Spartu naučil znovu vyhrávat, z Letné teď špičkový kouč přechází do rotterdamského Feyenoordu. A vůbec nejrozsáhlejší rozhovor českému médiu od svého odchodu dal Brian Priske právě Forbesu.
De Kuip neboli vana. Rozlehlá kovová konstrukce na jižním břehu Nové Mázy, jen několik set metrů od vody, necelých pět kilometrů od centra Rotterdamu. Impozantní stadion pojme za normálních okolností přes 45 tisíc fanoušků, dvojnásobek běžné kapacity tuzemských fotbalových stadionů.
Právě tady se setkávám s mužem v tmavě zeleném koučovském úboru, charismatickým Dánem, kterého ještě před dvěma týdny oslavovala celá Letná. „Jediné, co mě za ty dva roky mrzí, je, že jsem se nenaučil ani trochu česky,“ poznamenává Brian Priske, zatímco usedá ke stolu jednoho ze skyboxů nizozemského stadionu.
Co naplat, svoje otázky pokládám v angličtině, jen o pár týdnů dříve by přitom rozhovor mohl probíhat v kulisách české metropole. Úspěch však má rychlý spád a trenér Priske, který po dlouhém období bez výhry dokázal pražskou fotbalovou Spartu přivést rovnou dvakrát po sobě k titulu, tak záhy po letošním finále změnil dres.
Rudou nahradila bílo-červená, srdce ze železa vystřídal popěvek „Hand in Hand, Kameraden“. Sedmačtyřicetiletého kouče přitom vystihuje obojí – bojovná odolnost i týmový duch, sám tyto přednosti ostatně v rozhovoru označuje za klíčové.
Během našeho povídání se neustále vrací ke své rodině, manželce a dvěma už dospělým dětem, manažerské rady prokládá zamyšlením nad oběťmi, které si jeho kariéra vyžádala. Tyto otázky si nepokládá poprvé, z jeho odpovědí však čiší čirý idealismus: „Vím, že když se za třicet let ohlédnu za svým životem, budu za všechna ta dobrodružství v Belgii, Česku a teď i v Nizozemsku vděčný ještě víc, než jsem dnes,“ říká přesvědčeně.
O Spartě mluví bez okolků a rád, z jeho očí je patrná hrdost na vše, co spolu dokázali. O úspěchu svědčí i odchod samotný – nizozemský Feyenoord Rotterdam je klub, který má na kontě i pohár Ligy mistrů či prvenství v Evropské lize UEFA, jeho předchozí kouč od letoška trénuje FC Liverpool.
Slovy peněz šlo o přechod z klubu s odhadovanou hodnotou kádru 72 milionů eur do klubu více než třikrát většího, za Priskeho získala Sparta odstupné ve výši 2,5 milionu eur, v přepočtu lehce přes šedesát milionů korun. Špičkový trenér se své nové role chopil bez rozmýšlení a s českými médii již příliš nekomunikuje.
Pro Forbes však udělal výjimku. V otevřeném rozhovoru mluví o tom, jak naučil Spartu znovu vyhrávat, o českém talentu Krejčím i o tom, jak se myšlenkami dovést k nejlepším výkonům.
Jak vám to zní, být hlavním trenérem Feyenoordu Rotterdam?
Takhle nad tím upřímně moc nepřemýšlím. Samozřejmě jsem šťastný a hrdý na to, že jsem jeho trenérem, stejně jako jsem byl hrdý na to, že jsem trénoval Spartu. Beru to jako součást svojí práce, přidat se k určitému klubu, spojit se s ním, cítit jeho historii a obrovskou hrdost, nakonec jsem tady ale především proto, abych dělal svou práci, a veškerou pozornost zaměřuji na každodenní interakci s hráči a trenérským štábem. Mým posláním tady je, abychom jako tým vyhráli conejvíce zápasů, a to, jak moje pozice zní, na mě ve skutečnosti nemá moc velký dopad.
Věděl jste vždy, že budete po skončení aktivní hráčské kariéry trenérem?
Vlastně vůbec ne. Dnes to zní hloupě, protože jsem trenérem posledních třináct let, z toho posledních pět let hlavním trenérem klubů, a to je docela velká část mého kariérního života. Když jsem ale končil svoji hráčskou kariéru, byl jsem si téměř jistý, že s fotbalem skončím úplně a budu trochu více rodinný typ. Chtěl jsem být dobrým otcem, dobrým manželem a být více doma.
Ale když jsem pak dostal příležitost stát se asistentem trenéra v FC Midtjylland, byla to až příliš dobrá nabídka na to, abych to nezkusil a nepoznal i tu druhou část fotbalu. Takže to přišlo trochu nečekaně a teď tady sedíme o třináct let později a já jsem moc rád, že tomu tak tehdy bylo. I když z toho rodinného pohledu je to trochu obtížné.
Váš předchůdce, minulý trenér Feyenoordu Arne Slot, teď trénuje Liverpool, jeden z nejúspěšnějších fotbalových klubů na světě. Máte podobné ambice?
To je otázka, na kterou je pro mne skutečně těžké odpovědět, moc nad budoucností nepřemýšlím. Snažím se žít přítomností a vkládám veškerou svou energii do toho, co se děje právě teď a co teď mohu ovlivnit. Uvědomuji si ale, že když do své práce vložím dost úsilí a budeme hrát dobře, je fotbal prostě prostředí, kde je přirozené se posouvat, jít do větších klubů a větších lig. A je jedno, jestli jste trenér, nebo hráč. Je to pro nás normální a nepřemýšlíme nad tím tak, že hrajeme či trénujeme dobře, jen abychom mohli jít do Liverpoolu nebo do Manchesteru United. Dělám prostě maximum a uvidím, kam mě to zavede.
To je zajímavý pohled. Co dělá dobrého trenéra?
Je to více různých schopností a dovedností. Ze všeho nejdříve musíte být dobrý v různých aspektech fotbalu.
