Která část vaší práce vás činí šťastnými? Pokud nad podobnou otázkou přemýšlíte také, tady je inspirace od mladých lidí, díky nimž má tato země výrazně slibnější budoucnost. Členové letošní třídy 30 pod 30 popisují, co je jejich zdrojem spokojenosti v podnikání, umění či ve vědě.
Motivují nás peníze? Možnost stát se šéfkou či šéfem? Příležitost sáhnout si na moc? Pro ty nejšikovnější mladé Čechy, které Forbes letos vybral do projektu 30 pod 30, to rozhodně nejsou primární důvody. Ani omylem.
„Baví mě celý ten proces budování. Když se ohlédnu a vidím, že to úsilí za něco stojí, je to paráda,“ vystihuje vše devětadvacetiletá podnikatelka Barbora Valtarová, která založila a vede společnost Avaltar – ta se zabývá vývojem bezpečnostního antikolizního systému založeného na AI, čímž chrání lidské životy.
„Pokud bych měla něco vypíchnout, tak miluju ten prvotní zápal a ‚šimrání v břiše‘, kdy ke mně přicházejí nápady na nová díla a já je jen zachycuji na papír,“ přidává se výtvarná umělkyně Lucie Rosická (26 let).
„Práce mi dává pocit svobody a naplnění. Každý den vnímám, jak pozitivní dopad Lively má na lidi po celém světě,“ dodává Bára Kubínová (28), jejíž aplikace na menstruační cyklus během dvanácti měsíců dosáhla milionu stažení.
Budování, kreativita, objevování nového, posouvání světa po krůčcích směrem k lepším zítřkům… Přesně tohle je spojuje.
Najdou se samozřejmě prozaičtější výjimky, logicky například u sportovců, jako když veleúspěšná tenistka Kateřina Siniaková svůj pocit pracovního štěstí definuje následovně: „Když se podaří to, proč to děláme – vyhrát titul je vždycky krásný pocit.“
Sport je v tomto ohledu nastaven jasně, na konci každého turnaje jsou vítězové a poražení. A na trůn dojdou jen ti, kdo pracují ještě víc než ostatní.
Foto David Turecký
Například ve vědě ale podobný pevný bod neexistuje. I laureát Nobelovy ceny v průběhu života neustále zjišťuje, co poutavého vymysleli jiní, proto AI inženýr Jiří Lhotka píše, co naplňuje jeho: „Dovídání se nových věcí a objevování myšlenek, se kterými přicházejí lidé ze všech koutů země – ve snaze posunout lidské znalosti kupředu.“
Lucie Ráčková, která zkoumala stres u polárníků na Antarktidě, pak spojuje touhu po poznání s výpravami do krajin věčného sněhu a ledu. „Když se mi podaří smysluplně propojit různorodé koncepty. Ráda pročítám vědecké články, učím se nové věci a tvořím nová poznání. Velké štěstí mi také přinášejí dobrodružné expedice,“ popisuje svoje pracovní chvíle štěstí.
Proces tvoření. Poznávání nových lidí. Samotná příprava scénáře… Tak znějí jiné, stručnější odpovědi dalších členů 30 pod 30. Kdepak pracovat proto, abyste se rychle zaopatřili na penzi, dopřáli si luxusní dovolenou nebo si koupili krásný byt či snad jachtu. Jejich generace vidí pracovní priority jinak.
„Pro mě je to setkávání s lidmi z různých kultur,“ líčí vítězka Miss World Krystyna Pyszkova. „Nedávno mi vnuk Nelsona Mandely vyprávěl o životě svého dědečka, kde vyrůstal, co ho v životě formovalo. Dále je to zviditelňování důležitých sociálních témat a pomoc lidem.
V Malajsii ve státě Sabah jsem navštívila dětské onkologické zařízení, uspořádali jsme program pro děti a nemocnici věnovali dar ve výši statisíců dolarů,“ dodává.
Zároveň platí, že pracovní štěstí nemusí nutně být až takto vzletné. A že ho lze najít jak u cestování po světě a velkých charitativních projektů pod záštitou prestižní značky Miss World, tak ve chvílích, kdy se vaše boty noří do hlíny a okolo slyšíte leda štěbetání ptáků.
Přesně tak to totiž má farmářka Hana Sahulová Součková.
„Když se procházím po poli a vidím námi pěstované plodiny růst. A taky když vyrostou a můžeme je sklidit pro zákazníky, kteří naši práci ocení,“ uzavírá, co znamená profesní pocit štěstí pro ni.
