Dlouhá období sucha střídají přívalové deště. Stává se, že za jeden nebo dva dny naprší v některých oblastech tolik, co v jiných za tři měsíce. Takto také vypadají extrémní výkyvy počasí způsobené změnou klimatu.
Plány na boj proti ní jsou jasné, ale chybí vůle je uskutečnit. Slovenský klimatolog Jozef Pecho se v rozhovoru pro Forbes zamýšlí, co bude změna klimatu znamenat pro Evropu, pokud ji nebudeme brát vážně. A také jak souvisí s migrací.
Je změna klimatu ještě zvratná?
To je velmi dobrá otázka, kterou se zabýváme i my klimatologové. Sledujeme stav regionálního a globálního klimatického systému a je zcela zřejmé, že ke změně klimatu dochází. Má své vlastní, velmi jasně definované fyzikální příčiny.
Bohužel, jak uvádí i poslední zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC), která byla zveřejněna loni v srpnu, ke změně klimatu nejen dochází, ale výrazně se také zrychluje. Otepluje se stále rychleji a extrémy počasí jsou stále častější a výraznější.
Pomalu se však uzavírá prostor pro možná řešení, přestože jsou na stole již dlouho a často je jen otázkou politické vůle je efektivně zpracovat. Jak to přesně popsal kolega ze v jednom rozhovoru, v podstatě jsme promarnili období hojnosti. Již více než třicet let se hovoří o změně klimatu a o tom, jak ji účinně řešit, ale dosud nebyla přijata žádná zásadní celosvětová opatření k řešení tohoto problému.
Změny jsou zvratné, ale máme před sebou pravděpodobně poslední desetiletí, abychom tento nepříznivý trend zvrátili ve prospěch všech. A to nejen z hlediska jeho projevů, ale zejména z hlediska jeho dopadů.
Na co bychom se měli zaměřit na úrovni států nebo politik? A co mohou dělat jednotlivci?
Tyto dva přístupy se musí vzájemně doplňovat. Není možné jednat pouze na osobní úrovni nebo pouze na národní či nadnárodní úrovni. Je třeba motivovat všechny úrovně, protože se jedná o velmi složitý problém. Nelze jen sázet stromy nebo jen transformovat energetický sektor.
Na nadnárodní a národní úrovni je důležitý jeden bod, a to koncepční dohoda o tom, jak rychle se budou jednotlivé ekonomiky světa transformovat na nízkouhlíkové ekonomiky. Jednotlivé státy by měly stanovit konkrétní podmínky, jak rychle a jak zásadně se bude transformovat průmysl a doprava, aby se vyřešila naše závislost na průmyslových palivech.
Například situace, které čelíme v důsledku konfliktu na Ukrajině, nám – trochu cynicky řečeno – nabízí příležitost zásadně přehodnotit naši závislost na fosilních palivech, která pocházejí především z Ruska. I taková kritická situace může změnit politickou vůli a směřování.
A co jednotlivec?
Pokud se podíváme na úroveň místních komunit a jednotlivců, je důležité se především vzdělávat a mít kvalitní informace. Jen tak můžeme přijímat správná rozhodnutí.
Vzdělávání je velmi potřebné a měli bychom vést malé děti k tomu, aby se naučily základním návykům, jak šetřit vodou, jak šetřit elektřinou. Jak zbytečně nepoužívat auto nebo elektroniku.
Mnoho lidí se nás ptá, zda chceme, aby se vzdali aut. Ne, to neříkáme! Důležité je zamyslet se nad tím, jak často se auto používá.
Kromě toho mnozí uvažují také o opuštění klasického městského životního stylu, kdy jsou zavřeni v bytech nebo domech s vysokou spotřebou a nemohou s tím nic dělat. Lidé se například stěhují do okrajových částí měst nebo na venkov, kde si stavějí nízkouhlíkové domy, které již nyní dokážou ušetřit mnoho zdrojů.
Jaké jsou hlavní projevy změny klimatu v našich zeměpisných šířkách?
Změna klimatu se projevuje především zvyšováním globální a regionální teploty vzduchu, ale také zvyšováním hladiny oceánů. Ačkoli se to netýká našeho regionu, není to o nic méně důležité.
Problém střední Evropy je, že teplota vzduchu velmi rychle stoupá ve všech ročních obdobích. V létě se vyskytují velice dlouhé vlny veder, které mají značný dopad na zdraví obyvatel.
Vegetační období rostlin se prodlužuje, což se může jevit jako výhoda. Rostliny však začínají kvést velmi brzy na jaře, kdy jsou ještě typické silné noční mrazy. Ty je zničí a poškodí. V minulosti to nebylo tak časté, ale nyní je to velký problém.
Dalším problémem je rostoucí sucho. Vzhledem k tomu, že je tepleji, je velké množství vodních zdrojů v zimě velmi závislých na dostatečné sněhové pokrývce. Vzhledem k tomu, že se stále častěji objevují relativně mírné nebo teplé zimy, začíná v zemi chybět sněhová pokrývka. To platí zejména na konci zimy a na začátku jara.
A co extrémy počasí?
To je samozřejmě problém. V létě jsou to například extrémně silné bouřky. Přestože dlouhodobě nemáme stejné srážky jako v minulosti, bohužel se průběh srážek zásadně mění. Počet dní, kdy se vyskytují srážky, se snižuje. Nahrazují je období, kdy měsíční nebo sezonní srážky v určitém regionu spadnou během jednoho nebo dvou dnů.
Velmi dlouhá období sucha střídají prudké a často přívalové deště. V únoru a březnu bylo extrémní sucho, pak přišel poměrně chladný duben, který přinesl mrazy. Ty poškodily mimo jiné již kvetoucí ovocné stromy. Nyní uběhl květen, který, ačkoli byl již teplý, přinesl pro toto roční období velmi nezvyklé srážky, které jsou velmi vydatné.
Když se díváte do budoucnosti, bude to ještě horší? Budeme svědky dalších extrémních výkyvů počasí? Vidíme například, jak mizí čtyři roční období, jaro trvá opravdu velmi krátce.
Vzhledem k tomu, že se i v našem regionu poměrně rychle otepluje, přesouváme se prakticky do jižnějších oblastí. Na úrovni průměrné roční teploty se začínáme klimaticky přibližovat oblastem, jako je Bulharsko, Kosovo a Makedonie.
Problémem je, že se stěhujeme do Středomoří, kde je klimatický režim jednodušší, ale extrémnější než u nás. Chybí podzim a jaro. Léto trvá více než polovinu roku. Na začátku zimy nastává krátké a vlhčí období – a s ním přicházejí atmosférické srážky, protože to jsou obvykle jediné srážky, které se zde v roce vyskytují.
Jakmile se začneme pohybovat v těchto klimatických podmínkách, budou extrémy počasí mimořádné. Navíc nemáme moře, takže klimatické podmínky zde budou drsnější, kontinentálnější než například v Turecku nebo Řecku. Bude to spíše jižní Rusko, oblast jižně od Uralu, směrem ke Kazachstánu.
Nechci být alarmista, ale musíme se na to připravit. Protože tento velmi rychlý přechod do zcela odlišných klimatických podmínek bude vyžadovat skutečně rychlou adaptační reakci naší společnosti.
Co si počít s hlasy skeptiků, kteří tvrdí, že tyto změny nejsou důsledkem klimatické krize?
Bohužel, ani toto téma se politikům nezamlouvá. A to i přesto, že to mnozí deklarovali ve svých programech před volbami. Byl covid, nyní je válka. Řeší se jiné problémy. Ale změna klimatu je tady, nikam se nechystá a tvrdými údery svého kladiva rozbije naši odolnost.
Zpochybňování příčin klimatických změn postupně ustupuje do pozadí, protože je zřejmé, že se děje něco zásadního. A ovlivňuje mnoho regionů a odvětví ekonomiky.
Teď budu trochu cynický, ale vzhledem k tomu, že změna klimatu má skutečně konkrétní dopad na jednotlivé ekonomiky, máme my klimatologové paradoxně méně práce s vysvětlováním.
Dříve se říkalo, že za změnou klimatu nestojí člověk, ale sluneční aktivita. Dnes sluneční aktivita slábne. Očekává se, že sluneční aktivita bude nejslabší za poslední staletí. Přesto se však globální oteplování stále zrychluje, což znamená, že za ním musí být jiná příčina.
Mnoho klimatických extrémů – silnější bouře, přívalové deště, silnější tajfuny, hurikány, tropické cyklóny, intenzivní sucha… – to vše má jasně popsané fyzikální proměnné, proč k tomu dochází a co s tím má společného globální oteplování.
Druhý svazek šesté zprávy IPCC z února 2022 jasně deklaruje, že mnohé dopady změny klimatu mají vliv i na zdraví obyvatel a v konečném důsledku i na ekonomiku. Před rokem 2000 to nebylo tak zřejmé. Změna klimatu tu již byla, ale její dopady nebyly tak viditelné a rozhodně ne tak „nákladné“.
Nyní je situace radikálně odlišná. Jsme v novém desetiletí, kdy jsou dopady všudypřítomné a změna klimatu se stala doslova samozřejmostí. Čas od času se objeví skeptici, protože nesouhlasí například s transformací energetického sektoru. Obávají se, že zavedení obnovitelných zdrojů energie rapidně zvýší ceny energií. Domnívají se, že to přinese obrovskou nestabilitu hospodářství a nakonec i vysoké ceny potravin.
Ano, bohužel to přijde. Čím více budeme řešení odkládat, tím nepřipravenější budeme. A tím pravděpodobnější bude, že se ekonomika zhroutí úplně, což bude způsobeno vysokými cenami, vysokým dluhem… Ale nakonec také nízkou spotřebou kvůli nedostatku zdrojů.
Jak ale souvisí migrace se změnou klimatu?
Samozřejmě že zásadně. Nejedná se o triviální záležitost. Statistické údaje o celosvětové migraci se obtížně vyhodnocují a jsou komplikované. Potýkáme se s vnitřní migrací, migrací mezi regiony, zeměmi a kontinenty.
Výše zmíněná zpráva IPCC výslovně uvádí, že v důsledku nárůstu a většího rozšíření extrémů počasí nenajdete na světě jediný region, kde by nedocházelo k migraci v důsledku zhoršujícího se klimatu.
V některých regionech se výrazně snižuje možnost lidí využívat místní zdroje vody a potravin nebo lesy. A to má za následek, že v určitém okamžiku nemají lidé v regionu možnost přežít. A tak musí opustit své domovy. Přijdou o jeden z těchto zdrojů a v důsledku toho vznikají regionální konflikty.
Důkazů o úzkém propojení mezi změnou klimatu a větším konfliktem je již dost. Jakmile v regionu nastane dlouhodobý klimatický extrém, dochází k vnitřní migraci. Například jako nyní vlna veder v Indii a Pákistánu.
Pokud již změna klimatu vede ke konfliktům o zdroje, lidé obvykle nemají jinou možnost než migrovat do jiné země, nebo dokonce na jiný kontinent.
Kdy takové situace nastaly?
V posledním desetiletí jich bylo několik. Například v letech 2012 a 2013 byla klimatická migrace poměrně intenzivní. K migraci došlo kvůli záplavám v Indii, silným tajfunům na Filipínách, ale také kvůli poměrně silnému hurikánu Sandy, který zasáhl pobřeží Spojených států.
Lidé se musí stěhovat do oblastí, kde ještě mohou přežít. Údaje jasně hovoří a zcela zřetelně ukazují, že migrace je problém a je částečně způsobena zhoršujícími se klimatickými podmínkami.
Dobrým příkladem je syrská občanská válka. Během relativně krátkého období v roce 2011 migrovalo do Turecka a jihovýchodní Evropy několik milionů lidí. To je příklad konfliktu, jehož příčinou byla změna klimatu. Konkrétně se jedná o rozsáhlé a velmi silné sucho v Sýrii v letech 2006 až 2011.
Jak může migrace za klimatem ovlivnit náš region?
Lidé se již stěhují v rámci Evropy, a to nejen z ekonomických důvodů, ale také kvůli změně klimatu. A teď mluvím o jižní a jihovýchodní Evropě – lidé z těchto oblastí migrují do západní a severní Evropy.
Souvisí to jistě i s tím, že právě v jižní Evropě mají klimatické změny největší dopad. V těchto oblastech již dochází k tomu, že zejména zemědělci musí své regiony opouštět. Na Slovensku se proto musíme připravit na to, že nás bude ovlivňovat migrace z jiných oblastí, ať už z Evropy, nebo ze zbytku světa.
Je spíše otázkou pro naše národní představitele, jak připravili koncepce pro zvládání migračních vln. Máme tu výhodu, že mezi Středozemním mořem a námi je několik velkých států, které mají poměrně přísnou migrační politiku. Nelze tedy očekávat, že další migrační vlna z Egypta nebo Somálska povede přímo do střední Evropy.
Pokud však nemáme dobře připravené strategické plány, jak s těmito lidmi jednat, může to také způsobit napětí mezi místním obyvatelstvem a migranty.
To vidíme i v jiných zemích, které tuto migrační politiku tak účinně neprovádějí. Problémy se čas od času objevují například ve Francii nebo ve Švédsku. Ve Francii došlo v posledních deseti letech k několika vyhroceným situacím v předměstských oblastech Paříže.
Musíme se tedy připravit i na národní úrovni, abychom byli schopni tyto situace v budoucnu zvládnout.
