skip to main content
Forbes Royal

Pocta Cecilu Beatonovi. Královnin dvorní portrétista měl na kontě i tři Oscary

Měkké, lichotivé světlo, jemný, decentní make-up, velká večerní toaleta z hedvábí se stužkami a prýmky, póza typická spíš pro viktoriánské portréty, profil či poloprofil fotografované.

Když vévodkyně z Cambridge minulou neděli představila své nové portréty, kterými oslavila své čtyřicáté narozeniny, bylo okamžitě jasné, kde se módní fotograf Paolo Roversi inspiroval. Bylo to prý na přímou žádost vévodkyně Catherine, nadšené amatérské fotografky. 

Na jejích portrétech s jednoduchým pozadím sice chyběl historický nábytek s dekorativními opěrkami, objemné textilní draperie, sametové závěsy a velkorysá květinová aranžmá z orchidejí a chryzantém, prvky tak typické pro Beatonovu práci pro britský královský dvůr, přesto ta inspirace byla okamžitě jasná. 

Nové fotografie jsou nejen současným, moderním pohledem na příští princeznu z Walesu, ale též zjevnou poctou Cecilu Beatonovi, dvornímu portrétistovi mladé královny Alžběty II., její matky a dalších členů britské královské rodiny, stejně jako řady dalších evropských korunovaných a urozených hlav, ale též známých osobností ze světa filmu, divadla, literatury či politiky. 

Korunovační portrét královny Alžběty

Mnohé z nich – jako jeho portrét mladé Audrey Hepburn, fotografie Elizabeth Taylor nebo portrét Marilyn Monroe – se staly ikonami popkultury. Fotil umělce (Pablo Picasso, Andy Warhol či Salvador Dalí), politiky (Winston Chruchill), hudebníky, pěvkyně a tanečníky (Mick Jagger, Maria Callas, Rudolf Nurejev), před jeho objektivem pózovaly nejslavnější osobnosti své doby.

Pracoval pro módní časopisy Vogue i Harper’s Bazaar či pro společenský Vanity Fair, fotil největší hvězdy zlaté éry Hollywoodu třicátých let, ale také třeba vojáky a piloty RAF, když během druhé světové války pracoval jako válečný fotoreportér pro britské ministerstvo informací. Právě portréty členů britské královské rodiny mu však zajistily světové renomé a věhlas.

Cecil Beaton fotil Francise Goodmana

Zároveň byl Cecil Beaton uznávaným kostýmním výtvarníkem a scénografem pro film i divadlo, během svého života vydal hned šest dílů svých impozantních deníkových zápisků z let 1922 až 1974 a také řadu velkoformátových fotografických knih. Jako jeden z prvních umělců svého druhu Cecil Beaton perfektně ovládl umění sebeprezentace i zručnou monetizaci vlastní značky. Beaton, to byl pojem. 

A protože si 14. ledna zároveň připomínáme Beatonovo narození, věnujeme nejnovější sloupek Forbes Royal právě této pozoruhodné postavě. Muži, který ve své tvorbě kombinoval módu, historii, umění, royals, moderní portrét i práci válečného fotografa a jehož díla mají i po téměř sto letech neopakovatelnou atmosféru.

Cecil Beaton ve dvacátých letech

Narodil se 14. ledna 1904 jako Cecil Walter Hardy Beaton do relativně zámožné rodiny Ernesta Waltera Hardyho Beatona, prosperujícího obchodníka se dřevem, a jeho ženy Esther „Etty“ Sissons. Jeho dědeček Walter Hardy Beaton založil rodinný podnik Beaton Brothers Timber Merchants and Agents a jeho otec v podnikání pokračoval. Ernest Beaton byl vedle úspěšného podnikání zároveň amatérský herec a miloval umění.

Rodina měla čtyři děti – kromě Cecila ještě dvě dcery – Nancy a Barbaru zvanou Baba –, a dalšího syna Reggieho. Cecil Beaton studoval Heath Mount School a pak St. Cyprian School v Eastbourne, kde se naplno projevil jeho umělecký talent. A nejen pro fotografování – zachovala se svědectví o tom, jak Cecil Beaton zazářil jako zpěvák na školním představení, umělecké sklony zjevně zdědil i po otci.

Jeho zálibou však bylo hlavně fotografování, a to od útlého dětství. Fotit naučila Cecila Beatona jeho chůva, která vlastnila fotoaparát Kodak 3A Camera, mimořádně populární model. Chůva začala malého Cecila učit fotografovat a vyvolávat filmy nejprve z pragmatického důvodu, aby aktivního chlapce nějak zabavila. Záhy se však projevil Beatonův talent.

Často portrétoval své malé sestry i matku, nadchl se pro situační momentky i stylizované fotografie, miloval neobvyklou kompozici. A protože byl ambiciózní, už v době dospívání začal své fotografie zasílat do londýnských společenských časopisů. 

Královna a princ Andrew

O školu jevil malý zájem, přesto byl přijat ke studiu historie, umění a architektury na St. John’s College Univerzity v Cambridge. V roce 1925 však studia opustil – tehdy už publikoval první práce v magazínu Vogue, který mu nabídl stálou práci v roce 1927. Díky spolupráci s prestižním magazínem se dostal do blízkosti hvězd. Založil také vlastní studio a pustil se do práce portrétního fotografa naplno. S oblibou fotil členky britské vyšší třídy a příslušníky společenské smetánky. 

Jeho prvním fotoaparátem byl sklopný Kodak 3A, s nímž ho naučila pracovat jeho chůva, později používal i velkoformátové fotoaparáty či menší aparáty značky Rolleiflex.

Reklama

Ačkoli Cecil Beaton nikdy nebyl známý jako vysoce kvalifikovaný technický fotograf, v mnoha ohledech byl víceméně samouk bez formálního vzdělání, slavil úspěchy. Zaměřoval se na přesvědčivou kompozici modelu nebo scény, pro lepší atmosféru vytvářel přímo divadelní kulisy a hledal nejlepší moment ke stisknutí spouště. Jeho portréty byly – dle dobové kritiky – „impozantní“. 

Královské modelky
I proto si jej později oblíbili právě členové britské královské rodiny, kteří si Cecila Beatona vybírali pro oficiální portrétní publikace. Jeho oblíbenou královskou modelkou byla jako první Elizabeth Bowes-Lyon, a to ještě v době, kdy její manžel Albert-Bertie byl vévodou z Yorku, nikoli britským králem, pozdějším Jiřím VI.

Princezna Alžběta v Buckinghamském paláci v březnu roku 1945

Už tehdy také Beaton zachytil několik portrétů malých dcer Elizabeth a Alberta, tedy princezny Alžběty a princezny Margaret, s nimiž později navázal spolupráci trvající mnoho desetiletí. 

Důstojnosti jeho práce přispělo i to, že v průběhu druhé světové války byl Beaton vyslán ministerstvem informací Spojeného království zaznamenat obrazem události z domácí fronty. 

Mezi jeho nejslavnější portréty patří fotografie princezny Margaret u příležitosti jejích 21. narozenin. Princezna toužila po módní a moderní, nikoli oficiální fotografii, a Beaton, díky práci ve Vogue propojený s řadou soudobých nejslavnější designérů, oslovil největší ikonu té doby – Christiana Diora. 

Ten dodal na královský dvůr celou kolekci svých šatů s širokými krinolínami a vypasovanými živůtky ve stylu New Look, které si oblíbila jak princezna Margaret (na své narozeninové portréty si zvolila krémové hedvábné šaty s třpytivou výšivkou), tak i korunní princezna Alžběta, která se o rok později stala královnou. Při práci pro královskou rodinu Beaton s oblibou vytvářel velkolepé, dechberoucí scény, které skvostně vyjadřovaly královský majestát, a přitom i moderní tvář monarchie.

Princezna Margaret

A tak ani královnin portrét v korunovačním rouchu opět nedostal zakázkou nikdo jiný než Cecil Beaton. Později fotil i umírněnější soukromé portréty rodiny, známé jsou rodinné snímky královny s jejími nejmladšími dětmi Andrewem a Edwardem z šedesátých let – královna na nich působí křehce, něžně, víc jako milující a milovaná maminka než jako panovnice. 

My Fair Lady a ty druhé
V té době už měl Cecil Beaton na kontě i divadelní a jevištní úspěchy. Muž, který divadlo miloval a byl spojený s mnoha slavnými herečkami té doby (jeho přítelkyní byla údajně i Greta Garbo, i když veřejným tajemstvím byly i Beatonovy vztahy s muži), se prosadil na Broadwayi. Jeho scénografické nápady zdobily úspěšné inscenace jako Vějíř Lady Windermerové, Saratoga, The Grass Harp nebo Tenderloin. 

V roce 1956 se podílel na výpravě divadelní inscenace muzikálu My Fair Lady, a když se stejná předloha stala v roce 1964 námětem celovečerního filmu s Audrey Hepburn a Rexem Harrisonem, Cecil Beaton dostal zakázku na kostýmy i výpravu filmu. A úkolu se zhostil ve velkém stylu.

Jeho kostýmy pro Lízu Doolittleovou byly – jak jinak – impozantní, Beaton nenechal náhodě jediný detail a z My Fair Lady se i díky velkorysé výpravě stal globální komerční hit. Výsledkem bylo osm Oscarů, z toho hned dva pro Cecila Beatona – za kostýmy a výpravu.

Předchozího Oscara získal Cecil Beaton za kostýmy v dalším muzikálu Gigi. Vedle tří Oscarů získal Beaton za svou daší divadelní práci i čtyři prestižní ceny Tony Awards. 

Dalším úspěchem pak byla inscenace Pucciniho opery Turandot – Beatonovy kostýmy a scéna nejprve uspěly v Metropolitní Opeře v New Yorku, později i v londýnské Covent Garden.

V roce 1972 byl Cecil Beaton královnou pasován na rytíře. O dva roky později utrpěl mrtvici, po níž mu ochrnula pravá část těla. Naučil se tedy promptně psát, kreslit i fotografovat levou rukou. Stáří a nemoci se však obával. I proto dál pracoval na svém finančním zajištění – vedle zmíněných fotografických i deníkových publikací se Cecil Beaton spojil s aukční síní Sotheby’s, která dostala za úkol vydražit nejslavnější Beatonovy portréty. Mezi lety 1977 a 1980 se takových aukcí konalo pět. 

Fotografovo zdraví však bylo podlomené. Cecil Beaton zemřel 18. ledna 1980, čtyři dny po svých 76. narozeninách, ve svém domě Reddish House v Broad Chalke v hrabství Wiltshire, nedaleko Salisbury. Pohřben je na místním hřbitově. 

Královna Alžběta

Dílo Cecila Beatona pravidelně připomínají i velké výstavní domy. Londýnská National Portrait Gallery mu první velkou výstavu uspořádala ještě za jeho života v roce 1968, další velký výstavní projekt hostila tato galerie v roce 2004. Vydáno bylo přes šest desítek jeho publikací. Další expozice připomínající tohoto slavného fotografa uspořádaly postupně prestižní galerijní domy v řadě metropolí světa.

V roce 2018 hostilo výstavu Cecil Beaton: Fotograf královen i pražské Museum Kampa v Sovových mlýnech.