Rodina je základ státu. Státotvorná poučka platí možná už tisíce let, jenže když se podíváme na vývoj porodnosti, je jasné, že rození dětí už zrovna není na čele společenských hitparád. Částečně i proto, že čím dál větší množství párů má s početím problém. A kvůli tomu vyrostla z Česka jedna z reprodukčních velmocí Evropy, do které se za péčí sjíždějí lidé z celého světa.
Česko má zkrátka v léčbě neplodnosti miliardový byznys. A teď se kliniky budou zaměřovat i na prevenci u mladších generací.
Ještě v roce 2016 byl celkový objem reprodukčního byznysu v Česku experty oceňován na tři miliardy korun. Analytička Fakulty podnikohospodářské VŠE Natálie Badie však už dnes odhaduje, že současná velikost trhu je dvojnásobná. A navíc roste stabilním ročním tempem mezi sedmi až jedenácti procenty.
Poptávka po dětech je přirozeně vidět už ze statistik. Evropané uvádějí, že v průměru by si přáli 2,2 dítěte. Rodí se jim ale 1,5. A ani Češi, kterým porodnost dlouhá léta rostla a jsou v ní v evropské špičce, nedosahují počtu dětí, který si vysnili.
„To, že jdou reprodukční a fertilizační kliniky naproti rostoucí poptávce plynoucí z demografického vývoje, je už delší dobu známý fakt. Zejména české kliniky nyní nacházejí další cesty, jak mohou svůj byznys rozvíjet,“ říká Natálie Badie s tím, že v Česku momentálně působí asi jednačtyřicet reprodukčních klinik.
Mezi ty patří například Pronatal patřící Davidu Karáskovi. Ten pro Forbes uvedl, že cizinci tvoří celou polovinu jejich klientely. Hodně ale podle něj jde o to, zda má konkrétní pracoviště smlouvy se zdravotními pojišťovnami. Ta, která je mají, mají přirozeně vyšší podíl českých klientů.
„Vzhledem k tomu, že v Česku byla od začátku nastavena legislativa přísně z hlediska dodržování kvality a anonymity, avšak vcelku liberálně z hlediska šíře používaných odborných metod, vytvořila se dobrá tradice a dobrá kvalita reprodukční medicíny, která je všeobecně známá a oceňovaná,“ tvrdí Karásek.
Podle toho je klíčem k úspěchu kombinace dobré pověsti a pionýrského přístupu k metodám, jako jsou cykly s darovanými vajíčky nebo spermiemi či moderní genetická vyšetření. Legislativa řady zemí totiž takové možnosti nenabízí.
Česká dobrá pověst
Příslovečná šeptanda o vysoké kvalitě i nižší cenně českých reprodukčních specialistů přivádí do Česka klienty i z maximálně možných dálek. „Nejdelší let, který za námi klienti do Prahy podnikli, byl z Austrálie,“ prozradil například Edouard Perra, generální ředitel sítě klinik Unica. Ta u nás v roce 1991 otevřela vůbec první reprodukční soukromou kliniku.
Ještě v roce 2014 podle něj jezdili do Česka třeba Němci a Rakušané kvůli flexibilnější legislativě, než jakou měli doma. Jenže v Rakousku se zákony s těmi českými v podstatě vyrovnaly, reputačně už ale rakouské kliniky ty české nedohnaly.
Unica už podle Perrových slov uvítala klienty z devětadvaceti zemí celého světa, včetně Severní Ameriky, Jižní Ameriky i Asie. Po Španělsku je podle něj právě Česko evropským reprodukčním tahounem.
Teď už jde jen o to pozici Česka udržet a dále rozvíjet. Podle Davida Karáska hlavně nesmí české kliniky usnout na vavřínech a držet tempo s překotným posouváním hranic v oboru. Čas na posun je podle něj i v českém právu.
„Jistě by našemu legislativnímu prostředí prospěla modernizace ve smyslu umožnění přístupu ke službám reprodukční medicíny například pro ženy bez partnera nebo pro stejnopohlavní páry, což ovšem také znamená zpřehlednit podmínky pro využití náhradního mateřství,“ doplnil Karásek.
Prevence jako benefit
Pokusit se tento byznys na vysoké úrovni v Česku držet dává smysl. Demografické trendy jsou neúprosné a vydržet by měly i v následujících dekádách.
Trh s reprodukčními službami měl v roce 2022 celosvětově hodnotu kolem 33 miliard dolarů. A do roku 2032 by měl překročit hranici 100 miliard dolarů.
Nízká porodnost je totiž fenomén, který asi jen tak nezmizí. Lidé preferují kariérní růst a zakládání rodiny odkládají. Jen v Evropě průměrný věk prvorodiček stoupl za posledních osm let o tři procenta na necelých třicet let.
Česko si může pozici centra fertilizačního turismu udržet třeba díky důrazu na prevenci neplodnosti, kterou zatím legislativy okolních států opomíjejí. Například v Rakousku je zmražení pohlavních buněk legální, jenže pouze pro léčebné účely. Pro prevenci už si rakouský pár musí dojet za hranice do Česka.
Navíc mizí vnímání umělého oplodnění jako něčeho zapovězeného. „Z našich průzkumů vyplývá, že pro mladší generace není asistovaná reprodukce tabu a že i když k tomu zatím jen málo z nich podniklo aktivní kroky, tak vnímají potřebu plodnost řešit včas. Například generace Z je mnohem otevřenější prevenci a komunikaci než mileniálové,“ okomentovala výhledy reprodukčního byznysu Natálie Badie.
Otáčí se tak i mindset samotných klinik. Zatímco dříve byl jejich model nastavený spíše na pomoc už reprodukčně strádajících párů, nyní se obrací směrem k prevenci. A to poměrně brzy, už na páry ve věkovém rozmezí dvacet až pětatřicet let.
Témata reprodukce se ostatně dostaly i do prostoru pracovního trhu. Zatímco dříve se možná na potenciální rodičovství zaměstnanců nahlíželo jako na nepříjemnost nebo minimálně komplikaci, nyní se návštěva reprodukční kliniky stává firemním benefitem.
Trend je k vidění už pár let u firem v USA, první případy se ale objevily už i v Česku. „Předpokládám, že můžeme být také zakrátko svědky diskuse o tom, jestli by přinejmenším preventivní úkony, jako je třeba vyšetření plodnosti či zmrazení pohlavních buněk, neměly být hrazeny ze zdravotního pojištění,“ odhaduje analytička Natálie Badie.
