Je krása ryze subjektivní kategorie? V životě pořád ano, ale míněno v tom fyzickém. V životě zdigitalizovaném, v němž trávíme čím dál víc času, už se i tato jistota začíná rozpadat.
Vyhledávač nábytku a dekorací od české firmy Biano nově seřadí produkty podle toho, jak se lidem líbí. „Nevíme o nikom dalším, kdo by to dělal. Jako úplně první věc jsme si samozřejmě snažili zjistit, jestli se to už někomu podařilo, ale nenašli jsme ho,“ tvrdí spokojeně šéf technologického startupu Michal Zelinka.
Biano patří do investiční sítě Mitonu a tam musí být pro změnu spokojení s tím, že se přes jejich vehikl ročně prodá zboží atakující sumu dvou miliard korun. Biano působí už v osmi zemích včetně Brazílie a nedávno zavedeného Řecka, a navíc je profitabilní – cílí na procentuální zisk EBITDA ve dvouciferných hodnotách.
„Zároveň jsme změnili strategii. Už tolik netlačíme na růst, daleko víc se soustředíme na ziskovost a zpětné investice do produktu, do strategických věcí,“ líčí Zelinka. Jednou z nich je právě vyhledávání na základě krásy, přesněji estetického dojmu. Vychází z umělé inteligence a schopností neuronové sítě – familiárně jí říkají „neuronka“ – a také samozřejmě z toho, jak se zákazníci Biana na webu chovají.
Pro technoskeptika může působit až dystopicky, když vám stroj řekne, co se vám bude nejvíc líbit. „Já to vnímám spíš jako pomocnou ruku,“ opáčí Zelinka. Blízká budoucnost by podle něj měla obnášet třeba to, že do fotky svého reálného obýváku si budete moci snadno dosazovat virtuální nábytek, abyste vyzkoušeli, zda tam bude pasovat.
A co riziko, zda o nás stroje nebudou vědět až příliš?
Počítač nevidí nikomu z nás do hlavy a doufejme, že ani dlouhou dobu vidět nebude. Tohle je jen pomůcka – objektivně šetří čas, zážitek je příjemnější a rychleji sblíží přání člověka s tím, co hledá. Když si nebudete chtít koupit nic, můžeme se postavit na hlavu a nikdy vám nic nevnutíme.
Těm, co kupovat chtějí, dokážete nabídnout kritérium krásy. Jak?
Jde o jeden z vlajkových projektů našeho oddělení umělé inteligence. Začali jsme o něm přemýšlet, protože se snažíme zbourat typické bariéry, které mají lidé nakupující nábytek či dekorace online. Málokdo si uvědomuje, jak specifická vertikála to je.
Neexistuje normální způsob porovnávání cen ani u velmi podobných produktů, neexistuje užité jednotné označování produktů ani systém, kde by si uživatelé vyměňovali zkušenosti. No a jednou z hlavních bariér je nepřeberné množství. Po e-shopech můžete chodit donekonečna – možná to svoje najdete, možná ne.
Kudy vede cesta k estetickému měřítku?
Chtěli jsme každému přichystat předtřídění. Existují produkty, které se lidem objektivně více či méně líbí. My neřekneme: Tohle je nejkrásnější a vyhrává hlavní cenu, tohle je nejméně krásné a prohrává na celé čáře. Jen se nám podařilo produkty seřadit a dát jim číselné ohodnocení, ukazující předpoklad k tomu, že se budou někomu líbit.
Můžete to rozvést?
Číslem nic nekončí, naopak se s ním pracuje dál. Neřekneme jen: Tohle je pět nejkrásnějších sedaček a na shledanou. Řešíme, jak se u nás uživatel chová, co se mu líbí. Velmi netriviální matematikou umíme přepočítat, kam se na celé škále krásnosti produktů zařadí.
Má to velmi zajímavé implikace. Když zjistíme, že se někomu může líbit nějaká sedačka, dokážeme odhadnout, jaké by se mu mohlo líbit křeslo. Neznamená to, že se k sobě ty dva kusy vizuálně hodí, ale že budou na podobné poloze ve škále krásnosti. To je věc, která se nám daří.
Slovo netriviální je, počítám, klíčové. Jaká matematika to umožňuje?
Je to věc jednak neuronové sítě, která dokáže poznat latentní, nevyřčené signály, podle nichž se to dá seřadit. Na základě toho vzniká matematika spojená s personalizací. Vstupní data zase určují budoucí pravděpodobnost, plus jsme museli vytvořit nové datasety, na které máme speciální tým.
Jak je něco takového náročné na čas a peníze?
Samotná myšlenka vznikla někdy na začátku podzimu. Jelikož máme typicky startupový přístup, poměrně rychle jsme měli proof of concept, který jsme otestovali a vyhodnotili. Viděli jsme, že tam výsledky opravdu jsou, a teď se zabýváme škálováním na všechny kategorie a země. Finanční náklady jsou relativní. Množství lidského i strojového času tam je nemalé, ale rozhodně nejde o žádné miliony dolarů nebo něco podobného.
Je byznysový potenciál velký?
První testy ukazovaly nárůsty prodeje v desítkách procent, zároveň si nemusíme nic nalhávat, testování je vždycky vytržené z kontextu. Nebude to nutně znamenat, že všude budeme prodávat o tolik lépe, jakkoli bychom si to přáli. O novince uvažujeme jako o věci, která je sama o sobě velmi hodnotná, ale ještě daleko větší očekávání máme od toho, když ji přidáme do kompletního balíku našich služeb.
Co dalšího ještě technologicky zbývá?
No, právě že strašně moc! Zaměřujeme se na zrušení typických dogmat. Že si třeba nemůžu kupovat nábytek na internetu, protože si na něj chci sednout, protože nevím, v jakém přijde stavu a jak bude vypadat u mě v obýváku…
Jak to řešit?
Základní a klíčová otázka při nákupu nábytku a dekorací zní: Bude se to k sobě hodit? Na tom pracujeme, budeme umět spojovat produkty patřící do stejné série. Máme Biano Studio, kde si lidé vytvářejí vlastní designové sety nábytku a doplňků a z nich mohou čerpat inspiraci ostatní uživatelé.
Vyfiltrujete si kuchyň či koupelnu, třeba do dvaceti tisíc korun – a uvidíte všechny sety, které vytvořili uživatelé před vámi. A z nich se dá vždy nakupovat, všechno je na sto procent dostupné.
Dále se díváme na vizualizaci nábytku v prostoru u daného člověka. S umělou inteligencí to jde strašně rychle, nové neuronové sítě na základě zadání vše velmi uvěřitelně vizualizují, což je další trend. Nafotím si svůj obývák a jen v něm virtuálně vyměním sedačku za jinou. Tím by padla bariéra, že si něco neumím představit.
A další bariéry?
Typické je FOMO (fear of missing out, strach z toho, že mi něco uteče, pozn. red.). Kdybych někoho posadil před devět tisíc sedaček, není to žádná velká přidaná hodnota, na tolik kusů se nikdo nepodívá. Ale dát člověku nástroje, aby si z devíti tisíc rychle vybral ty, co se mu za nejlepší ceny nejvíc líbí a ještě by měl klid na duši, že mu žádná neutekla, to je úplně jiná hra. Pak se může stát, že nábytek bude tak přirozeně nakupovatelný online, jako je dneska elektronika či móda.
Také je potřeba zbourat obavy lidí ohledně kvality. Vytvořili jsme proto vlastní systém hodnocení nábytku i s fotkami. Jen tím urychlujeme trend, který jsme viděli ve světě: lidé rádi debatují a sdílejí, proto nám přišlo logické to centralizovat na jedno místo.
Kdy vykročíte mimo Evropu? A proč je vlastně v tomto směru už teď výjimkou vaše působení v Brazílii?
Máme ji tam čistě oportunisticky: dostali jsme příležitost spolupracovat s člověkem velmi dobře znalým tamní e-commerce. Nechci nikoho znevažovat, ale typický playbook e-commerce v Česku obnáší nás, Slovensko, Polsko, Maďarsko. Dává smysl, když máte velká logistická či operativní omezení – což my nemáme, tak proč to nezkusit?
A co jste zjistili?
Že je to náročnější, než jsme si představovali. Brazilské e-shopy například nedodávají do celé Brazílie a při expanzi nás nenapadlo, jak je ta země obrovská a nepřístupná. Obecně stavíme Biano tak, aby neexistoval důvod, proč by nemohlo operovat kdekoli na světě, ale i díky Brazílii lépe chápeme, že každá mezinárodní expanze má svoje specifika a náročnost.
Nejde o věci technologicko-produktové, spíš organizačně-operativní. Můžeme mluvit o zemích, kde ovoce visí nízko, kde tato náročnost až taková není a bariéry umíme poměrně rychle překonat. U mnoha dalších expanze není jen o penězích. Vím, že v Británii či v USA platí jiná pravidla na trhu než tam, kde se nám dnes daří, nemluvě třeba o Filipínách.
Vůbec to do budoucna nevylučuji, naopak jsem takové expanzi hodně otevřený. Musíme si však být vědomí toho, že jinde se hraje jinak.
