Je to nástroj, který dává, ale i bere. Umělá inteligence mění pravidla hry v překladatelství. Zatímco u běžných textů a letáků už firmám stačí levnější strojový překlad, u milionových smluv, marketingu nebo beletrie je lidský cit pro jazyk pořád nenahraditelný. Jak na nástup AI reagují čeští překladatelé a velká nakladatelství? A proč je největší výhoda umělé inteligence zároveň jejím největším rizikem?
Začátkem roku zvedla vlnu nevole zpráva, že britsko-americké nakladatelství HarperCollins, jež vydává edici paperbackových románků z červené knihovny, propustilo své kmenové překladatele. Nahradil je software firmy Fluent Planet, který za ně takzvané harlekýnky strojově nově překládá z angličtiny do francouzštiny a kontrolují jej už pouze externisté.
Přitom ještě před dvěma lety Evropská komise vydala prohlášení, v němž se praví, že ani takzvané nižší literární žánry nesmějí být překládány strojově a že každý jazyk a každý typ literatury si zaslouží lidský překlad.
Že AI proniká do jejich oboru čím dál více, nicméně přiznávají i samotní překladatelé, které redakce Forbesu oslovila. Ti se jí už také museli v lecčems přizpůsobit. Shodují se rovněž v tom, že zejména u jednodušších, opakujících se textů, jako jsou letáky, prospekty nebo interní materiály, často stačí strojový překlad bez lidské korektury.
Elišku Zemanovou živí písemné překlady a ústní tlumočení. Překládá především dokumenty, které je potřeba přeložit se soudním ověřením, jako jsou rodné a oddací listy, vysvědčení, vyšetřovací příkazy a další listiny či marketingové texty.
Přiznává, že AI její profesi ovlivňuje. „Určitě ubylo množství překladů běžných dokumentů, u kterých klientovi jde v první řadě o porozumění, ne o formu a absolutní správnost. Jsou to třeba výzvy k zaplacení pokuty z Německa, prezentace a podklady ze školení, jež klient absolvoval, nebo e-mailové komunikace. Zkrátka texty, které pochopí i s drobnými nedostatky,“ říká Zemanová.
S rozšířením AI proto přemýšlela, jak reagovat a kde je její výhoda, z níž by mohla těžit. Proto si dodělala kulaté razítko pro vyhotovení soudně ověřených textů a pro soudní tlumočení u svateb, soudů, policie, kde je člověk stále potřeba. „Snažím se zároveň zaměřit i na vysoce specializované oblasti, jako je technika,“ dodává Zemanová.
Umělá intelligence ovlivnila profesní život také Jakubovi Volnému. Ten překládá zejména texty, kde je klíčová hezká čeština. Deset let se živil výhradně překlady beletrie a v portfoliu má přibližně padesátku knih ze čtyř jazyků.
Pak se soustředil na komerční, zejména tedy marketingové texty. „Na nástup AI zareagovali hlavně moji klienti. Velké agentury nástroje využívají hojně a v posledních letech jsem vlastně jen kontroloval už přeložené texty,“ zmiňuje Volný.
Podle něj však není automatizace překladů žádnou novinkou. Už dříve se používaly CAT nástroje, které efektivně pracovaly s už přeloženými texty a tvořily z nich takzvané překladové paměti, jež nabízely překladateli.
Tyto programy pro komerční sféru znamenaly, kromě dalších výhod, výrazné zrychlení práce. „AI to všechno posunula na další úroveň a moderní překladatelské systémy kombinují překladové paměti s návrhy umělé inteligence,“ vysvětluje Jakub Volný.
Překládání bylo až donedávna hlavním zdrojem jeho příjmů. Teď už se tím živí jen příležitostně i vzhledem k tomu, že mu ubylo překladů marketingových textů.
Nabídku služeb musela trhu, kde se čím dál víc počítá s umělou inteligencí, přizpůsobit rovněž firma Skřivánek, která se specializuje na překlady a tlumočení.
„U jednodušších textů počítáme s tím, že se bude AI více a více vyvíjet, a přizpůsobujeme se tomu mimo jiné i vlastními AI nástroji. Tam, kde je ale potřeba lidský vhled, cit pro kontext, kulturní nuance nebo emoce, jako je literární překlad, poezie, marketingová a kreativní tvorba či právní a jinak citlivé dokumenty, tam zůstává role zkušeného překladatele nenahraditelná,“ přibližuje dnešní situaci Anna Skřivánková, ředitelka firmy.
„Současné nástroje umělé inteligence umějí text převést, ale ne vždy pochopit, proč byl napsán právě takto,“ dodává Skřivánková.
To ostatně potvrzuje také Jakub Volný, který na začátku letošního léta dokončil překlad románu Dcera z palírny pro nakladatelství Jota, jenž má vyjít v září, a když jej překládal, ze zvědavosti nechal placenou verzi Gemini přeložit jednu kapitolu.
„Výsledek byl pro beletrii nepoužitelný a prakticky každou větu jsem přepracoval. Musím ale dodat, že fakticky byl překlad až na pár drobností správný,“ prozrazuje Volný.
Že v beletrii zatím ještě nástup AI tolik překladatele neohrožuje, potvrzuje rovněž Václav Kadlec, ředitel nakladatelství Albatros Media. Umělou inteligenci v současné době nevyužívají, ale její technologické možnosti testují. A kvalita AI překladů podle nakladatelů setrvale roste.
„Za sebe si však neumím představit, že by náročné beletristické texty někdy překládaly stroje. V určitých segmentech nebo třeba v naučných textech ale asi v budoucnu ten trend bude. Koneckonců není pochyb, že v některých případech se to už děje – kolegové z redakcí mají občas velmi silné podezření, že AI pro překlad knižního textu použil samotný překladatel a text, který nám odevzdal, takovým způsobem vznikl,“ podotýká Kadlec.
Ten si také myslí, že hlavně pro menší zahraniční nakladatele bude tento styl překladu jednodušším a levnějším způsobem, jak expandovat mimo svůj domovský trh.
„Renomované nakladatelské domy v Česku ani ve světě ale prozatím AI k psaní ani k překládání knih nepoužívají, mimo jiné právě z etických důvodů, protože mají stejně jako my snahu podporovat zájmy kreativních tvůrců a překladatelů,“ zdůrazňuje ředitel Albatros Media.
Samotní překladatelé pak chápou, že AI nemohou vnímat jen jako hrozbu, ale musejí se umět jejímu vlivu postavit a využít ji ve svůj prospěch.
„Zatím se snažím s AI bojovat tím, že podávám co nejprofesionálnější a nejpreciznější výkony. Nasbírala jsem a sbírám zkušenosti z mnoha oborů, dokážu informace propojovat, vyvodit závěry, dovtípit se, co je psáno mezi řádky, zkrátka nepřevádět pouze slovo za slovo, ale celkový význam vět. Věřím ve svou expertizu, nicméně technologický vývoj je tak rychlý, že nedovedu předvídat, jak moc se AI v budoucnu zdokonalí,“ přiznává Eliška Zemanová.
Nebezpečí v umělé inteligenci spatřuje hlavně v tom, že výstup z jejích nástrojů působí často velmi dobrým dojmem, nicméně při detailnějším pročítání nebo kontrole lze odhalit faktické chyby. AI třeba zapomene do věty dodat zápor, čímž se význam sdělení zcela změní, nebo si plete podobná slova, zamění například abstraktní a abstrahovaný.
„Věřím, že umělá inteligence může pomoct lidem v běžných situacích, aby se zorientovali, ale pokud je text opravdu důležitý, je člověk nenahraditelný. Například když klient řeší překlad smlouvy, která pojednává o obchodu za miliony, obrátí se raději na živého překladatele se zkušenostmi, aby měl jistotu, že nepodepíše něco, co nechtěl,“ vysvětluje překladatelka.
Rovněž podle Jakuba Volného jsou velké jazykové modely úžasným vynálezem, který v mnoha situacích práci překladatele hodně usnadní a někdy i nahradí. Jenže jejich největší výhoda je zároveň jejich největší slabinou.
„Takové překlady jsou totiž docela dobré. V angličtině pro ta dvě slova existuje výstižný výraz good enough, což do češtiny přeložíte jako použitelné. Ve spoustě situací takové výstupy stačí, ale zdaleka nejsou použitelné ve všech, protože některé texty vyžadují odbornější přístup,“ upozorňuje překladatel.
Většina lidí se podle něj domnívá, že pro kvalitní překlad stačí perfektně ovládat zdrojový jazyk, například angličtinu. Mnohem důležitější je však znalost cílového jazyka. Pokud není něco v originále jasné, pomůže slovník, internet, AI, ale s citem po jazyk nepomůže nic. Ten si člověk musí odpracovat – četbou, překládáním, novinařinou nebo jinou prací s textem.
„Často se setkávám s tím, že někdo potřebuje přeložit článek do němčiny. Tak se to prožene AI a německý kolega Helmut to přečte, jestli je to správně. Jenže takhle to nefunguje. Co když Helmut nepřečetl jedinou knihu, o jazyk se nikdy nezajímal a je rád, když německy napíše e-mail s pěti chybami. Pořád je to nástroj a záleží, jak ho použijeme,“ míní Volný.
S tím souhlasí i Anna Skřivánková. Ve firmě AI jako hrozbu nevnímají, spíše jako nástroj, který si osvojili a integrovali do vlastních procesů.
„Obor se mění, poptávka se přesouvá od čistě jazykového převodu k službám s vyšší přidanou hodnotou, jako je lokalizace, kulturní adaptace, kvalitativní kontrola AI výstupů nebo poradenství. Věříme, že budoucnost oboru bude patřit těm, kdo dokážou AI a lidskou expertizu skloubit, ne těm, kdo se jí budou bránit,“ podotýká Skřivánková.
Toho, zda jednou AI překladatele zcela nahradí, se neobává ani Jakub Volný. Myslí si, že je to stejné jako s malbou a fotografií. Fotoaparát možná výrazně zjednodušil a zrychlil zachycování skutečnosti, umělce však z nikoho neudělal.
„Když fotíte auto do systému pojišťovny, vystačíte si sami s mobilem, na nafocení svatby si už ale pozvete profesionálního fotografa. A pořád najdete místa, kde je nezastupitelná klasická malba,“ uzavírá Jakub Volný.
