skip to main content
Forbes History

Pistole za milion dolarů. Podivuhodná fascinace Alem Caponem a dalšími gangstery

Mezi pravdy, které jde těžko rozporovat, patří i ta údajně pronesená Alem Caponem: „Namířenou pistolí a laskavým slovem dosáhnete víc než jen laskavým slovem.“

Laskavé slovo by každopádně šlo složitě prodat. Navíc za částku přesahující milion dolarů. Za tuto sumu byla koncem minulého týdne vydražena oblíbená zbraň proslulého mafiána, poloautomatická pistole Colt.45. Stala se tak nejdražší položkou soukromé aukce předmětů z Al Caponeho pozůstalosti.

Poloautomatická pistole Colt.45 se vydražila za milion dolarů.

Dražba v kalifornském Sacramentu, z jejíhož výtěžku se mohou těšit Al Caponeho vnučky, vynesla celkem 3,1 milionu dolarů. Kromě pistole zájemci platili i za diamantové kapesní hodinky, pouzdro na zápalky z bílého zlata, přičemž oba předměty měly iniciály původního majitele. Úspěšně byl nabídnut i ozdobný špendlík se safíry a perlou.

K mání byly i privátní fotografie a domácí videa, za téměř 57 tisíc dolarů si kupce našel i desperátův dopis z vězení v Alcatrazu pro jediného syna Sonnyho. „Dej za mě matce velký polibek a Bůh vám oběma žehnej,“ stálo v něm mimo jiné.

Bůh žehnej? Tváře měl Al Capone buclaté jako andělíčci na barokních obrazech, avšak mnoha lidem pekelně zatopil, mnoho z nich poslal na onen svět.

Příběh jednoho z nejznámějších zločinců světa je notoricky znám. Rodák z Brooklynu a potomek italských imigrantů přesídlil ve dvaceti do Chicaga, kde se postupně vypracoval na krále organizovaného zločinu a podsvětí. Využil tehdejší prohibice a pohádkově bohatl na ilegálním prodeji alkoholu, ale též na řízení prostituce a kontrole hazardu.

Navenek bodrý muž a obchodník se starožitným nábytkem, který pomáhal chudým a měl soucit s potřebnými, byl ve skutečnosti chladnokrevný a brutální gangster štítící se máločeho. Uměl se ohánět pěstmi, nožem a…

Ano, ohánět se uměl i pistolí, jež byla nyní za milion vydražena, přičemž leckdo za jeho éry zaplatil za setkání s koltem ještě mnohem větší cenu. Tu nejcennější, vlastní život.

Nejde spočítat, kolik poprav má gangster na svědomí. Zato jde snadno spočítat, za kolik vražd byl odsouzen – za žádnou, ani jedna mu nebyla prokázána, za mříže ho nakonec dostalo krácení dání ve výši 200 tisíc dolarů. Čili banalita, avšak na rozdíl od mnohem horších hříchů prokazatelná.

Muž, jehož jméno se stalo synonymem pro arcizločince, si odseděl sedm roků; už jako svobodný muž a „mafián na odpočinku“ zemřel ve svém sídle v Palm Beach na Floridě v lednu 1947 na srdeční zástavu v osmačtyřiceti letech.

Reklama

Jeho jméno však rozhodně není jen jménem na náhrobku, prostém kameni v zemi, na němž se nebožtík dovolává Ježíšova milosrdenství. Jeho jméno svítí z průčelí mnoha pizzerií po celém světě, Česko nevyjímaje, točí se o něm filmy, slouží jako rozličný motiv na tričkách či hrníčcích. Al Caponeho „život po smrti“ je v mnoha ohledech živější, než když posílal oběti „k rybám“.

V obecnější rovině je zcela zjevná lidská fascinace gaunery, kterým je zákon dobrý leda k tomu, aby jeho překročením získali osobní prospěch. Aby si postavili velmi výnosný byznys právě na pohrdání zákonem.

Když byla dvojčata Krayova páchající bezskrupulózní špinavosti v londýnském East Endu odsouzena v roce 1969 na doživotí, pronesl soudce, že v komentáři k verdiktu nebude plýtvat slovy, protože celé společnosti se díky jejich eliminaci uleví.

Jméno soudce, který dal najevo svůj despekt, je samozřejmě známo, ale nikomu nic neřekne. Zato o Krayových byly napsány stohy knih a natočeny hodiny filmů včetně slavného snímku Legendy zločinu z roku 2015 s Tomem Hardym v hlavní roli, který si mimochodem zahrál o pět let později v životopisném filmu i Al Caponeho.

Krayovi nejsou na plátně vykresleni jako svatoušci, přesto k nim diváci cítí určité sympatie – s odstupem pohodlné sedačky v kině a popcornem v náruči mají aspoň částečné pochopení pro to, co bratři dělají. Ne že by s nepravostmi souhlasili, to vůbec ne, přesto svým způsobem – v koutku duše – drží násilníkům palce.

Proč ale zmiňovat Legendy zločinu, když stejné jde demonstrovat na nejvíc ikonickém díle tohoto žánru: pochopitelně na Kmotrovi režiséra Coppoly stvořeného podle románu Maria Puzza. Jde o fikci, jež ovšem přesně ilustruje systém a kroky, jimiž „chobotnice“ získává vliv.

92 % Takhle vysoké hodnocení má film Kmotr z roku 1972 na webu čsfd.cz

Sága, která se nakonec dočkala dvou pokračování, je magnetizující. Z velké míry jistě proto, že vypráví velkolepou story a k vidění jsou úžasné herecké výkony, nicméně vypovídající je komentář Al Pacina, který ztvárnil hlavního hrdinu, Michaela Corleoneho: „Neviděl jsem ho jako gangstera. Cítil jsem, že síla, kterou v sobě nosí, je součástí jeho záhadné osobnosti.“

Fascinace, kterou v nás na dálku vzbuzují mafiáni a zločinci, spočívá podle akademiků Roberta Biebera a Roberta Kellyho, kteří o problému napsali studii, ve zvrácené paralele amerického snu: ti, kterým byly z jakýchkoli důvodů odepřeny standardní příležitosti ke zbohatnutí, vzali osud do vlastních rukou a dopomohli si k němu sami.

Stanice BBC citovala v tomto smyslu publicistu Anthonyho Earnshawa: „Většina lidí nechce znát, co tyhle osoby pohybující se za zákonem skutečně udělali. Chtějí věřit v legendu, nikoli v pravdu.“

Většina lidí chce věřit v legendu, nikoli v pravdu.

Mít doma kolt za milion dolarů, kterým Al Capone s největší pravděpodobností někoho „odkrágroval“, a udělat z něj specifický artefakt, v tom je – přiznejme si – jakési zvrhlé potěšení. Aukce, kde ceny za mafiánovi věci letěly do výšin, se podle jejího organizátora zúčastnilo přes tisíc lidí.

Autor tohoto textu mezi tisícovkou dražebníků nebyl, vzhledem ke stavu jeho konta by to bylo zbytečné. Při návštěvě Sicílie si alespoň kdysi pořídil tričko s portrétem Kmotra. Je celé černé, jen z klopy Kmotrova saka čouhá červená růže.