Petr Vácha nebyl ve svém životě ničím jiným než knihkupcem. Knihy jsou jeho svět a svoji živnost bere tak poctivě, že se dokonce zřekl možnosti prodávat svůj sortiment také po internetu.
„Knížky musíte mít možnost vzít do ruky, přivonět si k nim,“ říká. Nabízet je někde v e-shopu je pro něj nemyslitelné. Jak ale s touhle filozofií zvládl obě covidové vlny? Jedním slovem dobře.
Mnoho let vedl vyhlášené Knihkupectví v Praze Na Můstku. Právě sem se chodilo pro literaturu, která jinde nebyla. Nakoupit do něj přišel v devadesátých letech i zpěvák Michael Jackson.
Jenže pak musel ustoupit prodejně se sklem a čekalo ho stěhování. Na centrum hlavního města už nevsadil, odstěhoval se s prodejnou na samý kraj Prahy, do Újezda nad Lesy a k prodejně knih si otevřel ještě vinotéku. To byl vždycky jeho sen.
O zákazníky nepřišel, stále se k němu jezdí nakupovat z celé Prahy i z okolních vesnic a měst – Kolína či Českého Brodu nebo Říčan. Nad jeho prodejnou by mohlo viset staré hokynářské heslo: poradíme, posloužíme. Proto mu zůstali věrní i ti, kteří to měli na Můstek kousek a do Újezda už daleko.
Pro rozhovor si schválně vybírám dobu, kdy by v jeho knihkupectví mohl být aspoň chvíli klid. Je okolo jedenácté dopoledne, všední den. Klid tu ale není. Naše povídání několikrát přeruší zákazníci.
Trousí se po jednom po dvou, ale v jednu chvíli je nás v obchodě víc než pět, což je v souvislosti s covidem maximální povolené množství, takže jedna paní musí na chvíli počkat venku.
Petr Vácha se každého zeptá, co by si přál, a všichni bez výjimky na něj vychrlí své požadavky, nikdo nevybírá bez pomoci.
Nějakou novou detektivku pro ženu, žádá třicátník. Něco z politiky pro tátu, prosí asi třináctiletý kluk. Mohla by se mu líbit knížka o Kim Ir Senovi, tak ji Petr Vácha vytahuje z výlohy. Kolik stojí, ptá se mladík. Přesně 399 korun. Jo, to by ještě šlo. Další paní by ráda novinku Lucie Výborné Mezi světy, ta je ale vyprodaná a do Vánoc už nebude. Protože covid zaúřadoval i v tomto oboru.
Dodavatelé nestíhají. Nakladatelé vydali menší počet knih a s dotisky počítají až po Novém roce. I já se musím smířit s tím, že neseženu knihu profesora Petra Neužila V zákulisí srdce. Petr Vácha se dívá do počítače, ale chybí všude, objednat ji teď není možné, stejně jako novou publikaci Pavlíny Brzákové o Jaroslavu Duškovi.
„Firmy nestačí expedovat, někdy čekám třeba i čtrnáct dní, s dodáním balíků se zpožďují i přepravní společnosti,“ stěžuje si Vácha.
I tradiční nápor těsně před Vánoci je o trochu menší, než bylo zvykem v minulých letech. Protože knihkupectví zůstala v listopadu zavřená, zákazníci se nemohli dočkat a vyrazili na nákup hned na začátku prosince.
„Kdo byl prozíravý, přišel dřív, měl krásný výběr knížek a sehnal v klidu věci, o kterých dnes musím říkat, že jsou bohužel vyprodané,“ konstatuje Vácha. A dodává, že mu vyhovuje nařízení o omezeném počtu lidí, kteří mohou být ve stejný čas v prodejně.
„Uvažuju o tom, že něco podobného zavedu i o příštích Vánocích. Pět lidí dokážu obsloužit naráz, sice se naběhám, ale zvládnu je všechny. I pro nakupující je příjemnější, že se nemusejí prodírat mezi dvaceti dalšími, a když potřebují, můžu se jim věnovat,“ říká.
Doplňuje, že každý dobrý knihkupec musí vědět, kde která kniha je, nesmí tápat a měl by umět poradit. To je základ, aby menší knihkupectví přežilo v prostředí velkých konkurentů.
Trochu si posteskne, že pro něj bylo knihkupectví vždy prodejnou knih, nikoli her, pastelek, hrnků a kdo ví čeho ještě. Obřím prodejnám říká ratejny knih a vypadá to, že téměř na truc s nimi soupeří „čistotou“ svého sortimentu. Jediné, co nabízí navíc, jsou kalendáře a audioknihy, ale ty spíš jen na objednávku.
První vlnu koronaviru přežila jeho firma i díky tomu, že dokázal rychle zareagovat. Z vinotéky udělal „prodejnu s potravinami“, protože v ní nabízí víno, čaj, kávu a některé pochutiny. Zrušil židle a ze stolů udělal pulty.
Lidi si chodili pro nápoje a zároveň si mohli vyzvednout objednané knížky. „Šlo to i bez e-shopu. Zákazníci volali, psali e-maily nebo komunikovali přes Facebook a já jim vždy připravil balíček, který si ve vinotéce vyzvedli,“ popisuje Vácha.
Navíc si chválí, že mu majitel nemovitosti, ve které jeho prodejna sídlí, snížil po dobu tří měsíců na polovinu nájem, a tak se všechno dalo zvládnout, i když zpočátku to vypadalo, že budou mít problém pokrýt byť jen provozní náklady.
Petr Vácha do své prodejny chodil během lockdownu tak, jak je zvyklý. Byl tu od rána do večera. „Doobjednával jsem knížky, kontaktoval nakladatele, chodily mi balíky, neustále jsem se připravoval, že budu moci otevřít,“ říká.
Ročně obslouží zhruba osm tisíc zákazníků a jeho obrat činí okolo čtyř milionů korun. Když se ptám, kolik prodá knížek, zamyslí se.
„Někdo koupí dvě, někdo šest, myslím, že průměr jsou čtyři knihy na zákazníka,“ vypočítává. Dobré knihkupectví musí mít podle něj široký záběr a být připravené na to, že bude nabízet i úplné speciality třeba pro jediného čtenáře, který se ale rozjásá, když ji tu uvidí.
„Je to hodně založené na osobních kontaktech, takový nakupující prostě ví, že u mě svou knížku najde,“ usmívá se.
Stabilně dobře se podle něj prodávají detektivky a dobré romány, stejně jako motivační knihy. „Jestli o něco v posledních letech hodně stoupá zájem, tak o fantasy. A to nejen mezi dětmi a dospívajícími, ale i dospělými. Lidi asi potřebují utíkat do jiných světů,“ míní Petr Vácha.
Ve své prodejně má zhruba deset až patnáct tisíc titulů a hned první rok, ve kterém otevřel, byl ziskový. Úvěr nepotřeboval, rozjezd financoval ze svého.
„Peníze jsem si půjčil, když jsem budoval Knihkupectví Na Můstku. Sháněl jsem tehdy milion, který byl nutný na vybavení prodejny, nábytek a počítače. Ten mi žádná banka nechtěla půjčit. Pomohl kamarád, restituent,“ vzpomíná na své minulé působiště.
I díky tomu, že měl v oboru už jméno, se mohl dohodnout s dodavateli, že nemusí za všechny tituly platit předem, jak bylo zvykem, ale bude je splácet postupně tak, jak bude prodávat.
„Dnes to mají knihkupci o něco jednodušší. Dopředu se platí jen za některé knihy, například bestsellery nebo publikace s licencí typu Harry Potter,“ dodává. I tak musí mít dobrý odhad, kolik výtisků odebrat, aby neležely několik let v obchodě. Na neprodejné knihy ale nevěří. „Každá si jednou najde svého čtenáře,“ říká s optimismem.
Sám čte rád, jak jinak, i když příliš času na to nemá. Vrací se k oblíbeným knížkám, patří mezi ně například Pan Kaplan má třídu rád, Tři muži ve člunu nebo Saturnin, ale otevírá i novinky. Nejen kvůli tomu, aby mohl radit svým zákazníkům. A co by doporučil pod stromeček čtenářům Forbesu?
Žena v polární noci
Christiane Ritter
Nakladatelství Portál
Ženám touhle knížkou uděláte radost. Je velmi pohodová. Příběh vznikl ve čtyřicátých letech dvacátého století. Autorka, vzdělaná mladá umělkyně ze zámožné rodiny a rodačka z Karlových Varů, opustila klidný život u rodičů i malou dcerku a vydala se za svým mužem na Špicberky.
Prašina – Bílá komnata
Vojtěch Matocha
Nakladatelství Paseka
Novodobý Foglar! Poslední díl úspěšné trilogie přináší rozuzlení. A kdo nemá první dva, může je dokoupit a má dárek pro kluky i pro holky jako vyšitý.
Poslední palác
Norman L. Eisen
Nakladatelství Argo
Výborně napsaná knížka, autor, bývalý americký velvyslanec v Česku, se neváhal ponořit do historie a vyhledat fakta. Zajímavé, poutavé, zábavné.
Aristokratka u královského dvora
Evžen Boček
Nakladatelství Druhé město
Kdo má rád sérii o ztřeštěné aristokratické rodině a jejích zaměstnancích, bude nadšený! Hlavně nečíst v prostředcích hromadné dopravy, hrozí vyloučení kvůli smíchu.
Hraničářův učeň – Ztracený princ
John Flanagan
Nakladatelství Egmont
Tuhle sérii prodávám patnáct let a myslím, že je to jeden z nejlepších fantasy příběhů pro děti i dospělé. Můj syn ho začal číst v sedmi letech a dnes se na tenhle díl ve svých jedenadvaceti těší úplně stejně.
