Kvůli četným otřesům mozku si musel dát od hokeje pauzu a dost možná už se na led ani nevrátí. Jakub Voráček, jeden z nejvýraznějších českých hokejistů poslední dekády, se tak připravuje na blížící se konec profesionální kariéry a postupně rozšiřuje své byznysové aktivity.
Čtyřiatřicetiletý útočník s více než tisícovkou startů v NHL provozuje vlastní nadaci Kluk Puk a je spolumajitelem výrobce perlivých čajů OXO Bubble Tea. A teď naposledy majetkově vstoupil do společnosti Tarespa.
V pražské firmě, specializující se na ruční výrobu ojedinělých modelů sportovních stadionů, tak doplní fotbalistu Tomáše Vaclíka, dalšího letitého člena Forbes žebříčku nejlépe placených sportovců Česka, který v Tarespě již delší dobu drží desetiprocentní podíl.
„Sám jsem během své kariéry dostal řadu dárků, ať už třeba za mistrovství světa, nebo odehrané zápasy v NHL. Většinou to bývají hodinky, které můžou být hezké, ale nikdy vám nenavodí emoci spojenou s klubem nebo daným zážitkem,“ odůvodňuje Voráček investici pro Forbes.
„Model stadionu, s nímž máte zážitek spojený, ale ano. Tím spíše, když září v barvách, které jste několik let zvyklí vnímat, nebo máte možnost do něj nahrát historický záznam komentátora, který vám i po letech navodí husinu pokaždé, když ho slyšíte,“ neskrývá nadšení mistr světa z roku 2010.
Slova hokejisty, jemuž v Arizoně, kam byl na jaře vyměněn z Columbusu, běží poslední rok z osmileté smlouvy na celkem 66 milionů dolarů, potvrzuje i zmíněný fotbalista Tomáš Vaclík, momentálně chytající za americký klub New England Revolution.
„Chtěl jsem být součástí něčeho, kde jsem viděl velký potenciál přinášet lidem radost a emoce, spojené s určitými místy, zážitky nebo kluby, které milují a kterým fandí. Nic jiného, co jsem do té doby na vlastní oči viděl, tohle nedokázalo naplno navodit,“ vysvětluje brankář fotbalové reprezentace, proč do společnosti vstupoval.
Foto Tarespa
Tarespu založil před sedmi lety Michael Řezáč (na hlavním snímku vpravo) s cílem vnést do prostředí fotbalového merchandisingu produkt s nádechem umění. Dárek, který by byl ozdobou každé klubovny či obýváku nadšeného fanouška.
Za tu dobu se modely podařilo vytříbit ve skutečný sportovní šperk, kterým se pyšní největší hvězdy domácího i světového fotbalu – od Pavla Nedvěda přes Petra Čecha a Tomáše Rosického po Brazilce Ronaldinha či Angličana Tonyho Adamse, jedné z legend Arsenalu.
V základním provedení jsou sice precizní zmenšeniny stadionů od Tarespy stále dostupné za pár tisíc korun, nejpropracovanější modely z exkluzivních materiálů ale běžně vyjdou na stovky tisíc.
Například dosud nejdražší kousek, londýnský Stamford Bridge, vyrobený speciálně pro bývalého reprezentačního brankáře Petra Čecha, je tvořen převážně z křišťálu. Zároveň skýtá 3500 šatonových růží Swarovski, čtyřiadvacetikarátové zlato nebo má zabudované osvětlení.
Úplně nové modely, od nichž si firma velmi slibuje, disponují dokonce podstavcem s vlastní baterií a audiovizuálním efekty, které svým držitelům dodají ještě o třídu vyšší zážitky – takové, o nichž Jakub Voráček mluvil v úvodu.
Vedle modelů stadionů (zejména těch fotbalových), které se na celkových příjmech podílejí ze tří čtvrtin, firma vyrábí také skleněné sochy vyprávějící sportovní příběhy.
Unikátní kousky, vznikající ve spolupráci s renomovaným sklářem Jiřím Pačínkem, jehož umělecká díla sehrála významnou roli v americké komedii Na nože: Glass Onion, si z Prahy odvezli už například zástupci týmů NHL San Jose Sharks a Nashville Predators nebo týmu formule 1 Alfa Romeo.
Jakub Voráček s Michaelem Řezáčem se znají několik let. Poprvé spolupracovali v roce 2020 na charitativním projektu „Přilož ruku k dílu“, v rámci nějž se snažili získat potřebné prostředky na pomoc malému Oliverkovi bojujícímu se spinální svalovou atrofií.
Už tehdy hokejistu s charakteristickou ryšavou kšticí Tarespa a její aktivity zaujaly. Většinu roku nicméně trávil v zámoří a neměl prostor se o byznys více zajímat.
Letos – i díky přerušení kariéry a návratu do Česka – měl najednou času dostatek. Počáteční zvědavost vyústila v intenzivní spolupráci a zakladatel společnosti dostal partnera, kterého si už dlouho nazpět vysnil.
„Nejen díky penězům, ale zejména proto, že pokud sportovec velikosti Vorase zvládne přechod ze sportovní kariéry do manažerské a jeho kontakty s kluby nadále fungují, představuje to obrovskou šanci, jak v tomto byznysu opravdu uspět,“ vysvětluje Řezáč.
Kolik Jakub Voráček za koupi 39procentního podílu zaplatil, nechce ani jeden z mužů veřejně komentovat. Podle informací Forbesu by mělo jít o osmimístnou sumu, přičemž část půjde na vypořádání podílů, něco na chystanou expanzi do USA a většina by měla posloužit jako polštář.
„Je to dost, abychom mohli uspět na více trzích zároveň,“ komentuje někdejší hráč Philadelphie či Columbusu, který aktuálně působí jako mentor v mateřském Kladně. „Když ale bude firma fungovat jako poslední měsíce, nebude velkých milionů potřeba. Na vše si vyděláme díky dobrému byznys modelu.“
Ve Spojených státech, kam chce Tarespa vstoupit na jaře, by během nadcházejícího roku firma ráda uzavřela spolupráci s alespoň šesti kluby, přičemž pro každý by vyrobila 500 limitovaných modelů.
Celkem by tak za oceán měly putovat nejméně tři tisíce kusů originálních stadionů. A v Evropě si firma vytyčila za cíl pro příští rok podepsat jeden fotbalový velkoklub každý kvartál.
„Ze zkušeností víme, že Evropa nemá takovou kupní sílu jako USA, ale mít v portfoliu například Bayern a jeho Allianz Arenu nebo milánské San Siro bychom určitě rádi,“ vysvětluje dvaatřicetiletý Řezáč.
Bývalý nejlepší fotbalista Česka Pavel Nedvěd a model turínského Juventus Stadium
Svého času nejlepší fotbalista světa Ronaldinho s modelem od Tarespy
Pokud se takové zakázky skutečně podaří získat, Tarespu by to v následujících dvanácti měsících mohlo vyšvihnout k souhrnným tržbám mezi 75 a sto miliony korun. To by představovalo výrazný nárůst oproti letošnímu obratu, který by se měl pohybovat kolem deseti milionů korun.
Jakub Voráček si nicméně od investice neslibuje „pouze“ její návratnost. Z pozice druhého jednatele se chce do chodu firmy aktivně zapojovat. Vedle přesvědčování kontaktů, které v průběhu kariéry nasbíral, mimo jiné i přinášením nových nápadů, do čeho se pustit a na čem dále zapracovat, a to i v případě skleněných soch.
„Jako od všeho, co dělám, mám očekávání velké. Chci být u toho, chci se od startu aktivně zapojovat do práce. Myslím, že se mi to prozatím daří a hrozně mě to baví,“ připouští někdejší kapitán národního týmu, který českou reprezentaci vedl i na domácím světovém šampionátu v roce 2015.
„Mým plánem je, aby každý hráč v Evropě či USA měl po kariéře náš model stadionu ve své „Hall of Fame“ – to by bylo skvělé!“
