V pandemických týdnech se nemnoží jenom viry, ale také názory, jak nouzový stav a z něj pramenící ekonomickou krizi řešit. Především z byznysové sféry zaznívají inspirativní nebo alespoň nadějeplná slova, ze kterých však vždy vyhřezne jeden zásadní problém: obchodnické nebo investorské know-how nelze jednoduše aplikovat na tak specifický organismus, jakým je nejenom SARS-CoV-2, ale především moderní společnost.
Václav Dejčmar velmi rozumně mluví o asijských státech, které se poučily z předchozí epidemické zkušenosti, ale ustřelí k naprosto mylnému srovnání současné pandemie se sezonní chřipkou. Ondřej Fryc v apelu za osobní svobodu rovnou straší tanky na hranicích, ale právě zavřené hranice jsou jedním z faktorů dělících nás od skutečně strašidelného vývoje v zemích, kde se hranice zavíraly liknavě.
Nejvelkolepěji se do řešení opřel Jan Barta: správně zmiňuje nutnost testovat a testovat rychle, zdůrazňovanou všemi odborníky (a praktikovanou například v Singapuru). Z ní se ale odpíchne k neuvěřitelnému logickému skoku, kdy chce do čela národního boje s koronavirem pasovat jediného nevoleného člověka a dát mu bianco šek na „ohýbání, nebo dokonce porušování některých zákonů“.
Vyvoleným Kwisatzem Haderachem českých luhů a hájů navíc podle Barty nemá být odborník na problematiku pandemie, ale podnikatel, jehož firma vám domů přiveze nákup.
Když pomineme, že podobná koncentrace moci se může ohyzdně zvrtnout rychleji, než řeknete „Viktor Orbán“, zůstává problém vytyčený na začátku této polemiky. Je skvělé, že naši úspěšní spoluobčané formátu Tomáše Čupra nebo třeba Josefa Průši hledají a realizují způsoby, jak v současné krizi pomoci nám všem.
Avšak myšlenka, že skvělý byznysmen zvládne skvěle řešit celospolečenský problém s přesahem do virologie, epidemiologie a dalších oborů, ve kterých nemá sebemenší erudici (včetně samotné politiky!), je stejně tak svůdná jako iracionální.
Nový koronavirus neporazí rytíř na bílém koni s logem oblíbené služby, porazíme ho my všichni společně: osobní zodpovědností, vzájemnou solidaritou a nasloucháním těm, kdo jsou kvalifikováni nikoli oblíbeností nebo majetkem, ale odborností.
Řídit boj s pandemií jako firmu? Všichni aktuálně vidíme, kam nás tatáž mentalita dovedla v případě státu.
