skip to main content
Malá firma

Spacák na míru, který nikde jinde na světě neušijí. Liberecká firma Kwak tvoří sny

Je to jako zajít ke krejčímu, vybrat si střih, barvu a nechat si ušít oblek na míru. Akorát s tím rozdílem, že v liberecké outdoorové firmě OutdoorKWAK vyrobí zákazníkům na přání spacák. A to ne ledajaký. Precizní krejčovské řemeslo tady totiž spojili i s jedinečným nanomateriálem. Výsledkem je spacák, který neprofoukne, nepromokne, zahřeje, a ještě má tu výhodu, že obsahuje skutečně jen to nejjemnější husí prachové peří.

I když firma, která má v logu žábu, funguje teprve rok, výroba spacáků má v Liberci téměř padesátiletou tradici. Pro své přátele je nejdříve začala šít Jana Červenková, která pak v roce 1990 založila firmu Alka. Když se o šestnáct let později rozhodla skončit, odkoupila od ní střihy i know-how Eva Hrstková, která byla tehdy na mateřské dovolené a pod značkou Kwak začala šít spacáky v podkroví rodinného domu.

„Špatně se mi prokrvují končetiny, takže mám věčně studené nohy. Manžel mi proto od doby, co se známe, přezdívá žába. Když jsem vymýšlela jméno pro značku našich spacáků, tak to byla jasná volba. A to „w“ je tam proto, že když si dáte do Googlu zkratku KVAK, najde vám to Krnovské vodovody a kanalizace,“ prozrazuje Eva Hrstková.

Svou živnost vedla sama, než se k ní v roce 2019 přidal David Pařízek. Vcelku náhodou. Hledal někoho, kdo by pro něj ušil spacák na zakázku. „Ten její spacák mě ohromil, byl velmi precizně vyrobený a já jsem člověk, který klade velký důraz na detaily. Když jsem se dozvěděl, že chce Eva skončit a vrátit se po mateřské do školky jako učitelka, přesvědčil jsem ji, že založíme firmu a z šití spacáků uděláme byznys,“ přibližuje David Pařízek, který do Liberce přesídlil z Brna.

Jejich setkání roztočilo kolotoč změn. Z podkroví rodinné vilky se šicí dílna přestěhovala do většího domu ve Vratislavicích nad Nisou, začaly přibývat zakázky, a tím pádem i švadleny.

Jedinečnost zdejších výrobků však není pouze v precizním zpracování, ale také v materiálu. Ve spolupráci s Technickou univerzitou v Liberci se firma dostala ke svitavskému výrobci látky s nanomembránou značky Nanomembrane, ze které Alpine Pro letos šilo oděvy českým sportovcům na zimní olympiádu, a je jediná v republice i na světě, která může tento materiál k šití péřových výrobků používat.

„Začneme vrchní vrstvou. Tam máme polyamid 6, kde je zevnitř nalaminovaná nanomembrána a nahoře ještě DVR-C6 úprava. C je stopa uhlíku, tedy kolik molekul uhlíku je naskládáno na sebe, čímž z nich vznikne takový sloupeček. A když jich postavíme víc vedle sebe, vypadá to pod mikroskopem jako takový vlnící se kartáč, po kterém se pohybuje obrovská molekula vody a v našem případě i oleje a brání styku s tím polyamidem,“ popisuje mi David Pařízek vlastnosti látky.

A čím větší číslo u písmena C je, tím je větší odpor materiálu. Většina výrobců používá C0 nebo C3, Kwak naproti tomu C6. A rozdíl je to podle společnosti veliký, třeba jako mezi Škodou 120 a novým modelem Mercedesu.

„Naše membrána má paropropustnost čtyřicet tisíc milimetrů a vodní sloupec deset tisíc milimetrů. Třeba běžný stan má sedm tisíc, deštník tři až pět tisíc,“ podotýká. Vodní sloupec zjednodušeně značí, kolik daný výrobek vydrží vody, než začne prosakovat. A nanomembrána zaručuje také devětadevadesátiprocentní šanci, že neprofoukne.

Jen samotná látka, i když unikátní, ale nestačí. Důležitá je také náplň. Výrobky Kwak garantují, že je v jejich útrobách pouze husí prachové peří. A to ještě to nejjemnější.

„Spousta lidí si myslí, že je na peří alergická. Ale to je alergie na čpavek, ne na to, že se peří dotknou. A většinou to bývá od kachny, protože ta na rozdíl od husy smrdí a také se obvykle oškube celá. Husa ne. My používáme pouze podhrudní část, kde je peří nejjemnější, a to v poměru 95 procent ku pěti. Těch pět procent je pírko, respektive jen část jeho špičky a zbytek chmýří,“ upřesňuje David Pařízek.

Reklama

Ostatní výrobci často husí peří kombinují s kachním, které chemicky vybělí. Nevýhodou je, že když pak péřový výrobek trochu slehne, je víc cítit a může způsobit alergické reakce. I proto je husí peří až čtyřikrát dražší. Do každého spacáku ho navíc potřebujete různé množství, záleží na teplotním komfortu i velikosti. Průměr je kolem sedmi set gramů.

Za to, že je značka Kwak stále více populární, vděčí i skutečnosti, že ve vratislavické dílně šijí spacáky přímo na míru. „Přijde zákazník, řekne, jakou má představu, my ho změříme a navrhneme přesně to, co chce. Vybereme barvy, tvar. Naše motto je, že tvoříme sny,“ podotýká podnikatel.

Ten si pamatuje i na přání jedné ze zákaznic, která chtěla mít spacák vypouklý na levé straně pro koleno. „Říkala, že spí nalevo, s pokrčeným kolenem. Tak si lehla na zem a my jsme ji změřili a spacák s vyboulenou jednou stranou ušili. Byla velmi spokojená.“

Jinak si zákazníci mohou vybírat z variant dekového spacáku anebo mumie, a to buď uzavřené, nebo otevřenějšího typu. Někteří mají pocit úzkosti, a tak chtějí zvětšit prostor u nohou. A protože každý obor se vyvíjí, informací, které výrobci spacáků zúročí, je stále víc.

„Třeba dnes už víme, že když člověk spí, vydá ze sebe sto wattů tepla. Tím zjistíte, kolik energie spotřebuje, kolik vody, vlhkosti. A to nám vše pomáhá při výpočtech. Podle toho také upravujeme střih na konkrétního zákazníka. Měří se, kolik musí člověk vyhřát sám sebou, kolik energie ztratí. To vše vypočítáme a podle toho ušijeme spacák přímo na míru,“ vysvětluje David Pařízek.

Spacák jsou schopni vyrobit i do mrazů kolem šedesáti stupňů, ale bude tak velký, že ho stěží zákazník bude nosit v batohu. Největší zájem je tak většinou o spacáky do mrazů okolo deseti stupňů. „Nedávno jsme šili jeden pro slečnu, která ho potřebovala na Altaj do minus pětadvaceti stupňů, ale spala v něm i v minus sedmatřiceti. Vážil jeden a půl kilogramu.“

Kromě spacáků šijí v dílně i bundy, vesty, rukavice, papuče do spacáků a také třeba speciální vložku vyrobenou z tkaniny, která má na sobě aluminiovou vrstvu. Většinou ji používají hasiči proti teplu, Kwak ji má proti chladu. Vkládá se do kapsy v nožní části spacáku, protože ztrátovost tepla je hlavně tam, kde většinou spáči stlačují peří patou.

Ve firmě pracuje zatím pět lidí a její obrat se pohybuje kolem čtyř milionů korun, David Pařízek ale očekává skokový růst. Zájem je velký a dnešní objednávky musejí posouvat až na červen. Jeden spacák šije jedna švadlena deset hodin. I proto shánějí momentálně ještě další dvě.

„Tím, že máme na tkaninu licenci a nikdo jiný z ní nesmí šít, je jasné, že ta naše produkce musí být vyšší, než je dnes. Letos chceme proto i víc rozvíjet distribuci, ale budeme si pečlivě vybírat, kde naše spacáky prodávat, právě proto, že jsou tak specifické a my určitě nechceme jít cestou sériové výroby,“ dodává.

Jedinečnost spacáků podtrhuje také jejich cena, ty nejlevnější stojí kolem šesti až sedmi tisíc korun, nejdražší šestnáct tisíc, dětské vyjdou na pět tisíc korun. Peří v nich vydrží deset let, než zestárne a ztratí své vlastnosti. I proto by lidé měli podle Pařízka o spacáky správně pečovat.

V žádném případě je nesmí motat, ale do obalu pouze mačkat. A to jen když je berou na cesty. Pokud se nepoužívají, měly by se skladovat vleže, aby se materiál neprověšoval. „Jinak spacák trpí,“ uzavírá David Pařízek.