní portrétistkou například členů dynastie Rothschildových a dalších zástupců nové „podnikatelské aristokracie“.
Většina dnes už ikonických portrétů hvězd té doby nese právě nenápadné logo Madame d’Ora a Dora Kallmus je na vrcholu. Jen mezi lety 1907 a 1930 vytvoří na devadesát tisíc portrétních fotografií.
Pochmurný konec třicátých let, anšlus Rakouska i německá okupace Francie ovšem znamená i konec slávy společenského ateliéru Madame d’Ora. Stejně tak jako konec šťastných let jeho majitelky a zakladatelky.
Většina členů její rodiny, včetně Dořiny starší sestry Anny, zahyne kvůli židovskému původu v německých koncentrácích, Dora se skrývá na francouzském venkově.
Po válce se Dora Kallmus rozhodne fotografovat reportáže a nepřikrášlenou realitu poválečné střední Evropy. Realitu uprchlických táborů, zničenou Vídeň, zubožené přeživší, navracející se z koncentračních táborů.
Následkem dopravní nehody v padesátých letech Dora Kallmus ztratí paměť. Dožije u přítelkyně v rakouském městě Frohnleiten ve Štýrsku. Madame d’Ora tu umírá 30. října 1963.
Její dílo se dnes z velké části nachází v majetku obrazového archivu Rakouské národní knihovny ve Vídni (Bildarchiv und Theatersammlung) a v Muzeu umění a živností v Hamburku (Museum für Kunst und Gewerbe). Dílo Madame d’Ora pravidelně připomínají i velké retrospektivní výstavy, v roce 2018 třeba uspořádalo rozsáhlou mnohaměsíční expozici vídeňské Leopold Museum.
