Jeho závod je pětkrát větší, než byl a má k dispozici ty nejmodernější stroje a nejvyšší požární ochranu. Ostatně právě oheň může za to, že výrobce matrací Hilding Anders opustil po dvaceti letech svou továrnu v Roztokách u Jilemnice a přestěhoval se o sedm kilometrů dál.
Nový závod otevřela společnost v jilemnickém areálu, do kterého investovala více než dvě stě milionů korun. Letos tu chce vyrobit kolem tří set tisíc matrací, do budoucna by se jejich počet měl vyšplhat až k milionu.
Když před dvěma lety, přímo na den výročí vzniku samostatného Československa, pohltil halu v Roztokách rozsáhlý požár, málokdo věřil, že se podaří tak rychle výrobu obnovit. Zvláště, když oheň továrnu zcela zničil a škody přesáhly tři sta milionů korun. A přece. Výhodou bylo, že na to nebyla firma sama. Díky tomu, že je jednou z dcer švédského koncernu, pomohli sesterské společnosti i loajální zaměstnanci.
„Tohle jsou dva stroje, které nám zachránily pozici na trhu,“ ukazuje ředitel firmy Petr Vašíček na mašinu, která prošívá potahovou látku s polyesterovou třídí, popřípadě s visco pěnou.
„Získali jsme je čtrnáct dní po požáru. Jeden je od naší sestry a ten druhý kompletně repasovaný dala firma na trh, protože ho chtěla prodat. I díky nim jsme byli schopni do jednoho měsíce po požáru vyrábět potahy, které jsou důležité pro kompletaci matrací,“ dodává Vašíček.
Továrnu koupila společnost od firmy Mehler, která už tak rozsáhlý areál pro svou výrobu nepotřebovala. Její menší část tu ale stále zůstává po dohodě v pronájmu. Kromě modernizace investoval výrobce matrací také do požární ochrany. Ta je nejpřísnější, jaká může být.
„V případě vyhlášení poplachu se automaticky uzavřou požární dveře, vypne se elektrika, a protože jsme přímo napojeni na záchranný hasičský sbor, nemusíte nikam volat, jelikož veškeré informace se k nim rychle dostanou automaticky,“ popisuje ředitel. V každé uličce jsou navíc vedle požárních vrat i únikové dveře, kudy mohou uniknout do bezpečí zaměstnanci.
V továrně funguje oddělení šití, prošívání, výroba potahů nebo zpracování polyuretanových pěn. A mohli se do ní vrátit už i všichni zaměstnanci. Ti museli po požáru pracovat v provizorních podmínkách.
Část z nich dojížděla do závodu u Hodonína, další do Nové Paky v Královéhradeckém kraji nebo do sesterské továrny v Chorvatsku, kde byly volné CNC stroje na noční směnu. Kromě Jilemnice působí dnes v Čechách Hilding Anders ještě v Hořicích, kde má logistické centrum.
„Potřebujeme držet minimálně dvouměsíční skladovou zásobu, abychom byli schopni reagovat na požadavky zákazníků, protože výrazně narůstají i prodeje v e-shopech,“ zmiňuje ředitel. V nových prostorách našli zázemí i šičky. Pracuje jich tu kolem třiceti a za směnu jim rukama projde tisíc vaků, které musí vzniknout ještě dříve než matrace.
Zákazníci nakupují podle Vašíčka očima, proto musí být jejich dílo precizní. Potahových látek je několik druhů s různými vlastnostmi. Některé mají víc chladit, jiné víc hřát.
Momentálně sice jejich počet stačí, protože ale společnost plánuje expanzi do Rakouska a do Německa, počítá s tím, že do budoucna bude muset řady šiček navýšit až o šedesát lidí. Tak, aby byly ve dvou směnách schopné ušít a kompletně vyrobit čtyři tisíce matrací.
Pokračujeme do haly, kde stojí už ty nejmodernější prošívací stroje, které jsou v současné době na trhu. Jeden z nich zvládne za jednu směnu tolik, co dva starší typy, když jedou na sto procent. Umí nejen prošívat, ale také entlovat, a připraví tak polotovar, z něhož mohou švadleny rovnou ušít potah.
„Druhý stroj se zase používá pro vyšší cenové kategorie, má jednojehlový prošev a umí na potah vyšít třeba i jméno,“ říká s úsměvem Petr Vašíček. Stroje umějí za hodinu prošít až kilometr a půl látky a co se týče kvality a kvantity patří na trhu k tomu nejlepšímu, co lze sehnat. Cena jednoho se pohybuje kolem 650 tisíc euro.
Aby pokryla požadavky zákazníků, má firma Hilding Anders v nabídce téměř pět set různých druhů matrací, které testuje v nejmodernější laboratoři, ve švýcarském Schänis. Kromě běžných postelí dodává matrace i pro lodě nebo kamiony, a často má i speciální zákazníky.
„Asi není třeba specifikovat, kdo si u nás objednal tu nejtvrdší matraci tři krát tři metry,“ usmívá se Miloš Haken, obchodní ředitel firmy. I v jilemnické továrně, kde každý den zpracují deset tisíc tun polyuretanové pěny, jsou schopni matraci otestovat, a to za pomoci jednoduchého válce se zátěží. Zaměřují se na tuhost, kvalitu i odolnost.
K dispozici má firma také CNC řezací centrum se třemi nejmodernějšími stroji, které denně nařežou tisíc kusů matrací. Do budoucna se chtějí dostat na čtyři tisíce. Firma neprodukuje téměř žádný odpad. Co nemůže zpracovat, kompletně recykluje. Látky, které zbývají, použije třeba na výrobu polštářů.
Hilding Anders patří mezi největší výrobce matrací v Česku a dodává je také na Slovensko. Zaměstnává zhruba 110 lidí, plánuje jich ale nabrat ještě jednou tolik. V novém závodě pracuje i pět Ukrajinek, které z jejich domoviny vyhnala válka.
„Nepožadujeme, aby mluvily česky, protože tady máme naše stálé ukrajinské zaměstnance, kteří češtinu ovládají velmi dobře. Důležité je, co umějí. Pokud budou mít zájem i další, kapacitu ještě máme,“ upozorňuje Petr Vašíček s tím, že firma poskytla uprchlíkům také matrace a postele, a to nejen v Jilemnici, ale i po celé republice. Celkem kolem tisíce kusů.
Současný útok Ruska na Ukrajinu ovlivnil výrazně i cenovou politiku firmy. Pro výrobu je důležitá ropa, jejíž cena neustále roste. „Ve srovnání se situací před rokem vzrostla cena vstupních materiálů o sto procent. Do koncové ceny našich výrobků se to promítlo zatím zhruba z pětiny,“ vysvětluje ředitel.
Tomu, aby za matrace nemusel platit zákazník víc, pomáhá fakt, že zatím je firma schopna zvýšené náklady absorbovat díky vyšší produktivitě a automatizaci výroby.
Navzdory požáru a covidu se loňský obrat firmy Hilding Anders přehoupl přes čtyři sta milionů korun, což je více než v předchozích dvou letech.
