Michael Krepon sloužil jako poradce amerického prezidenta Jimmyho Cartera, je spoluzakladatelem washingtonského think-tanku Stimson Center a v roce 2015 byl oceněn za své celoživotní přispění ke snížení rizika světového jaderného konfliktu. V komentáři pro Forbes se zamýšlí nad nejlepší cestou, jak ukončit ruské fiasko na Ukrajině. A nad tím, zda je Putinův odchod jen zbožným přáním.
Kdy
a jak skončí brutální invaze Ruska na Ukrajině? Půjde o krátkou
válku, nebo bude nekonečná, podobně jako jiné konflikty, které
se táhnou desítky let? Odpověď do značné míry závisí na tom,
jak dlouho zůstane u moci Vladimir Putin. Čím dřív skončí
v čele Ruska, tím dřív skončí i válka a otevře se cesta
k opětovné stabilizaci Evropy.
Ať už válka brzy skončí, nebo se povleče roky, jedno je jisté. Hlavními poraženými budou jak Ukrajina, tak Rusko. Kvůli ruskému způsobu boje se ukrajinská města mění v ruiny. Střely Stinger ani Javelin nedokážou zabránit bezhlavému ostřelování a raketovým útokům a nestačí na to ani bezletová zóna.
Počet uprchlíků z Ukrajiny poroste. Už nyní je jich přibližně o polovinu víc než obyvatel Afghánistánu, kteří během předchozí nepromyšlené vojenské operace Moskvy uprchli do sousedního Pákistánu. A také Ukrajinci se budou moci vrátit až poté, co skončí boje a začne se s obnovou. Ekonomická obroda země ale bude bolestně pomalá.
Druhým hlavním poraženým bude samotné Rusko, které předčilo i Sýrii a Severní Koreu a stalo se mezi všemi zeměmi světa největším vyvrhelem. A nejen to. Ukrajinci si vybírají krutou daň na ruských letounech. Citelný dopad budou mít i ekonomické sankce. Zahraniční investoři se do Ruska hned tak nevrátí.
Putin zkrátka Evropu ztratil a zároveň ji sjednotil. Evropské země časem najdou náhradu za ruskou ropu a zemní plyn a přestanou být na Rusku závislé při vytápění budov, výrobě elektřiny i jízdě autem.
Dokud tato válka neskončí trvalým mírem – což vypadá nereálně, dokud je Putin u moci –, budou ztráty Rusů narůstat i poté, co se začnou stahovat zpátky domů. Nic jiného jim ale dřív nebo později nezbude. Nepomáhá ani to, že Putin ve výsledku pomohl přezbrojit Ukrajinu vojenským vybavením, které tam jeho pozemní síly nechají.
Ruskou armádu a morálku jejích vojáků bude nutné budovat znovu od začátku – už zase. Ukazuje se totiž, že žádný utajený ruský plán neexistuje a ruský generální štáb už nelze ani podezřívat z profesionálního vojenského plánování. Na povrch vyplouvají do očí bijící chyby.
Všechny strukturální slabiny Ruska – nerovnost hrubého příjmu, politická korupce, potlačování svobodné kultury, umělecké tvorby i zpravodajství, závažné nedostatky ekonomiky založené na těžebním průmyslu a oddanosti vládě jednoho muže – se během dvou desetiletí Putinovy vlády prohloubily. A válka je teď ještě znásobila.
Pro
Putina tahle válka skončí špatně, a o to i v případě, že
se po tomto debaklu udrží u moci. Putin a další představitelé
této agresivní války mohou být v nepřítomnosti postaveni
před soudní tribunál v Haagu a souzeni za válečné zločiny.
Hračky ruských boháčů, včetně údajné Putinovy palácové
jachty, se budou muset vyhýbat zemím, kde by jim hrozilo vydání
nebo zabavení.
Bude pro Putina tato válka tak velkým trestem, že bude sesazen z trůnu?
Z hlediska ruské národní bezpečnosti existuje celá řada důvodů pro jeho odchod – ať už dobrovolný, nebo vynucený. Tím hlavním a snad i postačujícím argumentem může být úmyslné zničení ruské armády po materiální i morální stránce, kterou bude potřeba znovu obnovit.
A
pokud by to nestačilo, dalším důvodem je nutnost vymanit Rusko z
politické izolace a oživit tamní ekonomiku. Bez Putina se může
obojí podařit mnohem rychleji. Zůstane-li u moci, bude pro Rusko
působit jako koule na noze – a pro evropskou bezpečnost bude
nadále představovat hrozbu.
Když Putin odejde, bude mnohem jednodušší odpovědět na otázku, jak tato válka skončí. Čím déle zůstane, tím déle se konflikt potáhne. Další válečné zločiny. Další oběti a uprchlíci. Další obytné domy v troskách. A další devastace ruské armády, stejně jako mezinárodního postavení Ruska a jeho ekonomiky.
Jednou z Putinových možností je odejít stejným způsobem jako jeho předchůdce Boris Jelcin – sbalit si kufry a uchýlit se na pohodlně vybavenou daču, kde bude chráněn před odvetou. Nebo do svého paláce u Černého moře. Není však vůbec jasné, kdo by měl tolik odvahy, aby Putinovi tuto únikovou strategii poradil. Jisté není ani to, zda Putin dokáže uznat prohru, změnit kurz a snažit se dostat zemi z průšvihu, který způsobil.
I dějiny trochu napovídají. Tradičním postupem by bylo vyjádření nedůvěry ze strany kremelských mocipánů. Přesně tak se v Rusku zbavili Nikity Chruščova poté, co politbyro přestal bavit jeho nevyzpytatelný způsob vedení, korunovaný neuváženým rozhodnutím umístit rakety na Kubě. Tento scénář má ale jednu velkou slabinu – Putin kolem sebe nemá žádné mocné oponenty, pouze přitakávače.
Dále tu je precedent náhlého nebo záhadného úmrtí. Josif Stalin možná zemřel na krvácení do mozku, nelze ale vyloučit, že jeho odchodu z tohoto světa někdo pomohl. Putin si je tohoto scénáře jistě dobře vědom a udělá všechno pro to, aby se mu vyhnul.
Co z toho plyne? Nic moc povzbudivého. Není sebemenších pochyb o tom, že Ukrajině, Rusku i celému světu by se ulevilo, kdyby Putin odešel ze scény – čím dřív, tím líp. Není ale ani trochu jasné, jakým způsobem k tomu dojde a zda vůbec.
