Islandská kinematografie do českých kin obyčejně vstupuje jako rázovitý, vousatý a zavalitý návštěvník oplývající suchým humorem, jenž kolem sebe přes svoji zádumčivost rozhazuje majestátními obrazy přírodních scenerií, protože ví, že se jich nemůžeme nabažit.
Ať už máte rádi Berany, Pod jedním stromem nebo Bílý bílý den, islandský film bezpečně poznáte. Krásné bytosti jsou ale jiné. Alespoň na první pohled by se mohly odehrávat na předměstí jakékoli šedivé metropole.
Režisér Guðmundur Arnar Guðmundsson místo ledovcových řek a černých pláží vstupuje na pole sociálního dramatu o trojici pubertálních výrostků, kteří mezi sebe přijmou šikanovaného vrstevníka Balliho.
Nová parta si chce vydobýt respekt, zároveň se stále intenzivněji vplétá do kolotoče násilí, kdy se jejich protivníky stávají nejen starší kluci, ale i rodiny, kde často nacházejí všechno, jen ne zázemí. Musí si tak vystačit sami.
Krásné bytosti, které se promítaly už na Berlinale a také ve Varech, kde na ně rychle mizely lístky, jsou nejsilnější, když zůstávají v kroužku čtveřice kamarádů, kteří slovy i pohledy vyjednávají, co si mezi sebou i k okolí mohou dovolit. Jsou suroví i láskyplní, protože jim nikdo nestojí za zadkem, aby je usměrňoval.
Všechno může být vtip, ale také tragédie. A co si budeme povídat, jde spíš o tu druhou možnost.
Snímek, na němž se za českou stranu podílela produkční společnost Negativ, se nechce jen brodit ve zmaru, zejména ve druhé polovině, kdy potyčky v ulicích i zanedbaných domech začnou gradovat, se nečekaně odvrátí od přízemních půtek ke snovým vizím jednoho z kluků, jenž se doposud afinitě své matky k nadpřirozenu vysmíval.
Krásné bytosti jsou ale skutečně také film o tom, že rodiče nám předávají mnohem víc, než bychom často chtěli.
Fantaskní prvky jsou osvěžující, přesto se ale možná budete ptát, zda vám to stačí, protože Krásné bytosti jsou i přes obdivuhodné vedení mladých herců pořád už trochu zevšednělým artovým standardem. Snímkem, jehož něžná bolest vás řízne ve vedlejší soutěži nějakého áčkového festivalu takřka každý rok. Ale kdoví, třeba to ve vašem případě bude tentokrát nečekaně hluboko.
