skip to main content
Forbes Woman

Prožila těžké dětství ve Vietnamu. Dnes je úspěšnou českou šéfkuchařkou

Vyrůstala ve Vietnamu v malém domku, kde s rodinou sdílela jednu místnost o velikosti šestnácti metrů čtverečních. Oba rodiče pracovali v zahraničí, a tak malou Trinh Ha a jejího bratra vychovávala babička.

Nejoblíbenější položkou na jídelníčku byla sladká voda s rýží, maso měli jednou za měsíc a hračky si děti vyráběly z toho, co našly na ulicích.

Dnes je jednou z nejúspěšnějších žen v české gastronomii a na Ovocném trhu provozuje restauraci Public Chilli, kterou navázala na své předchozí karlínské bistro Red Hot Chilli. Její cesta za vysněným podnikem nebyla jednoduchá, ale vytrvalou podnikatelku nezastavila ani současná koronavirová krize.

Na Forbes Women’s Summitu se s námi podělila o svůj příběh.

Ve čtrnácti letech se s bratrem přestěhovala do Česka, kde tehdy pracovala jejich maminka. Trinh Ha se přejmenovala na Natali a začala žít nový život. Ani tady ale její dospívání nebylo jednoduché.

Reklama

Maminka byla trhovkyně, a Natali tak trávila většinu času ve vietnamském stánku na ostravském sídlišti. Navíc neuměla česky a místo do osmé třídy musela nastoupit do šesté.

Z kosmetičky šéfkuchařkou

Později se vyučila kosmetičkou, přičichla ke světu módy a líčila modelky na přehlídkách. Začala ji lákat Praha, kde tehdy její bratr rozjížděl karlínské bistro Red Hot Chilli. Moc se mu ale nedařilo a po půl roce to chtěl vzdát.

Natali ho přesvědčila, že má smysl to zkoušet dál a bistro po něm v sedmadvaceti letech převzala.

Natali Šnicerová s redaktorkou Zuzanou Krajíčkovou

„Tehdy jsem začala opravdu vařit. Vlastně jsem začala s asijskou kuchyní od nuly, jen s pomocí dvou kamarádek z Vietnamu a Číny,“ vypráví Natali Šnicerová. Byla jedním z prvních, kdo českým hostům přiblížil polévku pho nebo jarní závitky – do té doby se podobné speciality prodávaly maximálně v Sapě.

Skutečnou vlnu zájmu o bistro přitom spustil food bloger Martin Kuciel, známý jako pan Cuketka. Zmínka na jeho webu znamenala, že začali mít plno a zařadili se mezi nejoblíbenější podniky v Karlíně.

Po osmi letech však byla Šnicerová z náročného vedení restaurace unavená a cítila, že potřebuje pauzu. Vedení Red Hot Chilli předala přátelům a odjela na rok do světa. Po návratu ji ale začalo znovu lákat vaření.

Reklama

Daří se jí tam, kde jiní krachovali

Shodou okolností se uvolnil zajímavý restaurační prostor na Ovocném trhu. V minulosti v něm působily podniky Wine Food Market, Kobe nebo Satuy, žádný ale dlouho nevydržel. To Natali neodradilo a rozhodla se prorazit tam, kde jiní krachují.

Rozjela nový podnik Public Chilli zaměřený na asian fusion. A s prémiovou moderní asijskou kuchyní slaví úspěch. Dát si u ní můžete nejrůznější asijské speciality od pho přes pečenou kachnu až po čínské taštičky gyoza.

„Když se to v Public Chilli po dvou letech začalo opravdu rozbíhat, byl tam ten správný šrumec a měli jsme každý den plno hostů, přišla koronakrize a zase nás vrátila na začátek. Ale nechtěla jsem to vzdát. Naivně jsem věřila, že to bude jen na chvíli a za měsíc otevřeme znovu,“ líčí Šnicerová.

Jelikož staví především na zážitku, kombinujícím nejen skvělé jídlo, ale také příjemné prostředí a obsluhu, rozhodla se v první vlně nezačínat s rozvozem a restauraci zavřít úplně.

„Když přišla druhá vlna, byla jsem zoufalá a říkala si, že to nedám. Problém se zdál být čím dál větší. Navíc zaměstnance už nebavilo sedět doma. A tak jsem se rozhodla přece jen rozvozy zavést. Jelikož jsme prémiový koncept, museli jsme zároveň snížit cenu, aby to vůbec fungovalo,“ vypráví Šnicerová.

Když spadneš, musíš se zvednout

Nejtěžší podle ní bylo ustát ztráty a udržet si zaměstnance. „Musela jsem snížit mzdy, a to je vždy riziko, že zaměstnanci odejdou jinam. Spousta lidí v gastronomii to ostatně udělala a už se k oboru nechtějí vrátit. Já si je naštěstí udržela a snažila jsem se své zaměstnance podržet nad vodou, ale celá řada mých přátel má problém nabrat teď lidi zpátky,“ popisuje Šnicerová.

Pomohla jí i podpora od státu, která pokryla alespoň třetinu měsíčních nákladů. Vstříc vyšel také pronajímatel a Šnicerovou podpořila i rodina.

Nemám ambice mít deset restaurací.

„Najednou se mi hodily mé zkušenosti ze života, kdy člověk neustále padal a vždy se musel znovu zvednout. Naučila jsem se, že ať se děje cokoli, je potřeba jít dál. A že nejdál člověk dojde, když se na věci dívá pozitivně,“ říká Šnicerová.

Zarytá optimistka tak věří, že gastronomie má to nejhorší za sebou a že její podnik Public Chilli bude dál vzkvétat. „Nemám ambice mít deset restaurací. Stačí mi jedna, ale té chci věnovat veškerou péči. Tenhle podnik jsem si vysnila, jsem v něm šťastná a moji lidé jsou v něm spokojení. A když se k tomu přidají ještě spokojení hosté, tak už si nemůžu přát o moc víc.“

Reklama
Reklama