Kvalitní analytici píšící o Bitcoinu dnes již nejsou ve světě takovou výjimkou jako před několika lety. Mimořádní technologičtí novináři, kteří dokážou smysluplně a bez přílišné zkratky zprostředkovat technologická zaříkávadla běžnému publiku, se však stále dají spočítat na prstech horních končetin. Holandský novinář Aaron van Wirdum z časopisu Bitcoin Magazine, pro který psal i Vitalik Buterin, do této desítky patří.
Protože se Aaron letos v rámci oslav Bitcoin Pizza Day objevil v pražské Paralelní Polis, nenechali jsme si ujít příležitost s ním promluvit.
Jaké jsou podle něj nejdůležitější vlastnosti bitcoinu? Jak se k němu vlastně dostal, co si myslí o modelu jejího řízení a kde stojí v otázce škálovacích válek? Na tyhle i mnoho dalších otázek odpoví v následujícím rozhovoru.
Jaká byla vaše cesta do světa Bitcoinu?
Někdy ke konci roku 2012 nebo začátkem roku 2013 si můj tehdejší spolubydlící oblíbil nakupování na darknetovém tržišti Silk Road. Nešlo přitom o žádné nákupy nelegálních drog, ne tedy, že bych s tím měl problém, ale oblíbil si tam nakupování moldavských cigaret.
Já v té době v Nizozemsku pracoval v jednom známém vydavatelském domě jako běžný novinář, který hledal zajímavé příběhy. A historie internetového nelegálního tržiště, kde se dají koupit drogy, v té době zněla jako velmi zajímavý příběh. Jak jsem odkrýval další vrstvy této story, narazil jsem také na svérázné způsoby placení na tomto tržišti a s tím i na bitcoin.
Nejprve jsem si myslel, že jde jen o takový anonymní Paypal, což mi moc zajímavé nepřišlo, ale začal jsem si o tom zjišťovat víc a víc a za chvíli už jsem byl v králičí noře ponořený naplno.
Jak jste se z této pozice stal jedním z nejrespektovanějších technologických bitcoinových novinářů na světě?
To byla poměrně zajímavá cesta. Na rozdíl od řady svých současných kolegů nemám žádné technické vzdělání. Magisterský obor, který jsem v Nizozemsku vystudoval, se jmenoval politika a společnosti v historické perspektivě a i jako novinář jsem se dlouhou dobu držel témat různých forem organizování a řízení společnosti, protože mě tohle téma zajímalo.
Cesta odsud k Bitcoinu se poměrně nabízela. Lidé kolem něho totiž tvrdili, že jde o decentralizovanou síť, kterou nikdo neřídí, což mi znělo jako velmi odvážné tvrzení a rozhodl jsem se tomu přijít na kloub. Říkal jsem si, že někdo přece musí rozhodovat o tom, jaká jsou pravidla, jinak to nemůže celé fungovat. Začal jsem se tedy ptát programátorů, jak se vynucují změny v systému, a začal se tak nořit stále hlouběji.
Kam vás to zavedlo?
Rychle jsem se dostal k první politické disonanci v tomto systému, a to otázce, jak Bitcoin do budoucna škálovat, aby jej mohlo efektivně používat více uživatelů. Nesoulad nakonec vyústil ve války o velikost bloku s dramatickým vyvrcholením v roce 2017. Tam jsem pochopil, že najít odpověď na moje otázky ohledně toho, jak řízení sítě vypadá, nebude možné bez hlubšího pochopení, jak to celé funguje po technické stránce.
Mojí hlavní výhodou se paradoxně stalo to, že nemám technické vzdělání a tím pádem dovedu perfektně vnímat, co už běžní lidé nebudou schopni pochopit.
Jak vnímáte debatu o škálování bitcoinové sítě dnes? Je to stále tak velké téma?
Určitě. Škálování není vyřešená otázka. S příchodem Lightning Network (platební protokol navrstvený na Bitcoinu, který má umožnit rychlé transakce mezi uzly, pozn. redakce) jsme získali náskok pár let, protože to bylo na rozdíl od všeho ostatního skutečně poměrně masivní řešení. Pokud ale adopce Bitcoinu dále poroste, jsme za pár let tam, kde jsme byli. Pak budeme muset nejspíš nalézt nové podobně rozsáhlé řešení.
Co je pro vás osobně nejdůležitější otázka, kterou by si měl Bitcoin vyřešit?
Myslím, že moje původní otázka, tedy jak probíhají v Bitcoinu změny a kdo jej řídí, je jedním ze stále ještě nevyřešených problémů. Diskuse o tom, jak by měl být Bitcoin řízen, stále probíhá a neshodnou se na tom ani někteří klíčoví vývojáři, kteří na něm pracují od roku 2012. To je alespoň pro mne osobně nejzajímavější otázka.
Druhá velmi důležitá otázka, která by již měla zajímat každého, je otázka soukromí. Myslím, že bitcoin nabídl světu hlavně dvě věci – nový finanční systém založený na tvrdých penězích a úsvit naděje, pokud jde o soukromí ve světě digitálních transakcí. Zatímco první aspekt, tedy digitální vzácnost, je v souladu s tím, co by si většina lidí od peněz přirozeně přála, v otázce soukromí už se začínají názory dost rozcházet.
Překvapivě velká skupina lidí nemá problém se svého práva na soukromí vzdát výměnou za větší pohodlí. Obzvláště to platí, pokud se jedná o otázku jednodušších plateb. Většina lidí použije Paypal, platební kartu nebo bankovní převod bez toho, že by jim vůbec vytanuly na mysli důsledky pro jejich soukromí. Aby se to změnilo, bylo by potřeba v těchto otázkách mnohem více vzdělávání.
Existuje určitá skupina lidí, která má přirozenou motivaci si své soukromí během digitálních transakcí chránit. Jsou to lidé, kteří nakupují nebo prodávají něco nelegálního, a právě ti dělají ochraně soukromí špatnou pověst. Pak to totiž automaticky vypadá, že kdokoli trvá na ochraně svého soukromí, tak má něco, co musí skrývat, což staví celý koncept na hlavu.
Už samo nelegální ale současně nemusí nutně znamenat také imorální, protože stále existují země, kde je třeba nelegální být homosexuálem nebo číst bibli. Prosadit právo na soukromí tak každopádně i v případě digitálních transakcí zůstává velkou výzvou, kterou by mohl Bitcoin změnit.
Myslíte si tedy, že by měl Bitcoin obsahovat úplnou transakční anonymitu už na první vrstvě, tedy přímo na svém blockchainu?
Redaktorská poznámka: Bitcoinový blockchain je dnes takzvaně pseudonymní, což znamená, že na počátku neexistuje žádné přímé propojení s veřejnou adresou a identitou odesilatele. Samotná transakční historie je ale naopak plně transparentní. To má jednu velkou výhodu, protože je možné snadno ověřit, jestli někde na cestě nedošlo k takzvané dvojité útratě, což byl dlouhá léta asi největší postrach světa digitálních transakcí.
V ideálním případě určitě ano. Dokonce bych řekl, že je to prakticky nezbytné, protože pokud přesuneme anonymitu na druhou nebo třetí vrstvu, dostaneme se v určitý moment do okamžiku, kdy musíme provést finální zúčtování na první vrstvě – bitcoinovém blockchainu – což je z pohledu ochrany soukromí značná slabina.
Uvedu jednoduchý příklad. Představme si, že máte bezpečnostní sidechain, kde dochází k mixování transakcí. I když bude mít dost uživatelů, aby zakrytí transakční stopy skutečně fungovalo, tak protože na hlavním blockchainu je vidět konečné zúčtování z tohoto sidechainu, není problém tlačit na těžební pooly, aby takové transakce blokovaly.
Za touto snahou mohou stát průmyslové lobby, regulátoři, armády, státy, de facto kdokoli. Aby tedy soukromí mohlo fungovat na dalších vrstvách, potřebujete jej alespoň do určité míry implementovat i na té základní.
Nehrozí pak ale, že větší anonymita transakcí na první vrstvě přiměje vlády a národní regulátory k tomu, že začnou bitcoinu víc házet klacky pod nohy?
To se teoreticky stát může, dobrým příkladem je kryptoměna monero, u níž ochrana transakčního soukromí funguje tak dobře, že bylo zakázáno její obchodování na některých burzách. Bitcoin má ale jednu výhodu. Jeho adopce ve společnosti již dosáhla takové úrovně, že by bylo strašně komplikované jej jednoduše úplně zakázat.
Ale není to zase tak jednoduché, protože společenské vnímání toho, co je akceptovatelné, se neustále mění. Ve společnosti například panuje obecná shoda o tom, že na soukromí záleží, a alespoň v západní civilizaci se bere soukromí jako základní lidské právo. To ale například nezabránilo vypuknutí cryptowars v devadesátých letech.
Redaktorská poznámka: Pojmem cryptowars se nazývá konflikt mezi právem na silné end-to-end šifrování a bojem s organizovaným zločinem a terorismem, který se v USA táhne od sedmdesáých let minulého století. National Bureau of Standards tehdy začalo pracovat na Data Encryption Standardu – DES a Národní bezpečnostní agentura ve jménu národní bezpečnosti trvala na tom, aby byl DES omezen pouze na 56bitový klíč. Proti tomu se ale vzedmula vlna silného odporu.
V roce 1997 tehdejší ředitel FBI Louis Freeh poprvé veřejně varoval před tím, že silné šifrování může ochromit schopnost vlády bojovat proti terorismu a zločinu. Přestože boj o právo na silné šifrování byl nejintenzivnější právě v tomto období, nikdy úplně nevyhasl. V roce 2014 jej opět zviditelnil jiný šéf FBI – James Comey, který pronesl svůj slavný proslov na téma, zda šifrovací technologie a ochrana soukromí nevyhnutelně nesměřují ke konfliktu s otázkou bezpečnosti společnosti.
Proto je důležité, aby podobná shoda panovala také v otázce transakčního soukromí. Pokud nebude, může sice bitcoin nabídnout části společnosti řešení otázky jejich transakčního soukromí, ale bude také možné jej alespoň částečně odsunout do ilegality, a tím významně omezit jeho popularitu a úspěšnost. Myslím proto, že bychom se neměli soustředit jen na technologii, ale také na poselství, proč na soukromí tolik záleží.
Co považujete za aktuálně nejdůležitější vlastnost Bitcoinu?
Řekl bych, že jsou hned dvě, jsou zhruba stejně důležité a navzájem se doplňují. První z nich jsou „tvrdé peníze“ (Poznámka: termínem se myslí peníze, které jsou kryté nějakým pevnějším fundamentem. Dříve tuto roli plnil například zlatý standard, v případě bitcoinu podobně funguje vynaložená energie minerů. Takové peníze díky své nízké elasticitě tolik nepodléhají inflačnímu tlaku.) a tou druhou je právě ochrana soukromí. Myslím, že dost dobře není možné mít jedno bez druhého, což dokazují podobné projekty, které selhaly.
Je to právě aspekt tvrdých peněz, který masivně pomáhá s bitcoinovou adopcí, z čehož profitují i jeho vlastnosti chránící soukromí. Bez adopce je totiž sebelepší technologie na ochranu soukromí mrtvá. Z historie známe spoustu případů, třeba PGP v emailové komunikaci.
Z druhé strany jsou to právě prvky chránící soukromí, které z Bitcoinu dělají technologii, již není tak snadné přímočaře zakázat. To samo o sobě zase druhotně zvyšuje hodnotu bitcoinu.
Když se podívám na to, co dnes řeší bitcoinová komunita na fórech a o čem nejvíc tweetuje, řekl bych, že velkým současným problémem je přeceňování aspektu tvrdých peněz, a naopak podhodnocování ochrany soukromí. V narativu a sentimentu komunity by měla být nastolena rovnováha.
Můžete přiblížit svou zkušenost z pozice šéfredaktora tištěného Bitcoin magazínu?
Bylo to rozhodně zajímavé. Tištěný magazín má dlouhou tradici – od roku 2012, ale pak okolo roku 2014 přestala tištěná verze vycházet a dlouho jsme jeli jenom online. Vytiskli jsme jeden tištěný speciál, když Bitcoin slavil desáté narozeniny – to bylo 2019 –, a pak jsme se asi před rokem rozhodli tisk znovu oživit.
Jedno vydání tištěného Bitcoin magazínu stojí 52 dolarů, tedy přibližně 1 200 korun, což je i na poměry USA násobně více, než je běžná cena tištěného časopisu…
Rád se na něj dívám jako na korunní klenot Bitcoin magazínu. Vždy tam najdete ty nejlepší příběhy, rozhovory a umělecké počiny. Stejně jako každý časopis, je to trochu sběratelská záležitost, něco speciálního, alespoň pro mne.
První, který jsme udělali, bylo číslo z El Salvadoru. Sám jsem tam strávil tři měsíce a opravdu jsem se do toho světa ponořil. Poznal jsem zemi, získal mnoho nových přátel, mohl jsem zblízka sledovat adopční proces a být přítomen při historickém milníku v podobě legal tenderu – bitcoin se poprvé stal státem přikázanou měnou.
Co jste si o tom myslel?
Osobně se mi koncept kryptoměny jako legal tendru nelíbí a myslím, že by měl být opuštěn. Má ale i své benefity. Například když je bitcoin měnou, zisky ze směny se nedaní. Toho se ale dá dosáhnout i jinak.
Ještě před vypuknutím první masivní kryptohysterie v roce 2017 jste publikoval dnes slavný článek o Lightning Network. Jaký máte názor na současný stav Lightningu?
Udělal jste na mě dojem, že ten text znáte, znamená to, že jste v prostoru již relativně dlouho. Ale zpět k tématu. Z dnešního pohledu na něj nejsem moc hrdý, tehdy ale o Lightning Network nikdo pořádně nic nevěděl. Zastánci zachování malých bloků o ní hovořili jako o spásném řešení pro škálování bitcoinové sítě, jako laik jste ale neměl moc šance do technologie proniknout.
Existovala sice série příspěvků na blogu free software vývojáře Rustyho Russela a pak tu byl samozřejmě white paper, ten ale byl pro většinu lidí naprosto nesrozumitelný.
Rustyho články laťku trochu snížily, ale pořád byly velmi těžké na pochopení. Proklínal jsem sám sebe, že jsem se do toho pustil, pořád jsem se v tom ztrácel. Tak jsem si celou věc začal rozepisovat a kreslit, a pak mi to najednou došlo. Díky vizualizaci jsem pochopil celou tu logiku věci.
A jakmile jsem ji měl, nechali jsme nákresy upravit, abychom je mohli použít. Myslím, že mnoha lidem díky nim v hlavě seplo pochopení toho, jak Lightning funguje. To byl asi můj jediný přínos.
A v jakém stádiu je Lightning dnes?
Myslím, že si vede skvěle. Funguje. Sám ho používám, právě teď s ním platím za drink. Jasně, je to pořád nová technologie a vyskytly se nějaké mouchy, v jádru to ale funguje výborně. Někteří lidé jsou možná zklamaní rychlostí adopce.
Blockchain právě teď není zasekaný, lidé tak dávají přednost on-chain platbám a s Lightningem moc neexperimentují. Za mě je to v pořádku. Až půjdou poplatky zase nahoru, síť bude připravena a to je vše, na čem podle mne doopravdy záleží.
Na počátku provázelo Lightning dost problémů, byla potíž nasměrovat transakci přes všechny uzly až k cílové peněžence, kanály se občas samy nečekaně zavíraly, a to v neprospěch vás jako účastníka. Jaká je situace dnes?
Občas se stále nějaké problémy objeví, ale jako celek síť funguje, možná ne úplně na sto procent, ale docela dobře. Když si představíte, že před třinácti lety tu nebylo nic a dnes jsme takto daleko a skutečně to řeší problémy lidí, kdo ví, co dokážeme za dalších třináct let, pokud vývoj půjde konstantní rychlostí.
Jaká je vaše pozice v dalším kontroverzním tématu, a to škálování bitcoinového blockchainu?
To záleží na tom, na kterou vrstvu směřuje otázka. Pro mne je nejdůležitější, aby lidé znali všechna rizika jednotlivých způsobů škálování sítě. Myslím, že vývojáři jsou často ohledně těchto rizik neupřímní, ať již jde o rizika zvětšování kapacity bloku, nebo třeba rizika hardforku, například replay attack.
Redaktorská poznámka: replay attack představuje formu síťového útoku, při které útočník znovu využije dříve platnou transakci nebo jinou formu datového přenosu k úspěšné impersonaci někoho jiného. Na veřejných blockchainech dochází nejčastěji k dvojímu zneužití této formy útoku, k provedení DoS, tedy zahlcení sítě, což není až tak zajímavé. V případě hardforku ale často dochází k druhému scénáři a ten již je zajímavější.
V té době totiž existují dva blockchainy s identickými informacemi. Tohle znamená, že jedna transakce zpracovaná před hard forkem bude platná i na druhém blockchainu. Výsledkem je, že osoba, která přijala určité množství kryptoměny od jiné osoby na starém blockchainu, mohla přejít na ten druhý, replikovat transakci a podvodně převést stejný počet jednotek kryptoměny na svůj účet podruhé.
Pokud je to ale riziko, které jsou kvůli potenciálním benefitům hard forku lidé ochotni podstoupit, ať do toho klidně jdou. Měli by ale nejprve vědět, o jaké riziko půjde, nikdo by neměl nikomu vnucovat, co může dělat a co si myslet. To je moje hluboké přesvědčení. Zdá se mi, že v poslední době se zlehčují rizika hard forku a zvětšující se velikosti bloků a cítím, že je mou povinností o tom mluvit, aby lidé věděli, jak to doopravdy je.
A pokud byla otázka míněna více konkrétně, tak doporučuji udržovat bloky malé a vyzkoušet nejprve škálování prostřednictvím druhé vrstvy, tedy zkoušet nejprve Lightning Network. Až pokud se ukáže, že to nezabralo a vše ostatní bude nedostatečné, měli bychom uvažovat o hardforcích, které jsou takovou blockchainovou atomovkou.
Co si myslíte o dnešní podobě řízení bitcoinové sítě?
Myslím, že obecně je ten model velmi tržní. Uživatelé i těžaři mají možnost provozovat, jakého klienta chtějí. Uživatelé pak skrze své nody rozhodují o tom, jaké transakce akceptují, což dává bitcoinu hodnotu a dělá z blokové odměny hodnotnou trofej, na kterou zase reagují mineři. Uživatelé rozhodují o tom, jaká pravidla chtějí používat a mineři zase o tom, jaký software k vytěžení bloku použijí.
V zájmu uživatelů je, aby konzistentnost sítě převažovala nad modelem, kdy bude různý software podporovat vzájemně nekompatibilní vychytávky, protože taková balkanizace by rychle zničila hodnotu bitcoinu.
Pak je tady třetí strana trojúhelníku a tou jsou vývojáři. Ve vztahu k uživatelům a minerům by měli fungovat jako poradci, kteří mají větší vhled do potřeb sítě a dávají ostatním doporučení, jak by se měl kód měnit a kam by se měla síť ubírat. Tuto roli zatím plní myslím dobře.
Nakonec je zde ale ještě samotný model koordinace vývojářů, což je meritokratický proces, který zatím nějak fungoval. Nevnímám jej ale jako trvale udržitelný model.
Dovedu si snadno představit, že se zasekne na nějakých předsudcích, a v nejtemnějším případě dokonce třeba na korupci. Myslím, že by bylo dobré jej časem změnit. Vidím tu odlišnosti od samotného bitcoin governance modelu a řekl bych, že je důležité oba procesy odlišovat.
Jaký je váš názor na open source?
To je dobrá otázka a nemám na ni připravenou odpověď. Je to poprvé, co se mne na to někdo zeptal. Více než přímo open source mám rád hnutí Free Software.
Líbí se mi jejich ideály a myslím, že o tom Bitcoin skutečně je. Jak víte, mantra bitcoinu je „nevěř, ale prověřuj“ a přesně o tom je i samotný free software. Z tohoto důvodu chceme, aby zdrojový kód byl veřejně přístupný, protože chceme vědět, co naše počítače dělají.
Jak se říká, „with enough eyeballs, all bugs are shallow“ – když máte dost betatesterů a vývojářů, každá chyba se rychle podchytí. To je motto free softwaru. Myslím, že to platí také pro bitcoin. Chci, aby kód byl kvalitní, ale nejdůležitější je, že chci vědět, co dělá můj počítač. Pokud ve svém počítači ukládáte peníze, tak musíte vědět, jak jsou uložené a že jste jediní, kdo k nim má přístup a že nejsou tajně poskytovány třetím stranám.
Myslím si, že free softwaru hnutí nebo jeho zakladatel Richard Stallman má hodně idealistické představy. Ale na druhou stranu nemůžete popřít, že má pravdu.
Bavíme se zde hodně o tématu soukromí. Myslíte, že se přístup k němu v poslední době změnil?
Myslím si, že je to mnohem lepší než před deseti lety. Tehdy se nikdo o soukromí nezajímal a bylo naprosto zanedbáváno. Pak přišla kauza Snowden, což mnoho lidí probudilo z otupělosti. Soukromí se stalo velmi důležitým. Natolik, že i megakorporace jako Apple se na něj snaží nalákat zákazníky. Těžko říct, zda to bylo jejich záměrem, ale díky tomu si lidé začali uvědomovat, že se jedná o problém, kterému by měli věnovat více pozornosti.
Nyní jsou běžně dostupné aplikace, které jdou uživatelskému soukromí vstříc, třeba komunikační aplikace Signal. Sám jsem sice její kód neviděl, ale odsouhlasili ho lidé, které znám a respektuji. Před deseti lety tu nic takového nebylo. Lidé používali nezašifrovaný Facebook Messenger, a pokud jste chtěli soukromou konverzaci, tak jste si museli stáhnout PGP software, se kterým většina lidí neuměla pracovat.
Poslat šifrovaný e-mail jste tak mohli jen pár lidem, například někomu z bitcoin komunity. Z vašich přátel ho nikdo neměl. Nyní máme poměrně dobré nástroje na ochranu soukromí uživatelů, které jsou uživatelsky přívětivé. A to je dobře.
