Když nabouráte auto, pečlivě se podle jeho stavu rozhodujete, jestli se vám vyplatí jej opravit, nebo si raději pořídíte nové. Když se vám ale rozbije ekonomika, budete ji nejspíše donekonečna lepit bez ohledu na náklady. A doufat, že jednoho dne zase začne zázračně šlapat.

Proč by to ale s ekonomikou nemohlo fungovat podobně s autem? Když je ta stará v takovém stavu, že nejekonomičtější řešení je poslat ji na šrotiště, proč to skutečně neudělat a na jejích troskách nepostavit něco alespoň trochu funkčního? To si řekl novopečený anarchokapitalistický argentinský prezident Javier Milei.

Zatímco na vzletné řeči je u politiků svět zvyklý nejen v Jižní Americe, Milei po svém převzetí moci neustále ukazuje, že vše myslel vážně. Od svého prosincového nástupu do funkce už stihl snížit oficiální hodnotu argentinského pesa na polovinu, jedním „super dekretem“ zrušil 366 vládních předpisů (dekret byl následně nejprve pozastaven a v úterý 30. ledna nakonec zrušen argentinským soudem – poznámka redakce) a propustil pět tisíc státních zaměstnanců.

Zkrátka provádí v zemi šokovou terapii a nesnaží se ani maskovat, že to bude bolet. Milei ale nešokuje pouze doma v Argentině. Naposledy tak učinil před světovými ekonomickými elitami ve švýcarském Davosu, kde došel dokonce do takového extrému, že označil změnu klimatu za socialistickou lež.

Navzdory tomu sklidil za svůj projev poměrně slušné ovace. Ostatně to, že argentinská ekonomika nemá šokovou terapií co ztratit, opatrně připustila i současná šéfka MMF Kristalina Georgievová. „Jejich ekonomika je na tom tak špatně, že je třeba s ní zatřást. Přesně to prezident Milei a jeho tým dělají,“ prohlásila v rozhovoru pro CNN.

Mezinárodní měnový fond ale nestojí za Mileiem pouze slovně. V lednu totiž v zemi obnovil svůj dluhový program – Argentině se tak uvolnilo 4,7 miliardy dolarů z mezinárodních fondů a vyhnula se bezprostřední platební neschopnosti.

Jak prezidentův proslov a dosavadní kroky vnímají čeští liberální ekonomové? Je Milei jen neokoukaná zábavná figurka, naivní revolucionář, nebo ekonom, který to má vše velmi dobře srovnané a jen říká nahlas nepohodlné pravdy?

Dominik Stroukal z Metropolitní univerzity Praha a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV) soudí, že jej máme brát podobně jako empirický pokus.

„Milei je experiment a tak je ho třeba brát. Osobně mám k jeho ekonomickému pohledu na svět blízko, i když mě děsí některé jeho společenské názory, typicky na potraty. To se ale těžko soudí z Česka plného neznabohů, zatímco Argentina je úplně jinou kulturou,“ konstatuje Stroukal.

Jeho ekonomický program ale podle něj v hlavních obrysech smysl dává. „Argentina potřebuje transformaci k tržní ekonomice, a to na všech úrovních,“ dodává.

„Možná nejhlasitější byl Milei už před volbami ohledně zrušení argentinské centrální banky, ale k tomu pravděpodobně nenalezne politickou podporu. A je to škoda, protože Argentina je případ země, která notoricky neumí svou měnovou politiku a dává u ní smysl se jí vzdát,“ míní.

Podle Stroukala by byla rozhodně lepší varianta, kdyby tento krok země udělala směrem k americkému dolaru, než kdyby si nakonec měnovou politiku jedné z největších jihoamerických zemí koupila Čína, nebo dokonce Rusko.

Půjčí mu, nebo dokonce darují peníze ze Spojených států?

„Milei se také jasně postavil za Ukrajinu, čímž ukázal, na které straně geopolitických sporů stojí. Dotáhnout dolarizaci je ale hlavně strašně drahé a Milei jasně řekl, že půjčkou z MMF to nebude. Půjčí mu, nebo dokonce darují peníze ze Spojených států?“ ptá se Stroukal.

„Milei je často spíš formou než obsahem. Ale i to je potřeba. Nezapomínejme, že je to jihoamerický politik a k tomu temperament patří. Možná nakonec není experiment, ale někdo, kdo se pokouší všemožné experimenty minulých dekád ukončit,“ uzavírá.

Podle Martina Pánka, ředitele Liberálního institutu, Milei správně označil problémy Argentiny, ale bude pro něj velmi těžké je také překonat. „Deregulace nájmů, cen a podnikání, zahraničního obchodu – zrušení cel a exportních dotací, privatizace podniků, které jsou jen černými dírami na veřejné peníze, to vše by mělo Argentině velmi pomoci k návratu k bohatství,“ vysvětluje.

Popstar
Vydání Forbesu Popstar

V současné chvíli nicméně zemi trápí hlavně hyperinflace. „V takové situaci nelze provádět efektivní ekonomickou kalkulaci a to Milei jistě ví. Jeho plán, jak z toho ven, je argentinskou centrální banku zrušit a spolehnout se na rozumnou měnovou politiku amerického Fedu. Plán je to ambiciózní, ale úkol strašně těžký,“ připomíná Pánek.

V Davosu podle něj argentinský prezident přítomným bankéřům, investorům a politikům zopakoval několik ekonomických myšlenek, které se v současné politické agendě trochu ztrácejí.

„Řekl, že do 19. století lidstvo zažívalo prakticky nulový hospodářský růst – a že růst, který zažíváme od té doby, stále zrychluje. Počet lidí vzrostl téměř devětkrát a HDP na hlavu i při tomto růstu populace patnáctkrát. Ekonomický růst pozvedl miliardy lidí z chudoby a extrémní chudobu v podstatě vymýtil,“ rekapituluje Pánek prezidentova slova.

(data Světové banky uvádějí, že v extrémní chudobě žijí globálně stovky milionů lidí, pozn. red.)

„Milei však varoval, že tento morální systém je v ohrožení, protože socialisté ho chtějí regulovat, tím zničit, a nás tak do chudoby vracet zpět,“ vysvětluje Pánek. „Kde jinde už o tom musejí vědět své než právě v Argentině, která byla před sto lety jednou z nejbohatších zemí světa, zatímco dnes je v nejchudší třetině?“ ptá se.

Podle Pánka je však škoda, že Milei zabředává do zbytečných kulturních válek a působí spíše jako televizní bavič než seriózní politik. „Argentina je ale v takovém zmaru, že je tam možná coby nositel změny právě takový excentrik zapotřebí. Uvidíme,“ uzavírá.