skip to main content
Ekologie

Pro a proti zelených střech. Patří do průmyslových parků?

Pozitivní dopady takzvaných zelených střech na život ve městě se dnes odhodlá zpochybnit asi jen málokdo. Nejenže vegetace zadržuje dešťovou vodu, která by v opačném případě skončila v kanalizaci, ale také efektivně napomáhá redukci takzvaného tepelného ostrova v hustě zastavěném území.

V čem však mezi zástupci českého byznysu shoda nepanuje, je využití zelených střech u rozsáhlých průmyslových hal na předměstích. Zatímco jedni ho vidí jako žádoucí a smysluplné, čeští průmysloví developeři v mnohém nesouhlasí.

V neprospěch takového řešení argumentuje například tuzemské zastoupení společnosti Panattoni, která platí za největšího průmyslového developera v Evropě. Nesporné benefity takového řešení sice nepopírá, mimo hustě zastavěná ho však pokládá za nerentabilní.

S tím ale v zásadě nesouhlasí zakladatel jihomoravské společnosti Liko-s, která zelené fasády v posledních letech navrhuje a vyrábí.

O tom, jaká jsou pro a proti uplatnění střešní vegetace v případě průmyslových hal na předměstích, spolu polemizují Pavel Sovička, generální ředitel českého a slovenského zastoupení Panattoni, a zakladatel společnosti Liko-s Libor Musil.

Pavel Sovička, Panattoni

Foto Panattoni

Podle Pavla Sovičky staví společnost Panattoni svůj přístup k otázce zelených střech na výsledcích studie konzultační společnosti Arcadis, stejně jako na zkušenostech, které nasbírala během patnácti let svého působení na českém trhu. Za tu dobu společnost v Česku postavila průmyslové objekty o celkové rozloze 1,2 milionu metrů čtverečních.

„K mnoha otázkám se stavíme jako takoví nevěřící Tomášové a všechno si necháváme vyhodnotit externími poradci. Ptáme se vždy, jestli je daný směr ten správný a jak ho aplikovat v Česku,“ konstatuje generální ředitel společnosti pro český a slovenský trh.

Společnost si proto nechala v roce 2020 vypracovat studii, z jejíchž výsledků vyplývá, že zelené střechy sice přinášejí nesporné benefity, avšak s jednou podmínkou – pokud se realizují v zastavěných územích obce. Prvotní impulz pro vyhodnocení uplatnitelnosti zelených střech přitom přišel ze slovenské strany, kde podle Sovičky toto téma začalo rezonovat o něco dříve než v Česku.

„Pokud budete stavět kancelářský objekt v centru Prahy, kde použijete na střeše doplňkovou zeleň, má to velice pozitivní efekt. A to bez nutnosti posílení struktury objektu. Zelená střecha pak pomáhá redukovat tepelný ostrov a je schopna zachytit dešťovou vodu, která by jinak skončila v kanalizaci,“ vysvětluje.

V případě rozsáhlých průmyslových hal je však podle Sovičky situace složitější. Obvykle se totiž jedná o jednopodlažní objekty, a pokud střechu zatížíte izolací, substrátem a samotnou zelení, dostanete se zákonitě do situace, kdy musíte zásadně posílit jejich skelet.

„Při výrobě betonu navíc vzniká v kontextu stavebnictví nejvíc oxidu uhličitého,“ říká Sovička. Z výsledků studie podle něj vyplývá, že střecha by měla být v takovém případě optimálně využita pro fotovoltaiku. Tam, kde to není možné – například v okolí letišť, kde by mohlo dojít k oslnění letadel – by pak měla mít co možná nejsvětlejší odstín.

Nedostatkem zelených střech je podle Sovičky také to, že se z nich většina vody odpaří. Panattoni proto u svých průmyslových hal volí cestu, kdy vodu zakumuluje a stáhne ji do retencí, čímž umožní její vsakování přímo v okolí stavby. Na toto téma si společnost mimochodem nechává realizovat další analýzu, která má porovnat míru vsakování v okolí těchto průmyslových hal oproti okolním polím.

„Pokud by taková budova stála v zastavěném území obce, kde bychom tu vodu stejně pochytali a poslali do kanalizace, bylo by asi opravdu lepší ji zadržet na střeše a mít tam zeleň. Tady ale narážíme ještě na jeden problém – flexibilitu těch hal,“ říká Sovička.

„My stavíme pouze obálku kolem technologie, která v tom provozu funguje. A když se zeptáte kterékoli z výrobních firem, jestli za pár let nebude potřebovat další prostupy střechou nebo další světlíky, tak vám není schopna takto dopředu odpovědět,“ doplňuje.

Předplatné Forbesu

Jakmile navíc střechu osázíte zelení, velmi špatně se s ní pracuje. Je nutné použít zhruba sedm vrstev izolace a v okamžiku, kdy je musíte rozřezat, vzniká řada problémů, kde může do haly začít zatékat.

Přerušení provozu, který by si taková situace nejspíš vyžádala, si však podle Sovičky firmy nemohou dovolit. I ekonomika následného provozu je u výstavby dle požadavků klientů klíčová.

Panattoni staví budovy převážně na míru a při návrhu opláštění či zastřešení budovy mají nájemci poslední slovo ohledně parametrů či osazení zelení, fotovoltaikou nebo třeba rekuperačními jednotkami.

„Budoucí nájemce zajímají i náklady na provoz po celou dobu využívání budovy, které jsou u zelených fasád či střech každoročně vyšší. Tak jak roste cena lidské práce i inflace,“ vysvětluje Sovička. „Servisní poplatky, tedy náklady na provoz nemovitosti bez energií, při implementaci rozsáhlých zelených střech či fasád mohou u průmyslové haly vyjít až na dvojnásobek, oproti standardním halám s jinými udržitelnými prvky.“

Většinu průmyslových hal podle něj není potřeba chladit a argumentace ochlazování budov zelenou střechou je tedy irelevantní. Případné chlazení budovy je pak daleko účinnější, pokud fotovoltaika instalovaná na střeše vyrábí energii na chlazení i provoz budovy.

„Ve svých průmyslových parcích testujeme řadu udržitelných prvků, které neustále vyhodnocujeme a následně doporučujeme k nasazení novým klientům,“ doplňuje Sovička s tím, že společnost ve snaze o maximální udržitelnost realizuje své projekty podle standardů BREEAM New Construction a jako první developer dokonce s minimální úrovní Excellent.

Reklama

Některou z vysokých úrovní certifikace, která zohledňuje šetrný přístup k životnímu prostředí a energetickou efektivitu provozu, podle něj získalo přes 600 tisíc metrů čtverečních průmyslových nemovitostí, které společnost vybudovala po roce 2015.

„I proto se nejen Panattoni, ale dnes již téměř všichni industriální developeři, snaží v okolí svých staveb realizovat náhradní výsadbu a budovat treláže, po kterých mohou růst popínavé rostliny, a pokrýt tak vnější stěny budov,“ podotýká Sovička.

Tomu v posledních dvou letech přálo vlhké počasí, a některé haly tak obrostly zelení. Roky předtím se to však kvůli vysokým teplotám nedařilo. Rostliny totiž nevydržely žár, který v létě sálal z rozpálených stěn průmyslových budov.

„Ačkoli to může vypadat, že jsme s Liborem Musilem v zásadním rozporu ohledně zelených střech, oba jen hledáme co nejlepší přístup k udržitelnosti,“ konstatuje Sovička.

„Chápu jeho argumenty jako názory představitele společnosti, která navrhuje, vyrábí a prodává vlastní zelené fasády a střechy. Snadno však při argumentaci může zapomenout na parametry, které se nehodí zmiňovat pro jejich zásadní ekonomickou nerentabilitu, pokud nechcete mít na střeše pouze vysušený substrát či hlínu.“

Libor Musil, LIKO-S

Foto LIKO-S

Podle zakladatele a místopředsedy představenstva společnosti, která v posledních letech navrhuje a vyrábí vlastní zelené fasády, je základním aspektem, který nás v současnosti nutí zvažovat ozelenění staveb, především právě ekonomika a peníze. 

„Chceme, aby se nám vynaložené náklady vrátily do pár let. Haly, které dnes u nás stavíme – a na letošní rok to bude více než milion metrů čtverečních – tady s námi ale budou dalších padesát až sto let. Možná ještě déle,“ předvídá Libor Musil.

„Když rozmělníte náklady na posílení konstrukce a na zelené střechy nebo zelené fasády do těchto let a do množství výrobků, které se v těch halách vyrobí nebo jimi jako zboží projdou, potom jsou to haléřové položky na každý takový produkt. Nemá to téměř žádný význam proti tomu, že hala bude v naší krajině zářit teplo do atmosféry celé dekády,“ upozorňuje. 

Na už zmíněnou studii společnosti Arcadis se však Musil nutně nedívá s despektem. „Je dobře, že vznikla. Celá stavební veřejnost, včetně autorů studie, se nyní učí pracovat s fenoménem ozeleňování staveb. Jsme ale na začátku, je tam mnoho nových věcí a neumíme udělat ještě správné závěry,“ domnívá se Musil.

Jinou halu bych už nikdy nestavěl.

V tomto ohledu máme podle někdejšího CEO společnosti zhruba sedm let zpoždění za vývojem v západní Evropě a bohatých státech Asie, kde se zelené střechy a stěny již běžně používají. Do ekonomiky zelených staveb se musíme naučit připočítávat vliv stavby na okolí vyzařováním tepla a vysušováním. 

S každou podobnou stavbou totiž do přírody umísťujeme další zdroj tepla a vysoušeč vláhy. Pokud ke stavbě nevyužíváme brownfieldy, měníme půdu, která absorbovala vodu a přes rostliny chladila svoje okolí, v pevnou radiační plochu. 

Střechy hal mají pod plným slunečním svitem tepelný výkon až kilowatt z každého metru čtverečního. Když tedy postavíme do přírody halu o rozloze deset tisíc metrů čtverečních, umísťujeme do krajiny pomyslných deset tisíc zářičů o výkonu jednoho kilowattu – a v létě rozpálených na více než sedmdesát stupňů Celsia. 

„Přírodní klimatizaci nahrazujeme topením. Je to stejné jako byste si v horkém létě v autě místo klimatizace zapnuli topení naplno. Je jedno, jestli tento efekt nastane v intravilánu obce, kde horko z hal zvyšuje teplotu pro lidi, nebo v přírodě, kde tento radiátor vysušuje okolní pozemky,“ vysvětluje Musil. 

Nad zelenou halou oproti tomu nevzniká teplotní stoupavý proud a teplo z horké střechy se nedere do interiéru. Zeleň naopak ochladí střešní plášť a chladnější vzduch klesá okolo haly dolů. Zachycení dešťové vody je navíc podle Musila velkou pomocí kupříkladu při přívalových lijácích. 

Předplatné Forbesu

Skladba zelené střechy zároveň chrání střešní folii před UV zářením, prodlužuje životnost střechy a zvyšuje tepelnou izolaci. Tím klesají náklady na vytápění i na klimatizaci. „Zeleň na budovách vyrábí kyslík, váže oxid uhličitý a prach a zvyšuje biodiverzitu v okolí stavby. Vrací přírodě to, co jí stavbou bereme,“ shrnuje Musil.

Alternativou se jeví vsakování vody ze střech v místě stavby. Aby však toto řešení eliminovalo tepelný výkon střechy a okolních komunikací, musí být podle Musila doplněné opravdu bohatou výsadbou stromů hned v okolí haly.

„Tím by se náklady dostaly na úroveň nákladů na zelenou střechu. A ještě je třeba připomenout, že vysazený strom svoji chladicí funkci začne plnit až v dospělosti a to trvá roky až desetiletí. Kdežto zelená střecha a zelená fasáda začne správně fungovat ihned po instalaci,“ argumentuje zakladatel a někdejší CEO společnosti Liko-s.

Podobná alternativní řešení k horku vyzařujícímu ze střech pod slunečním zářením přitom Musil přirovnává k tomu, když někdo přikládá pod kotel a zároveň se ho snaží chladit. Jedním dechem dodává, že právě zelená střecha a stěny účinnost fotovoltaických panelů v horkém létě ještě zvyšují.

Hlavním rizikem pro všechny z nás jsou podle zakladatele úspěšné firmy ze Slavkova u Brna změny klimatu a přírody, které nám škodí daleko více než „pár korun“ za úpravu haly, které by měla umět vstřebat ekonomika firem a třeba s pomocí státu.

„Nejsem žádný ekologický aktivista, ale průmyslník, který si vliv zelených staveb vyzkoušel sám na sobě. Náklady, které jsme utratili navíc za ozelenění hal v našem areálu, bych na stavbách vždy zopakoval. Jinou halu bych už nikdy nestavěl,“ vysvětluje byznysmen.

„Technicky je to vždy proveditelné, je to jenom otázka správného řešení a peněz. Máme k dispozici rozvinutou ekonomiku, máme pokročilé technologie. Obojí by v naší společnosti už neměl být problém, pokud výsledkem je jasný přínos pro prostředí k našemu životu. Investované peníze nám příroda stokrát vrátí,“ uzavírá.