Spousta z nás žije s pocitem, že naše první zaměstnání musí být zároveň i to poslední. Pokud léta pracujeme v jednom oboru, pomyšlení na radikální změnu se může zdát nemožné.
Ale jde to. Desítky takových příkladů z praxe by mohla jmenovat Jana Večerková, která do Česka se svým bratrem Janem jako první přinesla americký koncept tzv. coding bootcampů. Několikaměsíční intenzivní kurzy programování vás připraví na kariéru programátora, ať už jste muž, nebo žena, je vám osmnáct, nebo čtyřicet a aktuálně pracujete jako kuchař, nebo právnička.
„Jako studenti se k nám hlásí lidé z nejrůznějších životních drah i věků, rozhodně nejde o jednu specifickou skupinu,“ vysvětluje Jana, podle které si cestu k programování může najít prakticky kdokoli, pokud je ochoten věnovat tomu dostatek času a úsilí.
„Měli jsme tu obory od práva a marketingu až po gastronomii – jedna z nejúspěšnějších absolventek byla dříve manažerkou v baru.“
„Někteří teprve dokončili střední školu a chtěli to vyzkoušet ještě předtím, než nastoupí na vysokou. Ve většině případů ale po dokončení kurzu sehnali ihned zajímavou práci a už k tomu ani nedošlo,“ říká.
Zároveň ale dodává, že nejčastějším případem jsou lidé s vystudovanou vysokou školou, kteří pár let pracovali v nějaké oblasti, kde měli možnost nahlédnout do světa technologií. Ten je nakonec pohltil natolik, že se rozhodli skončit se svou stávající profesí a do jejich studia se pustit naplno.
Foto Coding Bootcamp
Tříměsíční fulltime program od Coding Bootcamp Praha totiž není žádnou volnočasovou aktivitou, kterou vám stačí studovat po večerech. Výuka probíhá každý všední den od devíti do pěti, ale počítá se s tím, že pro maximální výsledky věnujete kurzu i své večery a víkendy.
„S jinou prací se to skutečně zvládat nedá. Jsme tu pro ty, kteří chtějí zcela změnit svou kariéru a věnovat tomu naplno tři měsíce svého života,“ upozorňuje Večerková.
Jan Večerka, spoluzakladatel Coding Bootcamp Praha | Foto Coding Bootcamp
Pro zapojení do dlouhodobého programu ale není jedinou podmínkou časová investice. Od účastníka se zároveň očekává, že v programování není úplný začátečník, má alespoň minimální povědomí o tom, co svět jedniček a nul obnáší, a základní zkušenosti s programovacími jazyky.
O tom, zda je zájemce vhodným kandidátem, ovšem rozhoduje přijímací proces. „Tím se vyfiltrují nejen ti, kteří už mají dostatek znalostí, aby mohli začít s výukou, ale ukáže se také, kdo to myslí vážně a zda člověk ví, do čeho jde,“ vysvětluje Večerková.
Sama vystudovala ekonomii, finance a mezinárodní politiku a k programování se dostala až později díky zkušenosti v mezinárodní instituci v Bruselu.
„Pokud se k nám přihlásí někdo, koho svět IT zajímá, ale zatím nemá žádné zkušenosti, nabídneme mu účast na jednom z našich workshopů,“ odkazuje k dvouhodinovým sezením zdarma, kde má zájemce možnost se seznámit se základními pojmy, zjistit rozdíly mezi jednotlivými programovacími jazyky a vyzkoušet si, zda k tomu má vlohy.
Dalším krokem je domácí online studium na platformách běžně dostupných zdarma, které by začátečníky měly naučit základy potřebné pro samotný kurz.
„To vám nepomůže k tomu, aby se z vás stali za měsíc programátoři. Mnohem důležitější je zjistit, jestli se tomu dokážete věnovat dlouhodobě,“ podotýká Večerková.
Od ledna je navíc možné se přihlásit na rozšířenou verzi zmíněných dvouhodinových workshopů v podobě pěti večerních webinářů, jejichž ambicí je předat člověku informace, na kterých může dále stavět své programátorské dovednosti ve fulltime kurzu.
Od roku 2016 prošlo rukama lektorů z Coding Bootcamp Praha celkem 180 lidí, kteří se během tří měsíců zcela přeorientovali ze svého původního zaměstnání. A zájem stále roste, přestože rozhodně nejde o levnou záležitost: kurz vyjde na zhruba 100 tisíc korun.
Pro každý nový běh se počet zájemců pohybuje ve vyšších desítkách, přesto je tříměsíční kurz omezen na pouhých dvacet osob. Večerková však tvrdí, že nechce upřednostňovat kvantitu před kvalitou, a proto zatím počet nenavyšují, ačkoli by do budoucna chtěli.
Do značné míry je k tomu vede i pandemie, která koncem léta vyvolala o třetinu vyšší poptávku po kurzech, než bylo do té doby zvykem. „Lidé si začali uvědomovat, že pandemie jen tak neskončí, a možná se i poohlíželi po dalších pracovních příležitostech v odvětvích, která budou neustále důležitější.“
Zvýšený zájem byl překvapivě patrný i ze strany žen, které dlouhodobě tvoří okolo třiatřiceti procent účastníků programu. V loňském podzimním kurzu se tak poprvé stalo, že počet mužů a žen v jednom běhu byl vyrovnaný.
„Naším cílem není žádná pozitivní diskriminace. Prostě se nám to hezky sešlo, ale máme z toho opravdu radost,“ chválí si Večerková. Sama vnímá, že zájem žen o programování je v Česku v porovnání se zbytkem světa skutečně malý.
„V IT obecně ten rozdíl není takový, protože do toho se počítají i designérky nebo projektové manažerky. Pokud se ale podíváme výhradně na programování, tam u nás ženy tvoří asi pět až osm procent a to je opravdu málo.“
Spoluzakladatelka Coding Bootcamp Praha Jana Večerková
Podnikatelka sama přiznává, že jsou tyto statistiky paradoxní vzhledem k tomu, že technické zázemí je u nás obecně kvalitní. Hlavní problém však podle ní vzniká už v samotném dětství, potažmo mládí. „Hodně kluků začíná programovat díky zájmu o počítačové hry, které v nich vzbuzují zvědavost, jak vlastně vznikají.“
Právě marketingový posun herního průmyslu, který se v druhé půli 80. let začal orientovat čistě na chlapecké publikum, zrcadlil celkovou proměnu programátorské scény – ta bývala ve svých začátcích dominantou žen, ale s příchodem osobních počítačů přišla i záplava reklamy stavějící ženy zpátky do rolí hospodyněk, zatímco počítač ovládá muž.
Podíl absolventek na amerických vysokých školách – počítačové vědy vyznačuje oranžová křivka | Zdroj NPR
„Rozdíl je i v tom, jak se technické obory na školách prezentují ženám,“ připomíná Večerková aktuální situaci.
„Sama mám tu zkušenost, že když jsme se měli hlásit na matematickou olympiádu, učitelé automaticky předpokládali, že je to hlavně pro kluky. To stejné s předměty zaměřenými na IT a programování. Nikdy je nenapadlo, že by to mohla zkusit holka,“ zmiňuje zaběhnuté stereotypy, které jsou častým důvodem nezájmu žen.
„Pokud ale chcete být v programování skutečně dobří, je třeba tomu věnovat opravdu hodně času. Muži to většinou vnímají jako lifestyle a nevnímají rozdíl mezi pracovní dobou a volným časem. Většina žen ale svůj volný čas raději využije jinak,“ dodává další možný důvod.
