Tomáš Reinbergr neměl na studiích s kým hrát squash. Pokud sportujete, spíš než přímo Reinbergra znáte pravděpodobně platformu, kterou vybudoval. Už patnáct let vede projekt Vaše Liga, zastřešující amatérské ligy ve squashi, tenisu, badmintonu, ping-pongu či plážovém volejbalu.
Díky tomu je dnes největším „shromaždištěm“ hobby sportovců v zemi a generuje roční obrat šest milionů korun. Vše přitom začalo velmi nenápadně – právě tím, že student vysoké školy ekonomické sháněl parťáka na squash.
Aby potíž vyřešil, nechal si od kamaráda udělat web, vytiskli společně černobílé letáčky a polepili jimi školu. Do dvou týdnů se přihlásilo dvě stě lidí a mladík začal tušit byznysový potenciál. Výsledkem jeho tušení je existence firmy s již zmíněným obratem.
Princip je jednoduchý: za poplatek sto šedesát korun měsíčně garantuje registrovaným hráčům a hráčkám čtyři soutěžní zápasy a neomezený počet přáteláků ve zvoleném sportu a městě. A soupeře na víceméně stejné výkonnostní úrovni, což zaručuje, že si všichni dobře zahrají.
Bonusem jsou slevy na sportoviště po celém Česku – i proto počet aktuálně přihlášených hráčů dosahuje téměř třináct stovek, i když před covidem to bylo ještě o půl tisícovky víc.
„Hráči zrají během let s námi. Dnes už jsou to kolikrát mámy a tátové, často i díky lize, která zafungovala jako sportovní seznamka,“ usmívá se Tomáš Reinbergr a vypráví, jak k zápasům nebo běžeckým závodům přidali pořádání komunitních aktivit. „V zimě děláme lyžák, v nabídce jsou také letní a podzimní čtyřdenní campy, kde zapojíme i děti,“ vyjmenovává.
Vaše Liga aktuálně působí v osmi městech a její zakladatel možná poněkud překvapivě netouží po rozšíření do dalších. Tedy ne že by to v minulosti nezkusil: „Kromě více měst jsme zkusili také rozjet korporátní ligu. Byly to chyby a stály nás dost peněz,“ přiznává.
„Není dobrá strategie cpát se všude za každou cenu. Přepálili jsme to, takže jsme produkt ořezali na stávající osmičku. Chceme zůstat malí a efektivní a dělat kvalitní službu tak, aby nás bavila, a aby z ní měli hráči radost,“ konstatuje Reinbergr.
Finančních ztrát zažil víc, ale dívá se na ně bez jizev na duši, naopak s velkým nadhledem. Nejspíš hlavně proto, že sám o sobě tvrdí, že je hráč. „Někdy to i přeženu, ale nepamatuji si příliš věci, které se nepodařily. Spíš myslím na to, kam projekty posouvat dál. Když peníze jsou, tak se použijí. Když nejsou, něco změníme a vyděláme je,“ říká lakonicky.
Jestliže se muž, jehož příjmení by mohlo být logopedickou pomůckou, hlásí k povaze hráče, pak je pro něj z podstaty věci ideální poker. A není tedy divu, že se Reinbergr pustil do něj.
Právě s pokerem souvisí historka, obnášející hospodský flám. Krátce po spuštění projektu Vaše Liga se Reinbergr na jednom takovém zapomněl s kamarádem, profesionálním hráčem pokeru.
V legraci a samozřejmě pod vlivem vypitých nápojů se dohodli, že otevřou pokerový klub. Zatímco kolega ráno o ničem nevěděl, Tomášovi nevyhnala nápad z hlavy ani kocovina.
Do měsíce otevírali a v době největšího rozmachu měli přes třicet zaměstnanců. „Stejně jako ve Vaší Lize jsem ani ve světě pokeru nechtěl mít klasický vztah šéf versus zaměstnanec. I v pokerovém klubu mohli zaměstnanci do všeho mluvit a od důvěry mě neodradila ani ztráta tří set tisíc, které jeden ze zaměstnanců ukradl,“ vzpomíná Reinbergr.
Po letech v karetním hazardu a světě nočního života ale cítil potřebu posunout se dál. Zároveň se už roky věnoval meditaci a józe. „Pokerové podnikání neslo pěkné peníze, takže bylo velké dilema, zda se ho mám vzdát. Ale poslechl jsem nakonec svůj pocit,“ říká.
Podíl z pokerového klubu prodal a jako hráč vsadil vše na jednu kartu: investoval do Forexu čili mezinárodního měnového systému. Jen to nebylo zrovna povedené „all in“ – v den svých narozenin se dozvěděl, že vinou okolností přišel o veškeré investice v řádu několika milionů.
Někdo by se zhroutil, dnes spokojený manžel a otec dvou dětí nebere ztrátu nikterak fatálně. Snad i proto, že souběžně s Vaší Ligou provozuje také meditační centrum, kde vyučuje a příležitostně vede i lekce jógy. Sám už dvanáct let medituje dvakrát denně a meditativních stavů dosahuje i na ultramaratonských běžeckých trasách v přírodě.
A občas se na nich ztratí, což mu originálně připomíná jeho podnikatelskou cestu. V podnikání se prý rád a s lehkostí pouští po neznámých cestách a se stejnou lehkostí opouští ty slepé. „Prohry beru jako součást procesu učení a mám je rád,“ uzavírá.
