Na světě je jen málo aut, která by momentálně poutala takovou pozornost jako Tesla Cybertruck. A jedním z mála jejích čerstvých majitelů je i Čech Tom Krcha, žijící v Kalifornii. Pokud jde o zákazníky s českým pasem, bude zřejmě tím úplně prvním.
„Když někde zastavíte, kolem auta se vždycky seběhne skupinka lidí a obdivují ho, fotí se s ním, ptají se na všechno možné. I proto zatím neparkuju na ulici před domem a radši se snažím co nejdřív zajet do garáže, ideálně tak, aby nikdo neviděl, kam jsem zmizel. Zvláštní pocit,“ říká Krcha, který je velmi jednoduše řečeno ajťák.
Přesnější by ale bylo uvést, že je digitální designér, kterého krátce po dvacítce zlanařil softwarový gigant Adobe, u něhož udělal kariéru snů.
Ještě zajímavější je ale jeho účast na technologických startupech spojených s dealy počítanými v miliardách dolarů. Tak proč si neudělat radost v podobě nové Tesly Cybertruck?
Jak jste se k cybertrucku dostal?
V podstatě v prvních minutách, kdy se před nějakými čtyřmi lety otevřela rezervace, jsem v průběhu jeho uvedení odklikl tu nejlevnější variantu a zaplatil stodolarovou zálohu. Pak jsem na to skoro zapomněl. Navíc s tím, jak začala pandemie, bylo jasné, že tohle auto jen tak nevyjde.
Jen jednou mi to začalo vrtat hlavou a říkal jsem si, že budu potřebovat pohon všech kol, takže jsem změnil rezervaci na čtyřkolku. Měl jsem trochu strach, že mě to v žebříčku rezervací hodí na konec, ale to se nestalo
Proč jste se pro tohle auto vůbec rozhodl?
Taťka je designér a brácha architekt v ateliéru Zahy Hadid, takže se kolem futuristického designu odmalička pohybuju. V první vteřině, kdy cybertruck naroloval na pódium v průběhu Elonova live eventu, mi bylo jasné, že ho chci. Říkal jsem si, že je to konečně auto, které si na nic nehraje a jde rovnou k věci.
Čekání na něj bylo ale dlouhé…
Už jsem ani nedoufal, že se to stane. Loni koncem listopadu, když Elon Musk předal prvních deset cybertrucků, jsem si říkal, že se na mě dostane nejdřív za rok. Jenže týden nato mi napsali, že můj cybertruck je připravený k objednání, což mi vyrazilo dech.
Fakt jsem to nečekal a upřímně – pár nocí jsem z toho skoro nespal. Na jednu stranu jsem to auto hrozně chtěl, na druhou stranu jsem musel spolknout realitu, že si mě budou stovky lidí na silnicích fotit. S tímhle autem se fakt neschováte. Musíte jít doslova s kůží na trh.
Kdy proběhlo předání?
Zhruba před týdnem a byla to docela událost. Tady v severním San Diegu to byl první cybertruck, který v místní Tesle předali. Hrálo tam techno pro futuristický feel, auto mělo mašli, všichni si nás fotili, tleskali… Vytáhl jsem českou vlajku a rovnou ji na cybertruck přede všemi nalepil.
Na kolik váš cybertruck vyšel?
Je to auto ze startovací limitované edice Foundation Series, což je laserem vypálené na kapotě i v interiéru. I proto stojí o dvacet tisíc dolarů víc. Moje verze 4 x 4 stála i s daní 110 tisíc dolarů.
Co jste za to dostal?
V základu má FSD (systém plného samořízení, pozn. redakce), který ještě není aktivovaný a má přijít v budoucí aktualizaci. Taky má bílé panely v interiéru, dvacetipalcová kola, doživotní přístup k internetu a pár dalších vychytávek. Plus podle všeho ještě bude součástí i domácí nabíječka PowerShare, na kterou čekám.
Ještě existuje verze Cyber Beast. Ta je ještě o dalších dvacet tisíc dražší a má brutální zrychlení z nuly na sto za 2,7 sekundy. Moje zrychluje za 4,3 sekundy, ale s tím si určitě vystačím. Navíc má mít podle tabulek delší dojezd, nějakých 540 kilometrů.
Jaký je to pocit, když k autu přicházíte?
Ve chvíli, kdy se přibližujete k autu, pomalu se začnou rozsvěcovat ledky na dveřích. Auto ví, že jste poblíž, takže vás vítá a propojí se s vaším telefonem a z reproduktorů začne hrát poslední song ze Spotify.
Co řízení? Je to přece jen obr, který měří přes pět a půl metru…
Je tam fůra detailů, které manipulaci s touhle bestií usnadňují. Třeba zrcátka se automaticky stáhnou, když se přiblížíte ke garáži. Auto se zároveň sníží a garážové dveře se samy otevřou.
Nejvíc mě ale asi překvapil volant s technologií steer-by-wire. Volant totiž není s koly nijak fyzicky propojený. Je to vlastně takový videoherní ovladač, který vysílá signál do řídicí jednotky přes kabel. Jeho citlivost se mění podle rychlosti.
V nízké rychlosti je volant citlivý a umožňuje precizní manipulaci na parkovišti, na dálnici naopak hodně ztvrdne a auto se promění ve sporťák.
Navíc při otáčení volantu se točí všechna čtyři kola do zatáčky, i ta zadní, což je fakt úlet. S tím, jak jsou přední kola hodně vepředu, je to naprosto famózní kombinace, která ovladatelnost neuvěřitelně zjednodušuje, auto se pocitově výrazně zmenší.
A když se do něj posadíte, jaký je to pocit?
Připadáte si jako v obýváku na gauči. Sezení je pohodlné, prostorné. Díky tomu, že je přední sklo tak obří, si při jízdě připadáte spíš jako v kině než v autě. V jednu chvíli mě dokonce napadlo, že by stejně jako u Apple Vision Pro mohlo být přední okno v podstatě AR displej a auto by mohlo být kompletně z oceli. Myslím, že se to jednou stane.
A jaký máte z auta pocit na silnici?
S výkonem 600 koní působí cybertruck lehce a svižně, což mě dost překvapilo. Při jízdě máte pocit levitace, auto pluje po cestě. Velká a těžká baterie v podvozku vás přiková k zemi.
Celkově působí odpružení vozu nesrovnatelně líp než jakákoli jiná tesla. Ty podle mých zkušeností působí dost tvrdě a surově oproti pohodlí, které nabízejí značky jako BMW, Audi nebo Mercedes. Cybertruck tuhle hranici smazal.
Jedinou věc, kterou začnete cítít, a to jen velmi nepatrně, je mírná vibrace ve volantu při vyšších rychlostech, což je způsobeno terénními pneumatikami. Dovedl bych si představit městskou variantu cybertrucku s jemnějším vzorkem.
Dost mi taky ze začátku chyběly směrové páčky u volantu, protože blinkr se dává tlačítky na volantu, jenže tam je problém, že jsou přímo nad sebou a chvíli vám trvá, než si zapamatujete, které je doleva a které doprava.
Co dojezd? Limituje vás nějak?
Dobíjení na Tesla Superchargeru z devíti na osmdesát procent mi dnes trvalo čtyřicet minut, ale zhruba do padesáti procent se to nabije výrazně rychleji. Dost často jsou tu superchargery u kaváren, fitek a obchodů, takže člověk spojí nutné s užitečným. Ale jo, musíte plánovat víc dopředu.
Zatím to vidím tak, že reálný dojezd bude někde kolem 400 až 450 kilometrů. K dispozici má být i Range Extender, který se instaluje do korby a má tabulkově vyhnat dojezd až zhruba na 750 kilometrů, takže se necháme překvapit.
Jak na vás a auto reaguje okolí?
Tohle je zcela unikátní situace, protože to auto se vlastně nedá koupit, a navíc vypadá jako z vesmíru, takže to každého zajímá. Za jízdy se na mě všichni ostatní usmívají, ukazují vztyčený palec, na křižovatce stahují okýnka a chtějí si povídat. Neustále taky vidím někoho ve zpětném zrcátku nebo na přechodech, že drží mobil a natáčí. Když zastavím, kolem se vždycky seběhne skupinka lidí.
Ještě si na to zvykám. I proto s ním zatím neparkuju na ulici před domem a snažím se co nejdřív zajet do garáže. Ideálně tak, aby nikdo neviděl, kam jsem zmizel. Zvláštní pocit. Dost teď s rodinou přemýšlíme, jakým autem vyjedeme, protože extravagance má svoje limity. Třeba na surf bych cybertruck zatím nebral, což se určitě změní časem, ale ještě nejsem ready.
Jinak je to samozřejmě zcela geniální auto pro sportovce. Je tam hromada prostoru na kola, lyže, surfy, lezecké náčiní, a pokud člověk nechce míchat špinavá kola v korbě s čistým oblečením, může ho dát do předního frunku, což je takový kufr na denní používání.
Nehledě na to, že v zadní korbě je navíc skrýš na piva, kam se dá nasypat led a pak vypustit voda, až roztaje. Člověk si tak může vytvořit improvizovanou ledničku, což je na výlet ideální.
Měla by podle vás mít možnost cybertruck vyzkoušet i Evropa?
Stoprocentně, ale zatím to nevypadá nadějně. V Česku si ho dovedu asi víc představit než třeba v úzkých uličkách na jihu. Ale je to podle mě fajn auto pro aktivní rodinu, která ráda kempuje a žije outdoorem.
